Prezident Miloš Zeman prostřednictvím své prodloužené ruky, premiéra "proti všem" Jiřího Rusnoka, právě sestavuje svou vládu snů. Říká jí vláda odborníků. Jeho oponenti zase říkají vláda přátel Miloše Zemana. Zatímco odborné kvality jednotlivých ministrů se teprve ukážou (nebo taky ne), to, že jde vesměs o okruh Zemanových bezmezných podporovatelů, je jasné už nyní: Rusnok, Pecina, Kohout, do služeb se už hlásí Benešová, Dryml... Všichni jsou to přátelé velkého člověka, jak Zemana nazývá jeho úslužný kancléř Mynář. Všichni také nejspíš přijali za svou prezidentovu úvahu, že mají-li parlamentní strany problém se dohodnout, musí vládnout někdo zvenčí.
Vypadá to líbivě, přinejmenším pro tu část veřejnosti, která je z chování vládních i opozičních politiků otrávená. Bez ohledu na to, že to popírá principy parlamentní demokracie. Budou mít zkrátka pocit, že to ten moudrý prezident, s nímž je navíc legrace, skvěle vyřešil: konečně bude klid, žádné dohadování v koalici či okopávání kotníků a napadání ve stylu "chudinka Nečas" versus "opilec Kalousek".
Pak je tu další, zcela jistě rovněž významná část veřejnosti, která má z posledních kroků prezidenta Zemana osypky. Ví totiž, že Zeman ignoruje vůli politických stran, které toho času zasedají ve Sněmovně a prostřednictvím kterých má podle ústavy vznikat plnohodnotná a akceschopná vláda - tedy z vůle voličů.
Jenže ti, kteří o velkých mocenských ambicích Miloše Zemana vědí a mimo jiné i proto ho v lednu odmítali volit hlavou státu, překvapeni být nemohou. Zeman se svým mesiášstvím nikdy netajil. "Kdyby se po české politické scéně pohybovali profesionálové, pak bych si spokojeně užíval důchod na Vysočině. Upřímně řečeno, považuji se za lepšího politika, než jsou ti současní. Ale ono je velmi obtížné být horším," řekl tehdy MF DNES.
Můžete říct, že to byl jen další z řady jeho bonmotů a pověstného humoru, ale omyl - Miloš Zeman je o svých kvalitách, které nemá nikdo právo zpochybňovat, skálopevně přesvědčen. Důkaz nabídl naposledy v úterý v Trůnním sále Pražského hradu, když navzdory nevůli všech klíčových stran v parlamentu jmenoval svého premiéra se slovy, že to je krok, který povede ke zklidnění situace. Přeloženo: konečně se ty protivné strany ocitnou mimo hru.
ČSSD je v nebezpečí
Komu teprve teď začíná docházet vážnost situace s mocichtivým prezidentem, to jsou sociální demokraté, Zemanova domovská strana, s níž se po mnoha peripetiích nadobro rozešel před šesti lety. Hlavní příčinou bylo nezvolení prezidentem v roce 2003 a v dalších letech pak mnoho pohrdavých komentářů vysílaných do Prahy z chalupy na Vysočině.
Sociální demokraté se ocitají ve vážné schizofrenní roli. Na jednu stranu značná část jejich členské i voličské základny má k bývalému šéfovi značné sympatie, tudíž vedení ČSSD nemůže jít s prezidentem Zemanem do otevřeného střetu, aniž by strana riskovala, že si proti sobě postaví lidi, na nichž je sama závislá. Na druhou stranu zájmy prezidenta Zemana jsou dost odlišné od zájmů sociální demokracie. Už jen co se rozdělení moci týče: sociální demokraté mají zájem i velkou naději vyhrát příští volby a vládnout podle svého, to znamená s premiérem Sobotkou a ministrem zahraničí Zaorálkem.
Miloš Zeman však má a bude mít zájem do toho aktivně zasahovat, takže by jim třeba naordinoval premiéra Haška a ministra zahraničí Kmoníčka. A zatímco se všeobecně očekávalo, že tvrdý střet s Milošem Zemanem čeká sociální demokraty až po volbách, kdy bude vznikat nová vláda, události z posledních dnů ukazují, že sociální demokraté se do konfliktu s prezidentem dostávají už teď. Jejich zájmy se totiž rozcházejí.
Oni chtějí předčasné volby, on ne. Oni chtějí ve vládě politiky, on "odborníky". Oni chtějí sázet na lidi z líhně ČSSD, on ze svého alternativního projektu jménem Strana práv občanů Zemanovci. Zkrátka ukázkový konflikt zájmů politické strany a prezidenta.
Sociální demokraté zatím sázejí vše na kartu předčasných voleb. Jenže ty kromě nich a komunistů zatím nikdo další nechce, a tak to taky může vydržet až do termínu voleb řádných, tedy do května příštího roku. Mezitím si Rusnokovi ministři, z nichž se stanou volební tváře SPOZ, budou získávat popularitu voličů, zvlášť když je prezident bude několikrát do týdne chválit za to, jak pěkně odborně si vedou. A ve výsledku si ČSSD může vsadit na to, že to její volební vítězství 2014 může být ne nepodobné tomu z roku 2010. Něco kolem 22 nebo 25 procent a šance na sestavení vlády podle jejích představ docela minimální. Zemanova pomsta bude dokonána.
Druhá možnost je, že ČSSD s ministry alias Zemanovými přáteli najde společnou řeč a do voleb budou kráčet když ne v koalici, tak aspoň v tolerovaném partnerství. I tak bude Zeman vítězem.
