V boji proti kouření nejde o ochranu zdraví společnosti, jak se snaží veřejnosti namluvit protikuřáčtí aktivisté, ale o rozdělení společnosti na MY a ONI.
Zdravotní výbor poslanecké sněmovny v diskusi nad Borisem Šťastným navrhovaným zákonem proti kuřákům došel k tomu, že ti, kteří v restauracích chtějí kouřit, by tam nesměli jíst.
V podnicích by se totiž zřizovaly kuřárny bez obsluhy, kde jedině by se mohli hosté oddávat tabákovým orgiím - a jídlo by se jim tam vzhledem k oné zmíněné bezobslužnosti prostě nenosilo, a basta. Když kouříš, nedostaneš nažrat, a máš to!!!
Ceremoniální aspekt takovéto normy je zřejmý, na návrhu je očividné, jak je neracionální a jak má podtrhnout ponížení a zavržení těch zlých - tabakistů.
Proto se domnívám, že je potřeba nejnovější výtvor našich zákonodárců otočit na ruby, a že zákon by měl naopak zakazovat kouření těm, ktěří se chtějí v restauraci najíst. Jinak řečeno: Kdo chce v restauraci jíst, měl by mít zakázáno tam kouřit!
Absurdita takto pojatého zákazu by snad konečně přesvědčivě ukázala, že válka s kuřáky je umělý hon na čarodejnice a že když si někdo zapálí, tak tím svět skutečně do zhouby nezavleče.
