Díky internetové katalogizaci se dá udělat statistika, které z obrázků mají lidé nejraději a nejčastěji je reprodukují. Jsou to „Hastrmanův podzim“ a „Betlém v zimě “. Proč zrovna tyto?
Josef Lada: Hastrmanův podzim z roku 1949, to je jeden z nejkrásnějších a nejsmutnějších dědových obrazů. Betlém v zimě z roku 1942 je takový ideální motiv na pozvánky a plakáty. Vyšel i na známce.
Jak vás napadla idea e-shopu a internetového katalogu?
Do rozhovoru vstupuje Martin Lada: My jsme si s bratrem Viktorem řekli před šesti lety, že by měl mít Josef Lada oficiální internetovou stránku. Podařilo se nám získat tu nejlepší doménu. Zamýšleli jsme oficiální portál a rozcestník, a to i anglicky. Druhou částí stránky je internetový obchod.
Dneska se Josef Lada bere jako malíř Vánoc. Byl jím však i za svého života? On přece maloval všechna roční období.
Josef Lada: On do roku 1940 přispíval do novin a časopisů. Když skončil jako redaktor, mohl se věnovat volné tvorbě. Měl jisté oblíbené motivy, mezi které řadíme ty vánoční a zimní výjevy. V pozdějším věku dělal díla i na objednávku a lidé si u něj objednávali právě zimní motivy. Snažil se vyhovět, ale nestíhal. Díky tomu, že zimní motivy pravidelně vycházejí na pohlednicích, jsou dnes asi nejznámější.
Martin Lada: I v rámci e-shopu mohu říci, že ty vánoční objednávky jsou tak šílené, že bych byl skoro radši, kdyby byly rozprostřené do celého roku. Pak ještě máme Velikonoce, ale ty trvají přece jenom kratší dobu. Nám se ani nevyplatí dělat reprodukce letních a jarních motivů.
Kolegové mě varovali, že získat práva na vytištění Lady je obtížné. Jak těžké je ta práva hlídat?
Josef Lada: Podstatná část obrázků podléhá licenčním smlouvám a z toho vyplývají ty neschválené požadavky. Hodně věcí nemůžeme povolit. Jsou vydavatelství, která mají výhradní právo třeba na pohlednice.
Martin Lada: Několik těch smluv je opravdu dlouhodobých, dokonce ještě z doby, než se o práva začal starat můj otec. Občas se stane, že dojde k užití díla bez smlouvy, ale většinou se to daří vyřešit zpětně buď doplacením, či od toho dotyčný upustí.
Vy mluvíte o firmě – to vás živí a zabere veškerý pracovní čas?
Josef Lada: Já se starám o dílo Josefa Lady a autorská práva na plný úvazek. Martin Lada: Pro mě je to takový tříčtvrteční úvazek a na konci roku jedna a čtvrt.
Často zdůrazňujete, že neodpovídáte za sebe, ale reprezentujete dědečka malíře Josefa Ladu. Není to svazující?
Josef Lada: Svazující to je a je to také velká odpovědnost. Já mluvím o člověku, významném předku, kterého uznává celá republika, ale kterého já jsem nezažil. Mluvím o něčem, co jsem zaslechl nebo co jsem si zjistil. Některé otázky jsou proto těžko zodpověditelné.
Dokonce jsem zaslechl legendu, že se o něm pochvalně vyjádřil Pablo Picasso.
Josef Lada: To se cituje neustále, ale jestli je to pravda? Tvrdí se, že to malíři Šímovi řekl na výstavě českých ilustrátorů v Paříži.
Máte nějaká dědečkova díla ve vlastnictví rodiny?
Josef Lada: Máme také nějaká díla, ale jsou dobře uschována. Martin Lada: Také kvůli podmínkám. To dílo už je staré, a když se dělají výstavy, striktně se vyžadují ideální klimatické podmínky – teplota, světelnost a vlhkost.
Kdo má asi dnes největší kolekci Lady? Památník Josefa Lady v Hrusicích?
Josef Lada: V Památníku v Hrusicích jsou reprodukce. Samozřejmě, velmi hezkou kolekci má Národní galerie.
Autorská práva na Ladu vyprší v roce 2027. Neobáváte se toho, co bude potom? To si bude moci každý tisknout hastrmany kdekoli?
Martin Lada: Takhle to upravuje zákon. Musíme to respektovat, ale můžeme si to předem i ochránit prostřednictvím registrací. Nicméně nepůjde ochránit všechno.
Když si budu chtít v roce 2027 udělat hospodu U Švejka s Ladovými obrázky, tak to půjde?
Martin Lada: Nesmíte jít přes ochranné známky.
Josef Lada: Budete si pak moci vydávat například vlastní vánoční pohlednice, pokud budete mít kvalitní podklady, které však pravděpodobně mít nebudete. Ty máme my a současný vydavatel.
Několikrát jsem se setkal s tím, že někteří čeští umělci dělají parodické variace na Ladu. Co tomu říkáte?
Josef Lada: My se to snažíme hlídat. Také nám jedna právnická kancelář dělá rešerše těch nejznámějších děl, jestli se to někde neobjevuje. Stavíme se k tomu většinou shovívavě. Když si nějaká obec dá na pozvánku na mikulášskou besídku motiv Lady, těžko to budete nějak tvrdě řešit. Když to ale přesáhne určitou mez, využijeme naši právní kancelář.
Také mě zaujalo, že každý rok se najdou „ztracená“ díla. To je opravdu běžné?
Josef Lada: Byli jsme se podívat na podzimní aukci u Kodla a tam bylo několik variant zimních obrazů, které jsme neznali.
A potkali jste v poslední době nový neznámý motiv?
Josef Lada: Neřekl bych. V drtivé většině jsou to variace na zimní motivy.
Dům v Hrusicích vaši rodiče věnovali státu, takže už tam žádnou nemovitost nemáte. Jak na vás působí ta vesnice?
Josef Lada: Na ladovských obrázcích nejsou Hrusice, ale zidealizovaná česká vesnička, která z Hrusic vychází. Všimněte si, že ty chalupy jsou poskládané vždycky trochu jinak. Kostelík je ve skutečnosti na návsi, ale na obrázcích skoro vždy na vršku a otočený jednou vlevo a jindy vpravo. Rodná chalupa Josefa Lady byla stržena ve 30. letech. Pak si koupil kus pole na konci Hrusic a postavil si dům, který využíval na letní byt. Dnes v něm je Památník Josefa Lady.
Máte vzdělání souvisící s výtvarným uměním?
Josef Lada: Po absolvování gymnázia jsem vystudoval právnickou fakultu. Co se týká odbornosti, věnuji se jen autorskému právu.
