Ilustrační snímek
Předseda Sekce mladých lékařů České lékařské komory Jan Přáda v půlce září oznámil, že pokud nedojde ke změně zákona, plánují lékaři v prosinci stávkovat. V nemocnicích by mohlo chybět až 24 tisíc zdravotníků.
Redakce iDNES.cz oslovila tři lékaře a jedu studentku medicíny, kteří mají s přesčasy v nemocnicích zkušenosti. Všichni se shodují na tom, že současný systém služeb a přesčasů je z dlouhodobého hlediska neúnosný a potřebuje zásadní změny.
Změňte novelu o přesčasech, vyzývají lékaři. Při stávce mohou omezit tisíce služeb |
Přestože jsou podle politiků včetně ministra zdravotnictví Vlastimila Válka přesčasy dobrovolné, lékaři je vykonávají hlavně kvůli finančnímu hledisku a kolegialitě.
MUDr. Jiří Uher
„Přesčasy až 800 hodin? Jinde nemyslitelné“
Jiří Uher pracuje jako anesteziolog ve Svitavské nemocnici. Měsíčně odpracuje přibližně 110 hodin přesčasů, ročně 1 200 až 1 300 hodin. V práci obvykle začíná v sedm hodin ráno a jeho pracovní doba trvá do půl čtvrté odpoledne. Následně začíná služba, která končí nejdříve v sedm hodin ráno druhého dne. Po čtyřiadvaceti hodinách v nemocnici se na něm únava podepisuje.
„Měl jsem dopravní nehodu při jízdě ze služby, ale to byla moje chyba. Nebyl jsem způsobilý jízdě, takže jsem do auta vůbec neměl sednout,“ popisuje Uher a dodává, že prodělal i zdravotní kolaps, který byl podle něj z velké části zapříčiněný stresem v práci.
Lékař zachránil život ojedinělým zákrokem |
„Proběhl v době, kdy jsem byl oslabený, spánkově deprimovaný po službách. Prostě se to děje, pokud člověk slouží nepřetržitě 24 hodin a více,“ popisuje.
Uher přiznává, že skloubit pracovní a rodinný život je pro něj i kvůli velkému pracovnímu vytížení náročné.
„Když už mám čas na rodinu, tak to není plnohodnotně strávený čas. Po čtyřiadvacítce se člověk vidí spíš v posteli než na výletě na kolech s rodinou. Ale prostě nemůžete jít spát, protože oni na vás čekali třeba den a půl nebo celý víkend, než se vrátíte a společně něco podniknete,“ popisuje.
Pocit dluhu vůči rodině popisují podle něj často i lékaři, kteří už odešli do důchodu, nebo do soukromého sektoru.
„Line se to osobními příběhy vysloužilých kolegů jako červená nit. Oni si nevzpomínají na to, kolik stresu zažili. Ale na to, jak málo vídali svoje děti,“ říká.
Ministerstvo rozdělilo nemocnicím miliardy. Nezkontrolovalo jejich použití |
Do přesčasů jeho ani kolegy nikdo přímo nenutí, kvůli finančnímu faktoru, kolegialitě a celkovému nastavení systému je většina nemocničních lékařů ale slouží. Novela je podle něj problematická i proto, že místo řešení dlouhodobě trvající problém přesčasů jen legalizuje. Jde o krok, který by vláda v žádném jiném oboru neudělala.
„Představte si situaci, že by vláda řešila nedostatek učitelů nebo pracovníků ve školních jídelnách. Proč nikdo nepřijde a neřekne, že učitelé budou dělat 800 hodin přesčasů ročně? Protože to všem přijde jako nesmysl, aby učitel takhle pracoval. U lékařů to nikomu nesmyslné nepřijde,“ zakončil Uher.
Současný protest organizovaný Sekcí mladých lékařů České lékařské komory podporuje.
„Lékaři se nyní nebouří proti svým zaměstnavatelům. I managementy nemocnic jsou současnou kreativitou politiků hnány do kouta a nevědí si se situací rady. Přál bych si, aby nyní zdravotníci s managementy jasně dali najevo svůj nesouhlas a vůli začít tento roky trvající problém skutečně řešit. Všichni se navzájem potřebujeme a bude tomu tak i nadále,“ dodává.
Studentka lékařské fakulty Kateřina Jiránková.
„Kvůli přesčasům zvažuji odchod do zahraničí“
Situaci ohledně přesčasů sledují i studenti medicíny. Kateřina Jiránková, která nastupuje do pátého ročníku jedné z pražských lékařských fakult, protestu Sekce mladých lékařů ČLK fandí. Sama přesčasy zažila, když za covidové pandemie sloužila ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze.
„Dělali jsme od nevidím do nevidím. Pacientovi zkrátka ve dveřích neřekneme, že se omlouváme, ale že nám před chvílí skončila směna,“ řekla Jiránková.
Sama by ráda odešla do zahraničí. Nyní se připravuje na přijímací řízení na postgraduální studium ve Spojených státech amerických. Její vrstevníci ale zvažují například Německo či Švýcarsko.
KOMENTÁŘ: Proč se drolí evropský model zdravotnictví |
„Medicína je krásná, ale zdravotnictví už tolik ne. Bavíme se o celé situaci s přesčasy se spolužáky, a přijde nám to naprosto absurdní. Kvůli podmínkám, které jsou v Česku nastavené, se do něj osobně moc nehrnu a připravuji se na odchod do zahraničí,“ řekla Jiránková.
Dodala, že i plánované zvýšení přesčasů je jeden z faktorů, proč chce odejít. Vadí jí i nízké nástupní platy, které se pohybují kolem 38 tisíc hrubého. Větší část pak tvoří právě příplatky za přesčasy.
„Proto si myslím, že nejsou úplně dobrovolné. Člověk bez nich své výdaje, zvlášť v hlavním městě, nezaplatí. Na to, co naše práce obnáší, je plat nízký,“ podotkla Jiránková.
Podle ní si také častěji její spolužáci vybírají studium oborů, které mohou dělat v soukromém sektoru, například oční či kožní lékařství.
„Když je přestane bavit práce v nemocnici, můžou odejít do soukromých klinik, kde je pracovní doba volnější. Znám lidi, kteří chtěli dělat chirurgii, ale ne za těchto podmínek, a tak si vybrali menší obory. Osobně mi to přijde hodně smutné, když je srdce táhne jinam,“ popsala Jiránková.
MUDr. Štěpán Fojtů
„Současný systém není udržitelný“
Štěpán Fojtů pracuje jako lékař pneumologické kliniky Fakultní nemocnice Motol. V letošním roce od ledna do srpna má odpracováno přibližně 350 hodin přesčasů. Doktor Fojtů upozorňuje na to, že je to právě chronická únava a chronický stres, který zásadně ovlivňuje fyzické i psychické zdraví lékařů.
„Já mám štěstí oproti ostatním, že jsem neměl autonehodu. Jen jednou, když jsem jel ze služby, tak jsem na dálnici měl mikrospánek. Musel jsem pak zastavit na odpočívadle a hodně jsem se klepal. Ale naštěstí jsem tehdy opravdu neboural,“ říká Fojtů.
Dodává také, že je to právě únava, která může za většinu chyb, které lékaři během své služby udělají a sám vzpomíná na nejkrušnější období covidu.
Řízení zdravotnictví probíhá bez koncepce, kritizuje opozice plzeňského náměstka |
„Měl jsem čtyřiadvacetihodinovou službu a ráno po ní zůstával v práci. Dopoledne jsem pak přehlédl dost špatný výsledek. Zkrátka přišly laboratorní výsledky pacienta a já si nevšiml zvýšených hodnot, protože jsem spal asi tak dvě hodiny,“ vzpomíná. ,,Naštěstí se na to přišlo ještě ten den a nic se nestalo.“
Doktor Fojtů také dodává, že v medicínském prostředí je naprosto běžné, že jsou lékaři v práci například třicet až pětatřicet hodin v kuse.
„Ve Fakultní nemocnici Motol je zavedený systém 24 hodin práce a po službě domů. Ale ne vždy se to dodržuje,“ říká.
Novela zákoníku práce místo toho, aby se snažila o změnu systému a podporu lékařů, tak podle něj jen převádí neudržitelné přesčasy do legality.
Velká vzpoura doktorů. Tisíce lékařů odmítají sloužit přesčasy, hrozí kolaps |
„To je úplně to stejné, jako kdyby se řešilo, že lidem v obci jezdí auta před domem sedmdesátkou a policie místo toho, aby zvýšila dozor a snažila se, aby se to nedělo, tak by řekla, že tam dají sedmdesátku. Stejně se to děje, tak co by to někdo řešil, když to stejně už všichni dělají?“ říká mladý lékař s tím, že současný systém není dlouhodobě udržitelný a není divu, že lékaři odcházejí z nemocnic do ambulancí.
Na závěr by chtěl podpořit své kolegy a popřát jim pevné nervy v následujících dnech a týdnech:
„Bude se o tom mluvit víc a my lékaři o sobě uslyšíme ošklivé věci. Uslyšíme, že jsme líní, že se nechceme starat o pacienty, že je nám jedno Hippokratova přísaha. Dále, že jsme nevděčná a líná generace, že ve službách spíme a že to všechno stejně děláme jen pro peníze,“ zakončil Fojtů, který však věří, že pozitivní změny přijdou.
ilustrační snímek
„Problematický je celý systém“
Další lékařka, kterou redakce oslovila, si přála z pracovních důvodů vystupovat anonymně, redakce její identitu zná. Anna S. pracuje na neurologii v nemocnici ve Středočeském kraji. Za minulý rok měla přibližně tisíc hodin přesčasů, přestože jich tehdejší zákon dovoloval maximálně 416. Jako matka samoživitelka ale nemá na výběr. Přestože jsou přesčasy označovány jako dobrovolné, tak tvoří přibližně polovinu příjmů lékařů.
Zároveň ale dodává, že i kvůli personálnímu podstavu nemocnice je těžké služby odmítnout. Jejich absence by mohla způsobit problémy s fungováním celého oddělení. Anna S. také doplňuje, že enormní vytížení a s tím související únava, mají zásadní vliv na její jak pracovní, tak rodinný život.
„Po dvaceti osmi, ale i třiceti dvou hodinách už nejsem schopná kvalitně fungovat. Většinou to dělám tak, že si odpoledne zvu pacienty na kontrolu. To už ale mám často problém se pořádně soustředit na to, co říkají, natož abych mohla adekvátně a rychle vyhodnotit, co jim je,“ říká Anna S.
Válek: Zdravotnictví potřebuje peníze, připojištění by mohlo být od 2025 |
Pacienty si v některých případech zve na opětovnou kontrolu, aby si byla 100% jistá, že nic nepřehlédla. „Často nastává i situace, kdy po páteční službě, to znamená, že jsem v práci od čtvrtka ráno, odcházím ještě později, než ke konci směny v 15:30,“ popisuje. Není tak neobvyklé, že v práci zůstane 34 nebo i 36 hodin v kuse.
Dodává, že si na kontrolu či vyšetření některých případů pro jistotu přizve i kolegu, aby předešla možným pochybením.
„V podstatě není možné zcela eliminovat potenciální chybu. Přitom občas se lékařům opravdu stává, že v noci během služby nespí,“ konstatuje.
Anna S. vzpomíná na případ paní s diplopií (dvojitým viděním, pozn. redakce), u které díky únavě měla velký problém určit, zda žena prodělala mozkovou příhodu, nebo ne.
ZVĚŘINA: Válek a jeho miliardáři. Nadstandardu hrozí, že se stane vynucovaným standardem |
„Příčin tam může být více. Kvůli vyčerpání jsem prostě nebyla schopná se soustředit. Jen obtížně jsem byla schopná vnímat, co mi pacientka říká, a jak moc akutní stav to je nebo není. Lékař musí během povídaní s pacientem zjistit, co z toho, co říká, je podstatné. A to lze, s tak velkou únavou, jen velice obtížně,“ přiblížila lékařka.
Podle Anny S. je také náročné skloubit práci a péči o děti, přestože se jí v práci snaží vyjít vstříc. Permanentní únava způsobuje často stres a podrážděnost.
„Fungování s dětmi doma zvládám jen s krajním vypětím. Obyčejná pomoc s úkoly nebo běžná komunikace o škole a kroužcích je pro mne nepředstavitelná. Kvůli vyčerpání často reaguji neadekvátně,“ popisuje Anna S. Dodává, že ji několikrát zastihla únava i za volantem.
Za horší místa nabízíme lékařům až 1,5 milionu korun, říká šéf VZP Kabátek |
„Naštěstí to mám deset minut z práce. Předpokládám, že kdybych jela déle, tak mikrospánek je více než pravděpodobný,“ říká.
Plánovaná novela podle ní neduhy ve zdravotnictví jen zvýraznila. Problematický je celý systém, který je dlouhodobě postavený na extrémním přetížení lékařů. Tomu nepomáhá ani zneužívání péče ze strany pacientů, především v době pohotovosti.
„Ve službě, to znamená v době pohotovosti od 15:30 do přibližně sedmi ráno a o víkendech a svátcích, bychom měli být vyhrazeni opravdu jen pro akutní stavy. Zneužívání pohotovosti pro běžné případy bych regulovala například navýšením poplatku za pohotovost, aby nebyl pouze současných devadesát korun. Je to absolutně neadekvátní. Dokonce je to méně, než dneska stojí krabička cigaret,“ zakončila.
