Česká ekonomika má mnoho slabých stránek a mnoho problémů, ale má jednu výhodu, kterou je naše vlastní měna. Odráží sílu české ekonomiky – a tak to má být. Neodráží sílu průměru ekonomik Řecka a Německa či Portugalska a Holandska, jak by to bylo, kdybychom přijali euro. Více než dvě desetiletí tzv. společné evropské měny prokázala, že někomu euro vyhovuje, jinému ne. Řecko ničí (a způsobuje jeho permanentní krizi), z Německa naopak dělá světového exportního premianta.
Nevyhovuje také třeba Portugalsku, ale ani Itálii. Od momentu vzniku eura před 23 lety, kdy byl český HDP na hlavu nižší než portugalský a výrazně nižší než italský, se leccos změnilo. Už jsme dávno přeskočili Portugalsko a v posledním roce se dokonce dotáhli na Itálii. Je to mimořádnou pílí a schopností Čechů oproti obyvatelům těchto zemí? Je to „pouhé“ dotahování se na místo, kde jsme před komunismem v roce 1948 byli? Je to mimořádná úspěšnost a šikovnost našich posledních vlád (Sobotkovy, Babišovy, Fialovy), které byly o tolik lepší než jiné evropské vlády? Nebo máme lepší ekonomický systém? Tedy lepší trh a lepší stát díky lepším zákonům a lepším státním úředníkům? Nebo máme jinou, tedy výhodnější strukturu ekonomiky?
Nic z toho nemůže být pravda. Naše vlády přece byly hrozně špatné, což je většinový pocit Čechů, který já sdílím. Všechny tyto věci jsou navíc špatně měřitelné a statisticky dokazovatelné. Jedna je ale nesporná – my euro nemáme, zatímco tyto země ho mají. To podvědomě u nás cítí většina rozumných lidí, to cítí i pár našich rozumných politiků, to necítí politici populistického typu, kteří nenesou zodpovědnost, a mají proto pocit, že si mohou dovolit všechno.
Prototypem toho jsou politici TOP 09. Právě to předvedla paní Markéta Pekarová Adamová na sobotní konferenci své malé, proto ve větší koalici skryté politické strany. Ač není ekonomka ani odbornice na měnu, sebevědomě vyhlásila, že má Česká republika přijmout euro v roce 2030. Nikdo sice neví, jak bude v roce 2030 euro a evropská ekonomika vypadat, ale tato – v průzkumech ztrácející – strana potřebuje nějaký silný výrok, proč by ho tedy neudělala? (Stejně nepodložený a nepřipravený výrok udělal na stejné konferenci ministr zdravotnictví o tzv. nadstandardech ve zdravotnictví.)
Chtěla se paní Pekarová Adamová zalíbit prezidentu Zemanovi, který byl přece také vždy ctitelem eura? Chtěla se v cizině prezentovat jako proeurová politička, jako to udělala nedávno při návštěvě Bundestagu, kde školila předsedkyni německého parlamentu, jak by němečtí poslanci měli volit německého předsedu česko-německé komise, aby tím předsedou nebyl zvolen poslanec AfD Petr Bystroň? Chtěla se zalíbit v Bruselu, když řekla, že by bylo lepší být „součástí společenství zemí, které platí eurem, než vedle nich ve společnosti forintu a zlotého“? Není to od ní další její šťouchnutí do Orbána a Kaczyńského?
Dosud jsme v této klíčové věci byli pragmatičtí, euronaivisté nevítězili. Neměli bychom si to právě teď zkazit.
