Úderem třetí hodiny odpoledne se z okna radnice vyklonil starosta Milan Český a nechal zavlát vlajku se symbolickým žlutým sluncem ve středu.
Několik desítek lidí si pak pospíšilo před starostovu kancelář, aby nepřišly o nabízenou pochoutku - tibetský máslový čaj.
Z původně avizovaných Tibeťanek, které nápoj rozlévaly, se sice vyklubaly dívky z modelingové agentury, čaji to však na chuti neubralo. Z čaje cejlonského, vanilkového a dhata-asam ho s přidáním másla, mléka a cukru zvládly připravit přímo na radnici. Pravda, místo jačího tuku a mléka použily stejné produkty z českých krav.
Jedna z "Tibeťaněk" měla ke krásnému kroji obuté značkové tenisky. Všichni přítomní ale sladký aromatický nápoj popíjeli s chutí a přitom s udivením pozorovali Jana Uldrycha a Jiřího Boumu, jak se jim nafukují tváře, když vytvářejí silně vibrující hluboké zvuky při hře na didjeridoo.
Devatenáctiletý Jan a šestnáctiletý Jiří jsou spolužáci z výtvarné školy - známé Hollarky.
Své nástroje si vyrobili sami. Jeden z jasanu, druhý z lípy. "Oba jsme začínali hrou na rouru z novoduru. V etno krámech sice prodávají nástroje z bambusu, ty ale nejsou moc dobrý. Originální didjeridoo z Austrálie, které přirozeně vyžerou v eukalyptu termiti, zas stojí asi deset tisíc. Tak jsme si prostě našli suché větve a dlabali. Nechali jsme se překvapit - a hrajou hezky," říká Uldrych.
Oba se zajímají o etnickou kulturu, ale nijak to s tím nepřehánějí. "Všechny kluky bavěj indiáni, takže k tomu není daleko. Hrajeme si doma pro radost. Člověk si jednak zlepší dech a hlavně to hrozně uklidňuje. Je to přirozená meditace," vypráví Bouma. "A nebo taky ve škole na záchodě. Tam je nejlepší akustika," doplňuje Uldrych.
Když dohráli, vystřídali je jejich starší kolegové, kteří si k hudebnímu vystoupení přinesli sitár a tabla, vzdáleně připomínající kytaru a bubny. Na závěr posezení, které přiblížilo tibetskou kulturu, všichni přítomní rozmetali obrázkovou Mandalu.
 Radnice vyvěsily vlajky pro Tibet. (10. března 2003) |
