Taliban, hoteliér teroristů, vypustil duši jako píchlý míč, ale hosté se už stačili zabydlet jinde. Síť Al-Kajdy, kterou tvoří čtyřicet až sedmdesát tisíc fanatiků, jako byl Muhammad Atta, přežila a není důvod věřit, že se jí nedaří dobře. Včera přišla o Afghánistán, ale zůstal jí celý svět.
Ostatně kde je bin Ládin? A kde šéf Talibanu Umar? A i kdyby byli pohřbeni v troskách podzemních tunelů, kde je psáno, že Al-Kajda nepřežije bez Ládina? A navíc: terorismus není jen Al-Kajda.
Válku s terorismem bude muset Západ teprve vyhrát. A bude to mnohem obtížnější než s pomocí Afghánců porazit Afghánce. Neboť víc se dohromady zatím nestalo.
Přesto má pád Kandaháru velkou symboliku, kterou jistě nepřehlédnou ti, již se zájmem přihlížejí. Válka, která je odvetou za napadení Ameriky, skončila přesně v den 60. výročí jiného přepadení USA, Pearl Harboru. Tehdy jako nyní platí: Spojené státy nelze napadnout a nezaplatit za to nejvyšší cenu.
Válka trvala přesně na den dva měsíce - od 7. října do 7. prosince. Tam, kde Britové a Sověti bojovali roky - a prohráli, rozprášili Američané nepřítele během týdnů. Na to jistě budou myslet ti, kdo budou v pokušení, že by se mohli stát dalšími ubytovateli teroristů.
Ale rychlost, s níž byl rozdrcen Taliban, v sobě skrývá i léčku. Bomby jsou sice zbraněmi teroristů, jen bombami se však nad teroristy vyhrát nedá. Co když se příště usídlí v Mekce či Káhiře? Proto se teď další bitvy musí odehrát nejen o města, nýbrž i o srdce muslimů. Musí je ve svých hlavách vybojovat i muslimové sami.
Že to bude trvat dlouho, víme. Ale musíme si také připustit, že výsledek je nejistý a Reichstag daleko.
