"Nejde jenom o Andersena, důležité je, aby děti četly. Rodiče už je příliš ke čtení nevedou. Raději je odloží k počítači nebo k televizi," vysvětluje knihovnice Miroslava Čápová.
Než ale začala s dětmi číst, chvíli to trvalo. Nakladatelství Albatros na svých webových stránkách propojilo třicítku zúčastněných knihoven a nechalo je společně soutěžit i komunikovat. Malí nadšenci (málokomu z účastníků je víc než jedenáct let) se na chatu chlubí: "Byli tady novináři, heč," píšou z Litomyšle. "Byla tady televize, heč," pýří se v Děčíně. "Tady se akorát fotilo," litují v Pardubicích. Ale jenom do doby, než v Děčíně přiznají, že žertovali.
Tou dobou jsou ještě všechny knihovny propojeny. V deset hodin večer vědomí pospolitosti mizí. Jurodivé slečny i důstojné knihovnice jsou v nočních košilích, dál už jede každá knihovna podle vlastního itineráře. V Hradišti se začíná číst. V prvním bloku moderní pohádky, pak Božena Němcová, Karel Šiktanc. Není to výběr šitý horkou jehlou, knihovnice se svědomitě připravovaly.
Rusalku, o které čte, má Hana Hanáčková navlečenu na prstech pravé ruky. "Včera jsem ji šila do jedenácti večer," říká dětem. "Bravo," křičí spontánně posluchači. Knihovnice se jaksi mimoděk ukloní a pokračuje v četbě. V noční košili a se staromilským čepcem na hlavě vypadá báječně - trochu jako pohádková babička.
Malí čtenáři na ní můžou oči nechat. Na pár postelí poskládali bundy, boty a batohy. Sami rozbalili spacáky a pětadvacet se jich poskládalo vedle sebe. Víc kapacita maličké půdičky v knihovně nedovolila. Mít víc místa na spaní, v knihovně by možná nocovalo třikrát tolik dětí. "Byla jsem mezi prvními náhradnicemi a nakonec jsem měla štěstí. Je to paráda, že tady můžu být," lebedí si Klára Sukupová.
"Právě chatujeme s kamarádem, který tady loni byl, ale letos už se sem nedostal," říká Petr Hesník. "Knihovnu máme rádi, proto jsme tady," doplňuje ho jeho kolega Michal Rumíšek.
V deset večer ještě seděli u počítače, stranou od ostatních. Přidali se až později. To už s předčítáním pomohli herci Slováckého divadla, do knihovny přišel i duch Boženy Němcové, kterého omladina vyvolala.
Možná právě kvůli němu nemohl dlouho nikdo usnout. Hodiny ukazovaly za deset minut tři, když zamhouřil oči i poslední nespavec. "Byl to skvělý zážitek. Něco, co jsem ještě nikdy neprožila. Na to asi nikdy nezapomenu," říkala ráno Romana Gardoňová.
 Před rokem dětem pohádky vyprávěla Knihvýpůjčka regálová v uherskohradišťské knihovně dlouho přes půlnoc |
 Děti pozorně poslouchaly a vydžely si o pohádkách dlouho povídat |
 A po přečtení spousty pohádek děti spaly ve spacích v dětském oddělení knihovny |
 Děti uspal Skřítek Uspávač a Knihvýpůjčka regálová |
