Můj poslední den v USA začíná posloucháním několika řečníků na konferenci těch, kteří nesouhlasí s hypotézou, že emise CO2 dominují klimatu planety a že jako rozhodující faktor způsobují zvyšování globálních teplot.
Argumenty se mi zdají být přesvědčivé, protože:
- oteplování v posledních deseti až patnácti letech žádné není,
- klima se mění permanentně a v jeho změnách dominují příčiny přírodní, nikoli člověkem způsobené,
- snaha "poručit větru a dešti", respektive ovlivňovat globální klima, je zbytečná a nemůže zůstat nepotrestána.
Klausův zápisník z USAPrezident exkluzivně pro MF DNES a iDNES.cz |
Přesto mám pocit, že všechno už bylo dávno řečeno a že jsem to mnohokrát slyšel. Dodatečné argumenty zásadní postoje nijak neovlivňují. Kdo chce, ten tyto argumenty zná, kdo nechce, ten je neposlouchá. Je to skoro bezvýchodná situace.
Po delším rozhovoru s redaktorkou deníku Washington Times odjíždím na oběd s redakční radou Wall Street Journal. Témata jsou stále stejná: EU, globální oteplování, dnešní krize, radar.
Pak jedu na Kolumbijskou univerzitu, jednu z nejstarších vysokých škol v USA (byla založena již v roce 1754, jako pátá v zemi). Je to univerzita velmi známá, pyšní se i tím, že jejích 77 profesorů dostalo Nobelovu cenu, Jenom za poslední desetiletí to bylo šest ekonomů - Phelps, Stiglitz, Mundell, Vickrey, Heckman, Merton. Éra dominance chicagské univerzity v oblasti ekonomie začíná být minulostí.
Oteplování pro potlačování svobodyKlausova přednáška na Kolumbijské univerzitě |
V roce 1983 tam promoval prezident Obama, dávno před ním tam studovali například Madeleine Albrightová a Alan Greenspan. V reklamním letáku se píše, že je velmi "diverse" (asi rozmanitou) školou a že 49 % studentů jsou "persons of color". Skoro se bojím pokusit se o nějaký překlad, abych neřekl něco politicky nekorektního. Jsou to "osoby s jinou než bílou barvou"?
Vystupuji tam v sérii přednášek "Fórum světových lídrů", kde za poslední léta promluvila řada známých osobností, ale asi daleko nejdiskutovanější bylo na podzim roku 2007 pozvání íránského prezidenta Ahmadínežáda.
Rektor univerzity Lee Bollinger, který dnes uvedl i mé vystoupení, musel tehdy médiím i studentům hodně vysvětlovat. Promluvil jsem o Evropě, globálním oteplování a současné ekonomické krizi (viz www.klaus.cz). Pozoruhodné bylo, kolik tam bylo českých studentů a studentek, kteří se tam vůbec neztratili.
Rychle se vracíme do hotelu a večerním New Yorkem spěcháme na letiště. Ještě že máme americký policejní doprovod. Opakuji, že New York nevypadá jako v krizi, ale v deštivém březnovém šedivém dni moc přesvědčivě nevypadá.
Jak město, tak celý stát New York žijí přípravou rozpočtu a vášnivě se diskutují takové nepochopitelné věci jako zavedení takzvané daně z obezity (18% na prodej slazených nápojů) či obnovení v minulosti pozastaveného zdanění ošacení a obuvi s cenou pod 110 dolarů (!) atd. Když to vidím, musím uznat, že by různé daňové návrhy našich poslanců nebyly ve světě žádnou zvláštností. Neměli bychom jim proto křivdit.
Lufthansou se přes Mnichov vracíme nočním letem do Prahy.
