Rada České televize nepřekvapila. Zvolila bezpečí a jistotu. Bývalý ředitel TV NOVA má dost zkušeností manažera i dost obratnosti, aby se jím řízený křižník na bouřlivém politickém nebi nerozkymácel. Což jsou dvě nejhlavnější kritéria úspěšnosti ředitele České televize.
Rada bezpochyby zvolila osobnost. To je krok vpřed. Od éry Iva Mathé nestála v čele ČT tak silná postava. Po sérii podivných voleb (za všechny vzpomeňme bizarní a relativně nezletilou figuru Puchalského) se může Česká televize dočkat pevného a jasného vedení. Tak to plyne z profesní minulosti právě zvoleného šéfa i z jeho koncepce. S Dvořákem v čele Česká televize poběží jako hodinky. A možná navíc přijde i k penězům.
Neviditelná veřejnoprávnost
Jinou věcí je ta zatracená veřejnoprávnost. Ředitel Dvořák o nebezpečí této báchorečné třaskaviny dobře ví. Věnoval jí ve své koncepci hodně místa, aby uspokojil pudy radních, a sliboval, že se tomuto sněžnému muži televizního podnikání bude horlivě věnovat. Veřejnoprávnost nikdo nikdy neviděl, ale každý o ní s chutí mluví. Proč ji tedy bez obav neslibovat? Ostatně o ní psali a hovořili i ostatní kandidáti. Vznikl tak jakýsi dostih zlatoústých rétorů.
Čemu se tedy Dvořák bude věnovat, je otázkou příštích měsíců a let. Možná mu celá veřejnoprávnost posloužila jako vějička pro uchlácholení televizní rady, jako kdysi Železnému projekt superkulturní televize, na nějž získal licenci. Co pak Železný z nabubřelého projektu kulturního velechrámu provedl, ví každý. Taktik Dvořák může postupovat stejně. Od okamžiku zvolení ztrácí nad funkcí ředitele Rada České televize jakýkoliv účinný vliv, kromě toho formálního – že ho může zase vyhodit. Boj o místo ředitele před zraky Rady České televize je vcelku dost kuriózní: rozhodují řečnické dispozice, empatie, neměřitelné přednosti, které mohou být současně i záporem. Rozhoduje schopnost napsat nejlepší projekt, nikoliv schopnost nejlepší projekt realizovat. Takové vlastnosti mívají všechna výběrová řízení, ale jakási kritéria v nich přece jen jsou. Kritérium rozhodující pro funkci ředitele ČT je veřejnoprávnost.
Kdo nemyslí, je vyvážený
Tam se může octnout třeba i dětský kanál. Proč zrovna ten a proč ne kanál penzistů či žen, případně alkoholiků nebo vědy? Kanál vážné hudby je stejně veřejnoprávní jako kanál o životě menšin.
Radě nikdo závidět nemusí. Pohybuje se na pohyblivém písku. Česká televize má být vyvážená a nezávislá. Předseda rady Uhde to vystihl: "Nejvyváženěji působí ten, kdo vypadá, že si nic nemyslí." Parametry nezávislosti a vyváženosti, případně předstírané objektivity přivolávají sterilitu. Dobrý ředitel je ten, kdo ji zaručí. Důsledkem takto chápané veřejnoprávnosti a pseudonezávislosti je stanice bez názoru, bez ostrosti, nápadů a originality.
Dvořák má pověst muže, který umí chránit firmu před tlakem politiků. To mu jistě při volbě pomohlo. Tlak politiků je trvalé zlo, oblíbené stejně jako veřejnoprávní yetti nebo jako sledovanost, která má, či naopak nemá konkurovat soukromým stanicím. Česká televize je na politice závislá. Stačí si všimnout, odkud pocházejí někteří radní – bývalí političtí činitelé. A kdo určuje televizní poplatky? Záleží jen na vkusu, s nímž se ta závislost praktikuje. Ve svobodném mediálním světě musí být každý vliv dávkován opatrně, aby dotyčné médium nakonec nevypadalo jako blbec.
Českou televizi tedy něco čeká. Co, neví dnes stoprocentně ani nový ředitel. ČT je z povahy své veřejnoprávnosti a miliard, které dostává, žhavý jícen sopky, která vždy tavila vlivy, zájmy, styky, tlaky a jiné lidské čachry v program veřejné služby. To poběží dál. Zlepšení čekejme v dimenzi milimetrů. Potíže České televize nevyplývají jen z těch či oněch schopností či neschopností ředitelů či radních, nýbrž z celé vágnosti a nejasnosti, co to vlastně má být za stanici.
Tanec na hromadě cizích miliard
Z dosavadní existence České televize vyplývá jediné: ohromná radost té hrstky šéfů, která se nějak dostane k hromadě cizích miliard, s nimiž za celkem chabé kontroly vlády či veřejnosti může manipulovat, přehrabovat se v ní, zadávat či odebírat zakázky těm či jiným, prostě tančit na hromadě cizích peněz vítězný tanec magnátů.
Nemyslím tím jen, že by se v České televizi nějak významně plýtvalo či kradlo, myslím tím tu nezměrnou svobodu jednání poctivých televizních předáků s miliardami. To už musí být nějaká rozkoš, když je spojená s nezodpovědností. Kontrola veřejnosti prostřednictvím Rady České televize je bájná fikce, reálného nic. A to nezmění ani ten sebegeniálnější ředitel.
