Podle ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL) ocenění prokázali, že „je možné za všech okolností stát s rovnou páteří“. „Vy jste těmi, kteří svým životem vybojovali naši svobodu. A na nás je nyní, abychom tento veliký dar uhájili,“ řekl ministr.
Mnozí z oceněných se zúčastnili také protifašistického odboje, za své protikomunistické postoje a vystoupení byli vězněni. Posmrtně získal ocenění Jan Přikryl, člen odbojové skupině Světlana, který byl zastřelen příslušníky pohraniční stráže v červenci 1949 při pokusu o překročení česko-německé hranice. Ke dvěma letům vězení byl za podobnou snahu odsouzen další z oceněných, Jaromír Kampas.
Vladimír Pavlů byl oceněn in memoriam za aktivní působení v protikomunistické skupině okolo Karla Matějky, zesnulý Adolf Žerdík za činnost ve Studentské křesťanské legii a Jaroslav Melichar za pomoc a podporu členovi protikomunistické skupině kolem Bohumila Havlína.
Oceňovalo se například za šíření informací ze západu
Ocenění z rukou předsedy komise Jiřího Kauckého převzala rovněž Ludmila Hermanová za to, že v roce 1956 poskytla pomoc agentu americké zpravodajské služby Lumíru Pavlíkovi. Ivan Pokorný získal osvědčení mimo jiné za šíření informací z poslechu rádia Hlas Ameriky, Pavel Votický za vylepení vlastního protikomunistického plakátu v roce 1986 a zničení dvou sovětských vlajek, za což byl odsouzen k osmi měsícům vězení.
Milan Procházka převzal ocenění za aktivní působení v protikomunistické skupině Evžena Paloncého, Jiří Novák za veřejné postoje kritizující komunistický režim, kvůli čemuž byl odsouzen k půldruhému roku vězení za pobuřování. Stanislav Šmic byl za ukrývání spolupracovníka zahraniční zpravodajské služby Richarda Lederera odsouzen ke 12 letům vězení pro velezradu.
Etická komise přezkoumává případy lidí, jimž ministerstvo odmítlo udělit postavení odbojáře proti komunismu. Z několika stovek žádostí vyhověla 56.
