Po porodu v Rakovníku byla Andrea Šebková se svým dítětem převezena do Thomayerovy porodnice v Krči. Když pak chtěla dítě nakojit, dostala od sester rozporuplné instrukce.
„Jedna sestra mi radila, ať kojím po třech hodinách, druhá ať kojím, jak miminko potřebuje. Třetí mi zase vynadala, když jsem kojila tak, jak potřebuji - že kojím moc často. Čtvrtá zase, že kojím hrozně málo. Avšak ve chvíli, kdy jsem od nich potřebovala radu, jak ulevit od přebytku mléka, nebyly ochotné ani schopné mi poradit,“ nastínila Šebková. Situaci nakonec vyřešila tím, že zavolala svojí laktační poradkyni.
Výsledky průzkumu organizace Šestinedělky |
Podobnou zkušenost má i Veronika Navrátilová, která rodila v porodnici ve Vyškově. Po porodu byla umístěna na nadstandardní pokoj.
„Mají tam zvláštní režim. Pokud si to žena nepřeje, sestry nechodí na pokoj. Jedna tam však chodila. Co si pamatuji, tak jí smrděly ruce od cigaret. Hned se mi vrhala na prsa a říkala mi, co mám dělat. Ale vůbec mi nevysvětlila, jak mám malou přiložit, ani mi neřekla, že musím kontrolovat, jestli se přisává na celý dvorec, protože mě jinak bude bolet bradavka. To jsem se dozvěděla až zpětně od svojí porodní asistentky,“ popsala Navrátilová.
Sestra Navrátilové řekla, že kojí neefektivně a upozornila ji na časové intervaly. „Tvrdila, že pokud má dcera hlad po méně než třech hodinách, znamená to, že mám slabé mléko a měla bych pro ni dostat dokrm,“ nastínila Navrátilová. „Navíc se jí hodně nelíbilo, že malá leží u mě na prsou, místo aby byla v postýlce na monitoru. Ale já jsem ji chtěla mít u sebe a pokračovat v bondingu,“ doplnila.
„Nemůžu zase říct, že by to takhle fungovalo u všech, protože jsou tam sestry, které se snaží pomáhat a určitě mají ve Vyškově nějakou laktační specialistku, která třeba dokáže poradit. Je to strašně individuální,“ doplnila. „Z vlastní zkušenosti bych však každé ženě doporučila, aby měla v záloze číslo na dobrou laktační poradkyni.“
Personál by měl postupovat jednotně
Obě porodnice se přitom pyšní certifikátem „Baby Friendly Hospital Initiative“ (BFHI), kterým přislíbily dodržování deseti kroků k úspěšnému kojení. Definovala je Světová zdravotnická organizace (WHO) a k jejich dodržování se zavázala většina českých porodnic. Iniciativa Šestinedělky však průzkumem mezi necelými čtyřmi tisíci matkami zjistily, že porodnice matky v kojení často nepodporují.
10 zásad WHOPorodnice s certifikátem Baby Friendly Hospital se zavázaly k dodržování deseti kroků pro úspěšné kojení: 1. Mít vypracovanou strategii přístupu ke kojení 2. Školit veškerý zdravotnický personál v dovednostech nezbytných k provádění této strategie 3. Informovat všechny těhotné ženy o výhodách a technice kojení 4. Umožnit matkám zahájit kojení do půl hodiny po porodu 5. Ukázat matkám způsob kojení a udržení laktace i pro případ, kdy jsou odděleny od svých dětí 6. Nepodávat novorozencům žádnou jinou potravu ani nápoje kromě mateřského mléka, s výjimkou lékařsky indikovaných případů 7. Umožnit matkám a dětem zůstat pohromadě 24 hodin denně 8. Podporovat kojení podle potřeby dítěte, nikoli podle předem stanoveného časového harmonogramu 9. Nedávat kojeným novorozencům žádné náhražky mateřského mléka, šidítka, dudlíky 10. Povzbuzovat zakládání dobrovolných skupin matek pro podporu kojení. V roce 2018 byla pak byla pravidla aktualizována. Většina bodů však zůstala stejná či velmi podobná. |
Podle statistik přitom plně kojených dětí dlouhodobě ubývá. Zatímco v roce 2000 odcházelo podle ÚZIS z porodnic 90,45 procent plně kojených dětí, v roce 2015 už jich bylo jen 81,49 procent.
„Informace, pokyny a rady směrem k šestinedělkám se mnohdy liší mezi jednotlivými odděleními nemocnice, mezi směnami na jednom oddělení a dokonce občas i v rámci jedné směny. Zvlášť pro prvorodičky je to velmi matoucí. I když jim tedy některá ze sester poskytuje správné informace, je pro ně obtížné se vyznat v tom, kdo má vlastně pravdu,“ nastínila Aneta Majerčíková z iniciativy Šestinedělky.
Jedním z kritérií WHO je, aby nemocnice matky informovaly, že mají své děti kojit tak často a tak dlouho, jak chce dítě. „Z průzkumu ovšem plyne, že informaci dostalo pouhých 28,6 procent žen. Mnohem větší skupina, přes polovinu žen, pak informaci nedostala,“ nastínil průzkum. Přes polovinu dotázaných žen (61,8 procent) naopak muselo kojit podle časového harmonogramu či po omezený počet minut. Více než polovině žen (54,2 procent) pak ani nebylo ukázáno, jak poznají, že dítě skutečně pije mléko.
Měly jsme výčitky, že nám hladoví děti
Dalším z deseti kroků doporučovaných WHO je také to, aby děti v nemocnicích dostávaly pouze mateřské mléko. Podle průzkumu však bylo dokrmování umělým mlékem v českých porodnicích v letech 2014 až 2017 velmi rozšířené - dokrm dostaly dvě z pěti dětí (43,3 procent) dotázaných žen.
Téměř dvě z deseti dětí (17,9 procent) navíc dostaly dokrm umělým mlékem bez informovaného souhlasu rodičů. „Svědčí to do jisté míry o tom, že personál považuje dokrmy umělým mlékem za věc natolik běžnou, že není nutné se rodičů ptát,“ nastínil průzkum. „Bylo poměrně překvapující zjistit, že patnáct procent respondentek mělo za to, že na ně byl nátlak na dokrmování dítěte vyvíjen,“ uvádí dále průzkum.
„Přestože jsou případy, kdy jsou dokrmy potřeba, měly by být poskytovány jen v lékařsky indikovaných případech, a to jako poslední krok, ke kterému se personál uchýlí,“ vysvětlila Majerčíková.
3894 odpovědíŠestinedělky vycházely z celkem 3 894 odpovědí, které získaly prostřednictvím dotazníku mezi lety 2014 až 2017. „Sběr odpovědí online s sebou vždy nese nebezpečí, že na dotazník budou odpovídat ženy s výrazně dobrou, nebo naopak výrazně špatnou zkušeností. Nicméně 10 kroků k úspěšnému kojení by mělo být formálně splněno pro každou ženu," nastínily Šestinedělky v průzkumu. „Přestože vzorek 3 894 respondentek je rozsáhlý a považujeme jej za reprezentativní, v některých menších porodnicích se nasbíralo pouze okolo 10 odpovědí (ve 4 případech dokonce méně než 10). Při zhodnocení relevantnosti výsledků u každé porodnice je nutné brát v potaz počet sesbíraných odpovědí," doplňují. |
S dokrmováním se setkala i Eliška Benešová, která porodila v rakovnické porodnici přibližně před dvěma měsíci. Sestřičky Benešové i její spolubydlící už po 48 hodinách po porodu nabízely příkrmy. „Ve finále jsme obě polevily, protože jsme měly výčitky, že nám hladoví děti – alespoň podle slov personálu,“ uvedla Benešová.
„Celé to tam bylo hodně zamořené reklamou na jednu značku sušeného mléka - i domů jsem dostala krabici,“ doplnila. „Odcházela jsem z nemocnice s pocitem, že nejsem schopná nakrmit vlastní dítě a brala jsem to trochu jako selhání,“ vysvětlila.
Po příjezdu domů si zavolala na pomoc laktační poradkyni. Až ta jí vysvětlila, jak dítě u kojení držet, jak poznat, že pije či rozlišit, kdy je dobře přisáté. „Kdyby nepřišla laktační poradkyně k nám domů a soustavně nám asi čtrnáct dní nepomáhala, tak bych opravdu asi otevřela tu krabici, dokrmovala umělým mlékem a skončila u něj. U té samé značky, protože bych stejně nevěděla, jakou jinou koupit,“ dokončila Benešová.
Je to výsměch
„Thomayerova nemocnice je na titul Baby Friendly hospital velmi pyšná. Snažíme se dodržovat veškeré zásady, které s držením titulu souvisejí. Jsme rádi za jakoukoli zpětnou vazbu a snažíme se zkvalitňovat naši péči směrem k maminkách i jejich dětem,“ reagoval na průzkum mluvčí Thomayerovy nemocnice Ondřej Macura. Při Thomayerově nemocnici zřídilo ministerstvo zdravotnictví Národní laktační centrum (NARLAC), které se právě problematikou kojení zabývá.
Nařčení z nedodržování baby friendly standardů se brání i vyškovská porodnice. „Všechny sestry jsme řádně proškolili a čtyři sestry mají titul Laktační poradkyně. Je důležité si uvědomit, že každá matka a každé dítě je originál, tudíž se ke každému musí přistupovat individuálně,“ nastínila ve svém vyjádření. „Všechny maminky učíme přikládat dítě k prsu. Začínáme již na porodním sále a pokračujeme na oddělení. Žádné časové intervaly se matce nenastavují,“ doplnila.
Rakovnická nemocnice do vydání článku na dotazy iDNES.cz neodpověděla.
Podle předsedy České gynekologické a porodnické společnosti Vladimíra Dvořáka je situace v českých porodnicích po všech stránkách minimálně srovnatelná se stavem v porodnicích ostatních zemí EU. „Určitě u nás i v zahraničí lze mnohé zlepšit, vycházet však musíme z reprezentativních dat, nikoli z tvrzení subjektů, jako jsou šestinedělky,“ uvedl Dvořák.
Samotná data podle Dvořáka nejsou validní. „Jak vyplývá ze zprávy, na kterou se odkazujete, průzkum byl proveden na zlomku rodiček, které v daném období ve zmiňovaných porodnicích rodily. Podle jakého klíče byly ty, které odpovídaly, selektovány, není zřejmé,“ doplnil Dvořák.
Na to navázal vedoucí lékař Perinatologického centra 1. lékařské fakulty UK a VFN v Praze Antonín Pařízek. „Víme, jaké jsou problémy se sběrem dat, zejména přes Google a přes anonymitu. Musím říct, že s největší pravděpodobností sběr dat není věrohodný,“ pokračoval Pařízek. „Je to výsměch,“ doplnil.
