Pavel Beneš, který ještě před revolucí, v letech 1988 a 1989, studoval s Petrem Pavlem tříletý kurz Generálního štábu pro zpravodajské důstojníky, tvrdí, že Pavel o své minulosti neříká úplnou pravdu. Podle Beneše všichni absolventi kurzu věděli, že jsou cvičeni na agenty v diplomatickém prostředí.
Naopak Pavel se proti narážkám, že byl komunistický rozvědčík, v květnu ohradil s tím, že nebyl „žádný Bond, ale výsadkář průzkumník, který se plazil blátem, mrznul ve sněhu a připravoval se na vysazení v týlu nepřítele, aby hledal odpalovací zařízení nebo velitelská stanoviště“.
„My jsme byli vojáci školení na to být pomocníky vojenských přidělenců, být jejich očima při výkonu výzvědných činností na území cizího nepřátelského státu v zájmu Varšavské smlouvy,“ tvrdí Beneš pro deník Právo.
Také tvrdí, že si ho předvolali na výbor základní organizace KSČ, jíž byl podle něho Pavel předsedou, poté, co před spolužáky řekl, že petice Několik vět není úplně špatná.
Beneš tvrdí, že vyvázl s pokáráním, ale dostal kádrový šrám. Pavlovi se prý mstít nechce, ale kandidát na prezidenta by podle něj neměl nic zakrývat. Pavel členství v KSČ veřejně přiznal a označil za chybu, které lituje. Vstup do strany vysvětluje tehdejší naivitou a touhou dělat elitního výsadkáře.
Dva jiní spolužáci se Pavla zastávají
Pavel označil slova Beneše za osobní představy a spekulace bez důkazů. „Průzkumy z posledních týdnů mě opakovaně řadí na pozici před Andreje Babiše, a to spustilo nevyhnutelnou reakci,“ míní kandidát na prezidenta, který už oznámil, že získal 50 tisíc podpisů občanů nutných pro účast ve volbě.
Pavel se hájí, že pokud by měl minulost, jakou jeho spolužák popisuje, nikdy by se nedostal na posty, které po revoluci zastával. „Jako asistenta si mě osobně vybral generál Radovan Procházka, bývalý vězeň komunistického režimu, který po revoluci budoval vojenské zpravodajství na nových demokratických základech. Kdybych byl člověkem, za jakého se mě snaží vykreslit Pavel Beneš a mnozí další, jeho důvěru bych určitě nezískal,“ míní.
Favority druhého kola Pavel a Nerudová. ANO sráží otálení s kandidátem |
V reakci na Benešova slova Pavel na svých stránkách zveřejnil vyjádření dalších dvou účastníků stejného kurzu, aby rovněž popsali tehdejší události – exředitele slovenské Vojenské zpravodajské služby Jaroslava Gojfára a exředitele odboru vojenské diplomacie Vojenské zpravodajské služby a zástupce ředitele Vojenského zpravodajství Pavla Zůny. Oba se ho zastávají.
„Samozřejmě, v té době se hovořilo o prohlášení Několik vět a tehdejší politický pracovník k němu prezentoval příslušný postoj, ale vůbec si neuvědomuji, že by se to řešilo oficiálně na stranické linii. Naopak, naši tehdejší velitelé nás nabádali, abychom žádný veřejný postoj nezastávali. Pravdou je, že jsme věděli, do jakého kurzu nastupujeme a na co se připravujeme, ale nikdo z nás nevěděl, zda budeme zpravodajskou práci ‚v poli‘ vykonávat nebo ne. Většina z nás by s největší pravděpodobností skončila někde u nějakého technického nebo analytického oddělení,“ uvedl Zůna, přičemž Gojfárovo prohlášení je v totožném duchu.
„Pro mě byl Petr Pavel vždy typ férového a čestného člověka, který pokud někomu nepomohl, tak mu rozhodně neublížil. Jsem si jist, že takovým zůstal i nadále,“ dodal Gojfár.
Kdo je nový prezident Petr Pavel? Motorkář, voják i diplomat |
Gofjár a Zůna navíc shodně tvrdí, že Beneš měl při zvládání kurzu problémy zvládat studijní požadavky. „O to víc mě teď překvapuje jeho aktivita a argumentace o domnělém „kádrovém šrámu“, na konci roku 1989 to přece nedává smysl. Takový „šrám“ by spíš mohl potom využít, aby se stavěl do pozice ‚odbojáře‘,“ podotýká Gojfár ve vyjádření zveřejněném Pavlem.
Sám Pavel uvedl, že Beneše si pamatuje jako spolužáka, se kterým nikdy neměl žádný konflikt, a jejich cesty se po druhém ročníku studia nadobro rozešly v létě 1990, kdy Beneš kurz opustil.
„Kdyby na mé minulosti bylo cokoli diskvalifikujícího, stejně tak by si mě těžko zástupci 30 zemí NATO zvolili za nejvyššího vojenského zástupce s přístupem k těm nejtajnějším plánům. Každému, kdo se v mezinárodní bezpečnostní politice pohyboval, je jasné, že by mi tajné služby Američanů, Britů nebo Francouzů, kteří mají i jaderné zbraně, neumožnily přístup k těmto plánům, kdyby na mě našly cokoli problematického,“ hájí se Pavel.
