Měl být letní a přechodný. Protáhlo se mu to. Pokud funkci nesloží nebo se politici nerozčertí, bude vládnout pravděpodobně déle než Stanislav Gross či Jiří Paroubek. A jejich premiérování bylo vskutku nezapomenutelné.
Pokud se ODS a ČSSD shodnou, mohou Fischera vyřídit za dvě minuty. Jenže se spíš shodnou na opaku. Premiér je výkonný a nezlobí. Nevystrkuje ramena, neholedbá se. Neutíká se k veřejnosti, která zbožňuje odborníky. Dává politikům, co jejich jest. I své právo nebýt úplnou loutkou hájí jen do jisté míry. Chtěl si dupnout a vyměnit pár nejlínějších ministrů. Sklapl. Že by mu výměnu zakázali silní vůdcové?
I včera zdůrazňoval, že bude navrhovat jen ty zákony, které mají šanci na schválení. A není pochyb, že politici budou mít rozhodující vliv i na privatizaci ČSA a takzvanou ekologickou superzakázku (odstraňování odpadů za sto miliard).
To vyhovuje všem. Paroubek se může vymluvit: Za Janotův balíček nenesu zodpovědnost. Topolánek, který teď nemá žádné silné téma, může kritizovat vládu. Ale jen odtud potud. O hlavy se ještě nehraje. Může se začít, pokud by Fischer příliš vyrostl nebo příliš okatě stranil jednomu z těžkotonážních soupeřů. On však zatím drží balanc.
Jeho řeč před parlamentem by se dala přeložit také takto: "Milí pánové Topolánku a Paroubku, poslechněte si, jak jsem zdatný úředník. A já zas poslechnu vás. Ve všem."
Zdálo by se, že Fischer má na víc. Je silnější, než když přebíral žezlo. Prezident je na pokraji duševní choroby, takzvané lisaboniázy. Sněmovna nefunguje. Ústavní soud rozšlápl politikům bábovičky. Vláda je jediným jakž takž dělným článkem moci.
Navíc má skutečnou práci. Než se zformuje nový politický kabinet, může uplynout i těch jedenáct měsíců. To je příliš dlouhá doba na to, aby se nedělalo nic. Ironici sice tvrdí, že v této zemi se žije nejlíp, když nikdo nevládne. Mají do jisté míry pravdu, ale vláda se aspoň musí pokusit.
I když si můžeme myslet o rozplizlém prohlášení cokoliv, Fischerova pozice zatím vyhlíží nadějně. Politici ho potřebují, jeho tým není špatný. Jenže v české politice je to, co vyhlíží nadějně, poslední dobou nejvíce ohroženo. Nadějně rozjel Topolánek naše předsednictví Unie. Byl popraven v nejlepším. Nadějně vypadala dohoda o předčasných volbách, když se Paroubek zavrtěl jako profesionální tanečník.
Fischer se včera pochlubil právem. Má za sebou zatím úspěchy. Ale jsou laciné. Evropská role mu spadla do klína. To, že ji nepokazil, mu sice slouží ke cti, ale měla by to dokázat každá inteligentní osoba s manažerskými schopnostmi. S politiky dokáže vyjít. Ale to by měl také zvládnout každý inteligentní člověk, který umí trochu pochlebovat. Janotův balíček provezl parlamentním koryty bez velkých změn. Ale politici sami vědí, že se šetřit musí, a jsou vděčni, když to za ně dělá někdo jiný.
Po handrkování kolem předčasných voleb si teď hlavní soupeři vybírají oddechový čas. I premiér může dýchat. Jak se budou blížit předčasné volby, jeho prostor se bude zužovat a zužovat. Stane se rukojmím v totální válce. Teprve až předá kolík politické vládě, budeme moci říci, zda obstál. Při všem štěstí má trochu smůly. Kdyby Paroubek nezrušil předčasné volby, mohli bychom dnes psát: Jako letní přechodný byl Fischer dobrý. Jenže zima bude tuhá a jaro bláznivé.
