Co pro to svědčí: Na sjezdu ČSSD nepřipustil Jiří Paroubek jinou možnost než menšinovou vládu své strany. Tuto variantu jednoznačně podpořil Miloš Zeman.
Sociální demokracie má zcela negativní zkušenosti s lidovci. (Nepřipouští si, že převážně vlastní vinou.) Do koalice je chtít nebude, leda že by jí jinak hrozilo politické nebytí. A neexistuje skoro cena, za kterou by se pan Kalousek dal koupit panem Paroubkem.
Do voleb jeden den
Představa, že případnou menšinovou vládu bude podporovat někdo jiný než KSČM, je také skoro fantastická. Teoretická podpora křesťanských demokratů a zelených je příliš slabá a zcela nevypočitatelná.
ODS stála opoziční smlouva málem krk a podruhé do podobného nemravného svazku nepůjde. Zbývá tedy KSČM.
"Nic hrozného," už delší dobu říkají i lidé z okruhu Václava Havla, nemluvě o sociálních demokratech. Podle nich od komunistů nehrozí žádné nebezpečí, je to normální levicová strana, která ctí zásady demokracie. To je ovšem lež.
Pokud bude vládnout KSČSSD, tedy spíše ČSSDKSČ, nehrozí sice žádný nový Únor, kterým straší účelově političtí protivníci tohoto uskupení a někteří příliš skeptičtí politologové. Vyloučeno je dokonce i ohrožení demokracie.
Jenže pozor – demokracie není nic jiného než férové volby. Ty jsou například i ve Venezuele. Skrytá koalice Paroubkových socialistů a komunistů by však nutně vedla ke zhoršení společenského prostředí, k pádu mezi demokracie podezřelé a pokleslé. Proč?
Sociální demokracie je rozhodně demokratická a slušná strana (přes excesy některých jejích čelných členů). Jenže komunistům bude muset za podporu něco dát. A komunisté jsou všechno jiné než blázni. Vědí, že je podporují často extremističtí voliči, nepřátelé režimu, ti, kdo prohráli revoluci a trápí se nad svým špatným osudem.
Těmto lidem musí Vojtěch Filip, chtě nechtě, přinést hlavy "kapitalistů a tunelářů" na míse, musí uspokojit jejich volání po maximálních jistotách pro chudé a maximální míře přerozdělování. Pokud to neudělá, bude v příštích volbách smeten.
Jiří Paroubek mu tedy bude nucen splnit důležité části komunistického programu. To bude znamenat:
1) Vyšší daně pro slušně vydělávající lidi. Pozor, nejde o žádné boháče, ale o všechny, kteří mají více než třicet tisíc.
2) Šikanování bohatších lidí, podnikatelů i drobných živnostníků byrokratickými kontrolami a majetkovými přiznáními.
3) Drastické omezení svobody tisku – budou schváleny zákony, které de facto znemožní kritiku vládnoucích politiků.
4) Zvýšení moci rudých odborů a podpor pro nezaměstnané a líné.
5) Prudký růst státního dluhu, a to i v podmínkách, kdy země prosperuje.
6) Šikanování organizací a aktivistů, kteří budou proti KSČSSD vystupovat.
Těžko postihnout další neměřitelné věci – společnost bude ostře a nenávistně rozdělena. Mezinárodní prestiž republiky klesne. Klesne i důvěra investorů, dosud téměř bezvýhradná.
Veřejná debata, místo aby se zabývala zásadními otázkami moderní doby, bude zcela zahlcena otázkou komunismu a nekomunismu. Je velmi pravděpodobné, že se zvýší nezaměstnanost a zbrzdí hospodářský růst, oddálí se přijetí eura.
Samozřejmě spojení socialistů s komunisty není nevyhnutelné. V případě, že ČSSD nevyhraje, je takřka nemožné, i kdyby tyto dvě strany měly ve Sněmovně mírnou převahu.
Poprvé v polistopadových dějinách je však reálné, že KSČM bude mít rozhodující vliv na chod země.
