Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvDětí, které zápolí s výslovností, přibývá. Za uplynulých deset let jejich počet vzrostl zhruba čtyřikrát. Zatímco v roce 2008 se na logopedii léčilo 133 245 pacientů, v roce 2018 jich bylo podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) více než 154 395.
Počet dětí, které se neumí správně vyjadřovat, bude přitom reálně vyšší. Ne všechny totiž navštěvují logopeda.
„Zhoršuje se artikulace nejenom českých dětí. Tento fenomén zhoršování výslovnosti je pozorovaný i v jiných evropských zemích a to už řady let. Každý rok přibývá o několik málo procent,“ říká Kaulfussová. Současně se i zvyšuje věk, v jakém se děti učí správně mluvit. Dříve správně artikulovalo už dítě ve školce, nyní až ve druhé či třetí třídě základní školy.
Nejde navíc jen o artikulační problémy, ale i o ty vyjadřovací. „To souvisí se zrychlenou dobou, která má velice moc informací,“ myslí si Kaulfussová. Současně zmiňuje, že vymizelo učení se říkanek, děti si ani tolik nevypráví příběhy. Na vině není jen rodina, ale i školský systém.
Problémem může být i fakt, že děti tráví velkou část dne na elektronických zařízení, jako jsou mobily či tablety. Slovní zásobu si tedy rozvíjejí pasivně, aktivně však už ne.
„Jeden podstatný fenomén je také snížení volného pohybu. Snížení tělocviku na úrovni mateřských škol, základních škol. Protože ty rozvíjejí hrubou motoriku. Hrubá motorika rozvíjí jemnou motoriku. Řeč je ta nejjemnější motorika, kterou potřebujeme,“ míní logopedka. Jako poslední aspekt pak zmiňuje, že zcela vymizela hra dětí venku se svými vrstevníky.
Nejobtížnější hlásky českého jazyka jsou podle Kaulfussové L, R a Ř. Problém dělají i sykavky, tedy C, Z, S a Č, Š, Ž. Děti dělají největší chyby v hlásce L. „Protože mnohdy rodiče vůbec nerozeznají, že je děti neumí vyslovit,“ říká odbornice. L je navíc přípravná hláska pro obtížné R a Ř. Často si tak všimne artikulační chyby až pediatr při pravidelné prohlídce či učitel při zápisu na základní školu.
Léčit se mohou i dospělí
Chyby ve výslovnosti dělají i dospělí. I u nich se dají úspěšně léčit. „Dospělých pacientů přibývá a myslím si, že tam je logopedie i docela úspěšná,“ říká Kaulfussová. Dospělí totiž mají na rozdíl od dětí vlastní vůli, navíc se již umí učit. Problém však bývá při používání nově naučené korektní formy hlásky při každodenním mluvení.
Léčit se dá i koktavost. „Pacient pracuje především s dýcháním. Musí se udělat diagnostika, kde ten problém vzniká,“ uvádí Kaulfussová. Příznaky se podle ní dají zmírnit. Když je však klient nervózní, můžou se projevy koktavosti zase zhoršit.
Tvrzení, že by se na děti nemělo šišlat, je podle Kaulfussové korektní. „Od tří let bychom na to dítě v žádném případě neměli šišlat,“ myslí si. Negativní vliv můžou mít i jiné zlozvyky, jako kousání do tužky či cumlání vlastního palce. Ty můžou ovlivnit postavení zubů, způsobit můžou až špatný skus.
Logoped sám o sobě nestačí. Pomáhat musí hlavně rodiče, říká odbornice |
Pokud má dítě nějaké zdravotní predispozice pro vytvoření řečové vady, jde o takzvanou symptomatickou poruchu. „Už se předpokládá a ví se, že může dojít k opožděnému nástupu řeči, zhoršené artikulaci nebo nedostatečné škále vyjadřovacích možností,“ říká. Stejně tak můžou výslovnost negativně ovlivnit častá onemocnění rýmou.
Kdy by mělo začít dítě vyslovovat všechny hlásky korektně, je široká otázka. „R, Ř se u nás běžně řadí mezi 4,5 léta až sedmým rokem, ale rodiče by měli zpozornět již kolem třetího roku,“ míní. V tomto věku by zdravé dítě již mělo používat jednoduché věty. Druhý mezník pak je kolem pěti let, kdy by měla být aktivní slovní zásoba již bohatší.
Zpozornět by rodiče měli, i když se dítě při řeči nedívá druhému do očí. „A to způsobuje ten mobil, že se komunikace mezi rodičem a dítětem neodehrává očním kontaktem,“ říká. Obecně je pak na místě logopeda vyhledat kolem třetího roku života, klidně ale i dříve. Logopedická péče je hrazena zdravotními pojišťovnami. Čekací lhůty však můžou být v délce až několika měsíců.
Vada výslovnosti může mít mnoho původů. „Jednoduchá rada pro rodiče je: ‚Slyšíš to tak jako já? Řekl jsem to dobře, řekl jsem to špatně?‘“ říká Kaulfussová. Motivovat dítě pak lze podle odbornice především hrou a pochvalou. Důležitá je především komunikace, slovní zásobu rozšiřuje i předčítání.
