Co je v současné situaci důležité udělat, aby Česko po světové pandemii koronaviru nebylo ekonomicky na dně? Jaké jsou ty důležité kroky?
Zásadní a naprosto klíčová priorita číslo jedna je testovací kapacita. To rozhodne o tom, kterou cestou se Česká republika vydá, lépe řečeno kudy bude tažená. Záleží na tom, jestli budeme mít dostatečně masivní testovací kapacitu proti covid-19 kvalitními testy. A když říkám masivní, tak nemyslím těch pět, šest tisíc testů denně, ale řádově vyšší, třeba minimálně na 50 tisíc testů denně. K tomu je potřeba napřít to největší úsilí.
Jak by mělo to úsilí vypadat?
Není to vůbec jednoduchá věc. Vyžaduje koordinace shora, která teď není dostatečná. A vyžaduje také peníze, hodně peněz. K masivnímu testování je potřeba personál i technologie, roboty i IT systémy, protože systémy spolu dostatečně nekomunikují, chce to prostory, materiály - jak chemikálie, tak stroje na vyhodnocování testů i třeba mytí zkumavek, štětičky na odběry a mnohé další. Je to zásadní věc, a pokud se podaří, je šance jít cestou chytré karantény. Ta se ale bez masového testování neobejde. To asi není odpověď, kterou jste čekala od ekonoma, co?
No to není. Testy a jejich nutnost se spojuje většinou jako první s potřebami zdravotnictví, ne ekonomiky. Proč je tedy i z hlediska ekonomiky nutné dělat více testů?
Dneska se testování na covid-19 primárně využívá pro medicínské, zdravotní účely, ale ne pro epidemiologické. To si skoro nikdo neuvědomuje, že je teď epidemiologie slepá. Nevíme proto stále spoustu zcela zásadních věcí. Hodnotu základního reprodukčního faktoru šíření R0, která není pořád úplně přesná, nevíme, kolik lidí je nakažených, aniž má příznaky, ale jsou to zásadní parametry, které ovlivňují šíření do budoucna. Pokud to nebudeme vědět a chytrou karanténu testovanou na jižní Moravě nevybavíme dostatkem testů, spadneme do té špatné verze. A budeme muset vymýšlet jiné varianty a opatření, než kdyby nám chytrá karanténa vyšla. Ekonomové do toho vnáší pohled efektivnosti, tedy princip něco za něco.
A ekonomická otázka je to v tomto ohledu jak?
Epidemiologické úvahy o testování jsou navýsost ekonomické. Jde o optimalizaci úsilí, kolik se do toho dnes vyplatí investovat, protože v sázce je opravdu hodně. Zdraví i peněz. Potenciální společenské výnosy z investice do testovací kapacity a testovací strategie jsou nedozírné, ale musí se něco dělat. Pokud by se podařilo zavést funkční chytrou karanténu, jako třeba v Hong Kongu či Singapuru, budeme fungovat v relativní pohodě a s daleko menším šířením a dopady na zdraví lidí i ekonomiku.
Daniel Münich, (54)Český ekonom získal doktorát z CERGE Univerzity Karlovy a v současnosti působí na společném akademickém pracovišti Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky CERGE-EI. Kromě výuky a vedení akademického think-tanku IDEA se zabývá výzkumy v oblasti ekonomie trhu práce, vzdělávání a školství a tématy hodnocení. Dlouhá léta působí jako seniorní expert v evropské síti EENEE pro Evropskou komisi, vede národní tým celoevropského projektu Euromod, je odborným členem Výboru pro rozpočtové prognózy a poradní komise pro hodnocení dopadů regulace při Legislativní radě vlády (RIA). Nyní je i součástí poradní ekonomické skupiny krizového štábu. Věnuje se oblastem školství, trhu práce, hodnocení dopadů politik, hodnocení výzkumů či bibliometrii.  |
V případě, že se to státu nepodaří zajistit, nás čeká co?
Pokud se nám to nepodaří, budeme muset v zájmu zachování funkčnosti zdravotního systému a záchrany životů tvrdě uplatňovat současné, nebo dokonce přísnější restrikce, které si vyžádají diametrálně vyšší ekonomickou pomoc státu. Tam ale narazíme také, protože stát to penězi neutáhne bez funkční ekonomiky příliš dlouho.
Takže jde o to vědět, kolik lidí je nakažených, aby se s tím dalo počítat pro ekonomické plány?
Ano, jde o úspěch chytré karantény. Můžeme vědět, kde se nákaza šíří, kdo jí šíří a s kým se setkal. Pak se cíleně uvalí velmi přísná karanténní opatření, ale přesně cílená a ne plošná. Plošná jsou ekonomicky strašně drahá, zatímco cílená jsou efektivnější a ve výsledku mnohem levnější. Samozřejmě pro lidi v karanténě je to nepříjemné, tomu rozumíme, ale pro společnost je to nutné a snesitelnější.
Jde tedy o to, že stát a chytrá karanténa s masivním testováním je jako Popelka, která rozděluje nemocné do misky, zdravé do ošatky?
V podstatě ano, přesně. Rozdělujete ty, na které restrikce cílíte, od těch, kteří mohou normálně fungovat. Bez chytré karantény a testů budeme tápat jak slepí ve tmě. A promítá se to do ekonomiky - čím lépe bude chytrá karanténa fungovat, tím budou ekonomické dopady menší a pomoc státu levnější. Teď se zavádí kurzarbeit, peníze pro OSVČ, odpouštějí se nebo odsouvají platby státu. To všechno je v tuto chvíli potřeba. Pokud ale chytrá karanténa fungovat nebude, budou tady podobná opatření muset být třeba pět šest měsíců, což náklady znásobí. Proto jsou plošná opatření drahá a málo efektivní. Česká republika má výhodu, že má nízký dluh, Česká národní banka velké rezervy, nejde to ale vydržet mnoho měsíců. Bez dýchání ekonomiky se snesitelný chod země donekonečna udržet nedá.
Bez chytré karantény to tedy podle vás zvládnout nepůjde?
Ale půjde, jen za velké náklady. Samozřejmě, Česká republika nevymře. Lidé i stát se podle mě budou logicky bránit zhroucení zdravotního systému, protože jedním z řešení je i nechat epidemii být. Cena na životech by však mohla být obrovská. To si podle mě u nás nebudeme chtít dovolit, takže budeme škrtit tu ekonomiku klidně i měsíce. Pokud nebudeme mít chytrou, výběrovou karanténu pro nakažené, a to závisí na schopnosti masově a cíleně testovat kvalitními testy.
Což byl původní plán například Velké Británie - „promořit“ obyvatelstvo.
To byla myšlenka na začátku, kterou premiér Johnson prosazoval, pak od toho velmi rychle ustoupil a pod tlakem okolností změnil názor. Asi tím také ztratili nějaký čas, důležitý čas.
Jaká jsou vaše doporučení, co teď dělat? Jste i součástí poradní ekonomické skupiny krizového štábu.
Sešli jsme se zatím jen jednou ve středu v rámci telekonference a říkali si, jak budeme fungovat a naše priority. Já jsem mluvil právě o testování, ostatní spíše o klasických ekonomických opatření, která se týkají bank, kurzarbeitu, dávek a podobně. A hlavně jsme si říkali, jak fungovat efektivně, což je zase o koordinaci, protože těch věcí je mnoho. Budou asi pracovní podskupiny, které se budou soustředit na jednotlivé oblasti a následně se to bude dávat dohromady. Já si myslím, že jednou z těch skupin by právě měla být ta, která bude ekonomicky komunikovat s epidemiology, s vývojem testů, protože to považuji za téma číslo jedna, jak jsem říkal na začátku.
Jak na to ale krizový štáb reaguje? Protože když se bavíme o plošném testování, je podle ministra a šéfa krizového štábu Jana Hamáčka současný počet testů dostačující.
Testovací kapacity se postupně navyšují hlavně díky stavům Akademie věd a laboratořím vysokých škol. Jsou to molekulární biologové, virologové a další, kteří dělali desítky let své vlastní výzkumy mimo zdravotní systém, výzkumy mimochodem mnohdy na světové úrovni. Iniciativa přišla od nich zdola koordinovaná prorektorem Konvalinkou z Univerzity Karlovy a Ústavu (ÚOCHB) AV ČR. Díky tomu se postupně navyšují testovací kapacity, ale to zdaleka nestačí.
Koronavirus umí naší obranyschopnosti chytře unikat, říká imunolog Zadražil |
Proč se to tedy nezařídilo už dříve?
I to je příklad nefungování koordinace shora. Tato myšlenka propojení měla přijít od vlády či krizového štábu už dávno a ne až zdola. Ale dodnes podle mě testovacím kapacitám a chytré testovací strategii nahoře na štábu a vládě nepřikládají význam, který mají. Tím se nedostává spousty věcí. Například je už dlouho jasné, že nebude dost štětiček.
Ty na odebírání vzorků, myslíte, které vědcům a v laboratořích chybí.
Ano. A když nebudou štětičky, nebudou vzorky, nebudou testy, budeme slepí a nákaza se bude dále šířit, restriktivní opatření se budou prodlužovat, bude to dražší a dražší. A to jsme začali u takové zdánlivé banality, jako jsou štětičky. Je to součást řetězce, bez které to testování nemůžete dělat dobře, protože třeba náhrady štětiček výrazně snižují spolehlivost testů. Takové věci se musí předvídat a řešit týdny dopředu. Proto je bezpodmínečně nutná koordinace a úsilí i shora. A samozřejmě na to dát mnohem více peněz. A je úplně jedno kolik, protože v sázce jsou stovky miliard plus lidské životy.
Takže těch pět, šest tisíc testů denně je tedy podle vás jednoduše málo.
To nestačí ani pro současnou medicínskou praxi lékařů a v nemocnicích. Už nic nezbývá pro epidemiologickou praxi, na kterou je potřeba mít pět, nebo raději desetkrát vyšší testovací kapacitu. Na zjišťování promořenosti na rozsáhlých náhodných vzorcích lidí, což se snad konečně připravuje. Na preventivní plošné testování tam, kde je velká koncentrace starších lidí, a navíc pro celonárodní chytrou karanténu s trasováním pohybu lidí.
50 tisíc testů se ale taky nedá dělat plošně, nebo spíš to přeci také nemůže stačit.
Na celoplošné testy bychom museli mít kapacitu 200 tisíc testů denně. Takže plošné by to také být nemohlo. Ale s 50 tisíci by se dalo preventivně a opakovaně plošně testovat v nejohroženějších domovech pro seniory, nemocnicích, elektrárnách a podobně. Tam jde skutečně o životy. A vedle toho bude nutná testovací kapacita na tu chytrou karanténu.
A jak by se vybíralo, kdo bude testovaný, a kdo ne?
Na to musí být promyšlená strategie. Nemyslím to tak, že by se přijelo do nějaké vesnice v Krkonoších a všichni by se otestovali. Interdisciplinární tým může návrh strategie alokace vzácných testů sepsat za pár dní. Musí to být odborníci z řad epidemiologů, lékařů, ekonomů, lékařů, statistiků, demografů, lidé sbírající nejrůznější data v terénu, ti co rozumí testům. Pracovní verze může být doporučením a po odladění bude strategie závazná. Ostatně jsme před týdnem v našem institutu IDEA zveřejnili hutný přehled toho, jak se to dělá v zahraničí.
Můžeme se z těch obrovských problémů dostat poměrně rychle, nebo pomalu. Bude to ale mnohem bolestivější, delší a dražší i na životech, pokud nezaměříme všechny síly konečně na řádové zvýšení testovací kapacity.
