Viděno zvnějšku se politická jednání o vládě prapodivně zamotala. Události posledních dnů však mají svou vnitřní logiku.
Když strana lidová přicházela na středeční jednání, byli její špičkoví politici skálopevně přesvědčeni, že získají ministerstvo zemědělství. Pár dní předtím se obrnili usnesením širšího vedení, které jim dalo za úkol získat agrární resort stylem "všechno, nebo nic".
V záloze měli také kompromisní řešení v podobě návrhu, že o sporných církevních restitucích nemusí rozhodovat pozemkový úřad, ale vláda. Chtěli tím otupit argument, že usilují o ministerstvo na pražském Těšnově jen proto, aby mohli rozhodovat o sporných přesunech majetku ve prospěch katolické církve.
Na zemi
Na tyhle jemné nuance však téměř nedošlo, protože koaliční partneři si s Bělobrádkovým vedením vytřeli podlahu. Po odchodu z jednání se lidovecké vedení cítilo ponížené. Vyjednavači se domnívali, že je konec. Den nato však vydali relativizující prohlášení, že ani ztráta zemědělství nemusí automaticky znamenat konec dalších jednání o vládě.
Další komentáře najdete v dnešní MF DNES
 MF DNES v počítači nebo v iPadu/iPhonu |
Co se to u nás stalo, že náhle přestaly platit dosavadní zvyklosti včetně přístupu, který politologie označuje jako vyděračský potenciál? Lidovci a zčásti i ČSSD doplácejí na svou nezkušenost a malý manévrovací prostor.
Hned od počátku si od Andreje Babiše nechali vnutit schůzky v jeho sokolovnách a sportovištích, čímž začali budovat jeho autoritu a přisoudili mu faktickou "vedoucí roli" v novém systému. Lidovci pak na dlouhé týdny vypadli z nejdůležitějších jednání a morálními argumenty se obtížně dostávali zpět do hry. Nyní cítí, že jsou pátým kolem u vozu, a stěžují si na někoho, kdo byl ve vyjednávání obratnější.
Nemusí nic
Sedm týdnů po volbách se ukazuje jedno. Andrej Babiš je králem současné české politiky a své postavení si užívá. Zatímco všichni ostatní něco musí, on nemusí nic. Sociální demokraté kolem Bohuslava Sobotky musí sestavit vládu, protože tím chtějí překrýt nedobrý volební výsledek. Lidovci musí usilovat o ministerstva, protože byli dlouho mimo hru, a navíc už do trojkoaličního projektu investovali příliš mnoho energie.
Jen Andrej Babiš může čekat a testovat nejvhodnější politickou situaci. Má totiž ze všech největší manévrovací prostor. Na vládní úrovni se účastní sestavování Sobotkova kabinetu, ale současně ve Sněmovně disponuje spojenectvím s KSČM a Úsvitem, což je taková stínová záložní "skorovětšina" v očekávání. Navíc se může opřít o nově vznikající spojenectví s prezidentem republiky.
Být chvíli ve vládě, v opozici a mít zároveň dobré vztahy s Hradem, tak takové postavení měl naposledy před jedenadvaceti lety Václav Klaus. Lidovci se pak nemohou divit, že na jejich pozdní personální požadavky reaguje v duchu hesla některých podnikatelů: Když to nejde silou, tak to půjde ještě větší silou.
Lidovci by se proto měli rozhodnout – buďto přijmou tuto dominanci, začnou dělat politiku a přestanou fňukat, anebo odejdou do opozice. Veřejnost není naladěna na jejich moralizující argumenty, jimiž zastírají svou nezkušenost.
Lidovci, ale také sociální demokraté jsou v pozici mladé nevěsty, která chce uzavřít sňatek se starým mládencem, který byl celý život zvyklý dělat důležitá rozhodnutí sám. Divit se krátce před svatbou, že má sklon řídit věci silově, znamená obviňovat se z neschopnosti přijmout věci takové, jaké jsou. Babiše je možné korigovat, ale nelze ho předělat.
Nestabilní stabilita
Dosavadní jednání naznačují, že Andrej Babiš dokonale klame tělem jak nováčky, tak veterány sněmovních handlů. Z byznysu si přinesl zvláštní vyjednávací postupy, které nemíří přímo k cíli, ale mají mnoho přeryvů, v nichž se druhá strana ztrácí. Nakonec jsou všichni tak unavení, že je lehce schopen dotáhnout věci do konce. Není jisté, že předseda ANO bude umět stejně dobře také vládnout. Jako vyjednavač-obchodník by však měl přednášet na vysoké škole.
Způsob, jímž například proti sobě ve věci ministerstva zemědělství postavil ČSSD a KDU-ČSL, je příkladný. Sociální demokraté si v té chvíli vůbec neuvědomili, že lidovci jsou objektivně jejich nejbližší spojenci a jen díky "zvláštním vztahům" s nimi mohou udržet rovnováhu v nově se rodící Sobotkově vládě.
Trojkoaliční vláda podle všeho nakonec přece jen vznikne. Jejím hlavním politickým znakem bude zvláštně nestabilní stabilita, jejímž hlavním svorníkem bude Andrej Babiš.
