Petr Dříve závodně sportoval, teď zvládne jen procházku po rovině
Osmadvacetiletý Petr se nakazil již na samotném začátku epidemie – v březnu minulého roku. Průběh měl relativně lehký, po celou dobu zůstal doma bez nutnosti hospitalizace. „Ale dvakrát hej mi zrovna nebylo. Měl jsem intenzivní bolesti na hrudi, dýchavičnost u chůze, v klidu jsem zase měl pocit, že se nemůžu úplně nadechnout nebo jako by se mi zmenšily plíce,“ popisuje.
K tomu se přidala i nízká teplota, někdy se Petr dostal i pod 35,5 stupně, bolest v krku a tachykardie, tedy neúměrné zrychlení srdeční frekvence.
Petr: Není to jen psychikaPro pacienty, kteří trpí dlouhodobými následky covidu-19, vznikla na Facebooku skupina s názvem „Long covid a postcovidový syndrom - ČESKO A SLOVENSKO“. V té lidé sdílí své zkušenosti. Petr, jeden z lidí, kteří se ve skupině angažují, říká, že cílem není děsit lidi. „Spíše chci ukázat těm, kteří mají po prodělání covidu podobné potíže, že nejsou sami a že jejich potíže jsou reálné,“ uvedl. Poukazuje přitom na to, že z jeho zkušenosti se pacienti často setkávají s tvrzením, že jde o psychosomatické potíže. „V drtivé většině případů přijde první nemoc, a to často i s jen lehkým průběhem, a teprve potom přichází stres z přetrvávajících symptomů,“ říká. |
To vše bylo pro Petra překvapivé: za posledních asi šest let nebyl nemocný téměř nikdy. „Závodně jsem sportoval, BMI okolo jedenadvaceti bodů, bylo mi sedmadvacet a neměl jsem žádné komorbidity,“ popsal.
Po asi třech týdnech se již cítil podstatně lépe a brzy si již troufl jít na procházku. Ten den se ale potíže vrátily – začal se znovu potit, objevila se mírná teplota i další potíže. „Od té doby se mi to takhle vrací už rok. Vždy je mi několik dní lépe, potom se to ale, často po mírné zátěži, ihned vrátí. Někdy mám teploty, někdy ne, někdy dýchavičnost, bolesti na hrudi, někdy ne,“ říká.
To, jak se cítí, zhoršuje zátěž. Bývalý aktivní sportovec, který cvičil čtyřikrát týdně, tak nyní může chodit jen na procházky po rovince. „Později jsem zjistil, že relapsy způsobuje i dieta bohatá na histamin, takže i ten jsem musel omezit, kromě něj mi bohužel začaly dělat potíže i káva a cukr,“ popisuje.
Některé symptomy s časem odezněly. První tři měsíce po nemoci trpěl extrémní únavou, nemohl ani pracovat třeba na počítači, takové činnosti se však nyní již věnovat může. Další problémy však přetrvávají.
„Upřímně mám pocit, že tam ten virus stále je, akorát v malé dávce, takže už nejsem infekční a PCR z nosu je negativní. Netrpělivě čekáme na výsledky dalších studií a na vakcínu, protože to vypadá, že některým pomohla i na long covid,“ říká.
Pětina lidí po vyléčení z covidu trpí nespavostí, varuje psychiatr Anders |
Denisa Má malého syna, nezvládá se o něj starat
Sedmatřicetiletá Denisa se nakazila koronavirem v prosinci loňského roku. Brzy se dostavily klasické, ale nijak závažné příznaky: teploty do osmatřiceti stupňů, bolest mezi lopatkami, zimnice či ztráta čichu. Ke konci tehdy ještě desetidenní izolace ale symptomy téměř odezněly a Denisa si myslela, že nemoc má za sebou. „Jak by někdo řekl: taková nepříjemná, horší ‚chřipka‘,“ popsala.
Když přišly Vánoce, zvládla dělat vše jako normálně. Zdobit stromeček, péct cukroví. Přetrvávala sice únava, bolest svalů a ztráta čichu, vše ale v únosné míře. „Zlom přišel asi týden po konci izolace. Opět přišly teploty, neskutečná únava, přidala se obrovská dušnost. Zvládla jsem jen ležet a spát,“ říká. Problémy jí činily i ty nejjednodušší úkoly: vyjít jedno patro, zajít na krátkou procházku, vést delší hovor.
Co říkají studieNa téma dlouhodobých dopadů nákazy koronavirem vzniká ve světě řada studií. Výsledky desítek z nich zkompiloval na konci března akademický žurnál Nature Medicine. Autoři přišli na to, že alespoň měsíc po nákaze pociťuje symptomy asi čtvrtina lidí. Asi jeden z deseti se stále cítí špatně i po dvanácti týdnech. Nejčastějšími symptomy jsou únava či dušnost, časté jsou také psychické problémy, především depresivní stavy. „Je zjevně, že péče o covidové pacienty nekončí v okamžiku propuštění z nemocnice. Pro poskytnutí komplexní péče je třeba mezioborové spolupráce. Je proto nutné, aby si nemocnice uvědomily potřebu vzniku speciálních klinik zaměřených na covid-19,“ shrnuli autoři. |
Denisa proto začala docházet na plicní. Tam jí byla zjištěna obstrukční ventilační porucha, kterou před nákazou covidem netrpěla. „Špatný nadech a téměř žadný výdech. Dostala jsem inhalátor, který si musím denně ráno a večer stříkat. Některé dny jsem si říkala, že se opravdu udusím,“ dodává.
A její zdravotní stav se nezlepšil ani o tři měsíce později. „Stále mám teploty, bolesti svalů, kloubů, dušnost a nyní i třes rukou, motáni hlavy a vysoký tep až 170. Nezvládám celé měsíce běžně fungovat a poslední dny dojdu sotva na záchod a do postele. Není týden, kdy nejsem u lékaře,“ popisuje. Tu teď čeká celá řada vyšetření. Namátkou magnetická rezonance hlavy, CT plic, návštěva imunologa, neurologa či kardiologa. Vše s cílem zjistit, co je vlastně špatně. „Mám z toho strach, nikdy jsem po takových vyšetřeních nechodila. Byla jsem úplně zdravá,“ říká.
Denisa před onemocněním pravidelně sportovala, zdravě se stravovala a nekouřila. Není obézní, jak mnohdy o pacientech s covidem-19 zaznívá. Přesto již měsíce bojuje s následky choroby. „Mám malého syna a tři měsíce mě vidí jen ležet. Když se mi udělá lépe, další týden mám problémy zpět,“ říká.
Ivan Po dnech na plicní ventilaci se učil znovu chodit
Šestačtyřicetiletý Ivan se nakazil v na konci ledna. Na rozdíl od Petra a Denisy měl těžký průběh. Brzy po nákaze se u něj začaly projevovat obtíže s dýcháním, které byly tak silné, že musel vyhledat lékařskou pomoc. Byl hospitalizován a jedenáct dní strávil na plicní ventilaci.
I po probuzení byl nějakou dobu imobilní. „Během té doby mi atrofovaly svaly v nohou, takže jsem se potom musel znovu učit chodit,“ popisuje. Už tak těžký úkol ještě zhoršil fakt, že přetrvávaly problémy s dušností. „I pár kroků byl problém,“ dodává.
Mezi následky covidu patří i „kakosmie“, libé vůně pak páchnou, říká lékař |
Postupně se propracoval až ke kratším procházkám. „Před měsícem s příchodem lepšího počasí, jsem začal trošku pracovat na zahradě – stříhání kvítek po zimě, nic namáhavého. Pak přišlo zhoršení. Po práci se do mě dala zimnice trvající jednu až dvě hodiny,“ říká. Podotýká ale, že nyní se již cítí lépe a věří, že brzy bude schopný fungovat stejně jako před nemocí.
Popisuje ale ještě jeden symptom: změnu čichu a chuti. „Třeba jsem cítil výfukové plyny dieslového motoru. Přitom jsem byl doma. Nebo nemůžu jíst většinu druhů masa. Dřív mi chutnalo, teď ho nemůžu ani cítit,“ říká. „Ve srovnání se vším ostatním to je blbost. Ale děsí mě, ten princip. Že se mi prostě úplně změní smyslové vnímání,“ dodává.
Jednotlivé mutace covidu se liší svými následky:
25. února 2021 |
