Za každý rok, po který brněnští soudci nedokázali jeho případ vyřešit, dostane Evžen Voleský dvacet tisíc korun ze státního rozpočtu. "Pokutu" za soudní průtahy vyměřil Česku minulý týden Evropský soud ve Štrasburku.
Soudcům, kteří to zavinili, se přitom nestane vůbec nic. A to přesto, že soudní průtahy začínají být pro Česko vážný problém: ve Štrasburku si na ně stěžují desítky českých občanů a Voleský zdaleka není první, který žalobu o odškodné vyhrál.
Na kárné řízení je pozdě
"Rozhodně nikoho trestat nebudeme. Chápu, že osm let na rozhodování o osudu dítěte je děsivá doba, ale z naší strany tam žádná liknavost nebyla. Mohou za to rodiče chlapce, kteří proti všem rozhodnutím podávají odvolání a také stížnosti," omlouvá své podřízené, kteří nedokázali případ vyřešit, místopředsedkyně brněnského městského soudu Jaroslava Rezová.
Ministerstvo spravedlnosti zdaleka tak klidné není. "Ve sporech o děti má soudce omezený počet důkazů: provedou se výslechy svědků, objedná se znalecký posudek. To nemůže trvat osm let," zlobí se náměstek ministra spravedlnosti Vladimír Král.
Potrestat brněnské soudce však nemůže ani on. "Na kárné řízení je pozdě, platí tam dvouměsíční lhůta. Žaloba pana Voleského do Štrasburku šla přitom už před lety," říká Král a slibuje: "Chystáme změny, které soudním průtahům zabrání."
"Bičem" na liknavé soudce se má stát od příštího roku elektronická evidence všech soudních spisů. "Pouhým nahlédnutím do počítače se bude moci předseda soudu přesvědčit, zda u některého z jeho podřízených neleží spis třeba tři měsíce nečinně. Pak si je bude moci lépe ohlídat. Kontrolovat, jak dlouho projednávání případů trvá, budeme moci i my z ministerstva," vysvětlil Král.
Můžeme být spokojeni
Přeloženo do češtiny: ministerstvo dobře ví, že si na liknavé soudce stěžují čeští občané ve Štrasburku oprávněně. A uvědomuje si, že "případ Voleský" mohl pro státní pokladnu dopadnout mnohem hůř než jen stošedesátitisícovým odškodným.
"Je pravda, že můžeme být ještě docela spokojení. Štrasburk panu Voleskému přiznal jen zlomek toho, co požadoval. Není tedy pravděpodobné, že by se Česko proti verdiktu odvolávalo," připustil zmocněnec české vlády pro štrasburský soud Vít Schorm.
Voleský za to, že mu jeho žena syna Libora "nepůjčuje", i když by ho měl vídat každých čtrnáct dní, žaloval Česko celkem o sedm milionů a dvě stě tisíc korun. Osm roků, po které soudci počínání jeho ženy jen přihlíželi, totiž stačilo na to, aby Libor na svého otce docela zapomněl. A znalci mu dávají jen mizivou naději, že by ho ještě někdy chlapec mohl znovu začít mít rád.
