"My se, soudruzi... promiňte, přátelé... musíme zbavit nálepky kryptokomunismu, a kdo se té nálepky nezbaví, tak půjde před prokurátora, to mi věřte. Taky musíme být, jak radí můj přítel Dimun, moderní."
"A tak se všichni zbavíte těch svých obstarožních rachomejtlí a pořídíte si mladé moderní přítelkyně, v čemž vám jdu příkladem. A Škromach, který se ošklíbá, začne. Nyní předávám slovo příteli Kočkovi, který vás naučí, jak se zbavit sepětí s organizovaným zločinem."
Leč neironizujme.
Sociální demokracie skutečně potřebuje modernizaci. A nejen ona. Všechny naše strany. A všechny na to jdou špatně. Myslí si, že když si najmou reklamní agenturu, ta jim udělá plakáty s novou tváří, tak nebudou muset podstupovat ani drahou plastickou operaci. Natož aby musely chodit do posilovny, kde by jim naběhla uboze splasklá muskulatura.
Milionářská daň
Petr Dimun, který nyní radí Paroubkovi, už se pokusil o jednu plakátovou změnu strany. Když umírala Unie svobody (není to tak dávno, ale kdo ji už pamatuje...), natřel ji na fialovo a snažil se ji spojit s anarchistickou mládeží.
Ta však není blbá a neuvěřila mu to. Dimun dostal pouze svůj vlastní hlas. A jak uvěří mládež a inteligence změnu Jiřímu Paroubkovi?
Měl by si balit čvaňháka mařenky a začít mluvit například o tom, že tu sociální demokracii vytuníme, aby byla víc emo a lol? Jak by mu pak uvěřili dosavadní voliči? Tedy ti, kteří vítali jeho spolek s nereformovanou komunistickou stranou.
A kteří také vítají takové výmysly, jako je milionářská daň a všelijaké ústrky vůči lidem, kteří mají v životě větší štěstí nebo úspěch než ostatní? ODS před volbami plíživě jakousi "modernizaci" provedla. Tedy samozřejmě jen na plakátech.
Voliči si už zvykli
Pokusila se občanstvo přesvědčit, že je zároveň pravicová a liberální a zároveň úplně sociální. Dvě tři procenta voličů (mimochodem rozhodující procenta) jí tento trik "sežraly" i s navijákem.
Teď se však ukazuje, že být zároveň pravicový i levicový nejde. Příliš velkohubé sliby se ODS vymstí méně, než si zaslouží. Ale jen proto, že soupeř – ČSSD – byl ještě velkohubější.
A proto, že voliči si na nedůvěryhodnost stran už zvykli stejně, jako přivykli zkorumpované dopravní policii, úředním ústrkům a nepoctivým hospodským. V tom vězí kouzlo skutečné modernizace: žádné zbavování se nálepek, žádné přemalovávání na fialovo, oranžovo nebo v případě ODS bleděmodro. Skutečná změna myšlení a chování politiků.
Modernizace neznamená vyměnění plakátů
Když hospoda, kde nalévají pod míru, změní vývěsní štít, ale nevyhodí nepoctivé číšníky, hosté se do ní nenaučí chodit. Jiří Paroubek správně cítí, že voliči se v Česku mění rychleji než strany. Že těch, kteří mají rádi pohodlný život na účet státu a rovnost v chudobě, ubývá.
ODS správně vycítila, že těch, kteří chtějí dravě bojovat, strkat se dopředu a nést všechna rizika případného pádu, zase není dost. Proto si přimalovala na vývěsní štít sociální nohu. ČSSD si chce přimalovat podnikavou.
Ani Paroubek však nemá dost odvahy k tomu, aby řekl jako druhdy maďarský premiér: "Lhali jsme, lhali jsme, lhali jsme." A aby dodal: "Moderní je nelhat." Neudělá to.
Modernizovat ČSSD totiž neznamená vyměnit plakáty. Ba ani změnit mínění sociálních demokratů. Znamená to vyměnit sociální demokraty. Pokud možno všechny.
