Josefína Kablíková, dívčím jménem Ettelová, se narodila 9. března 1787 ve Vrchlabí, tehdejším Hohenelbe. Její rodina byla vážená, její otec David Ettel vlastnil vrchlabské papírny. Přesto si v průběhu života Kablíková vydobyla piedestal ještě vyššího charakteru.
Mladá Josefína se už tehdy potulovala po krkonošských hřebenech a brzy našla zálibu ve sběru květin. Tuto její vášeň nakrátko utlumil přesun do hlavního města, kam ji poslal otec na výchovu. Ve dvanácti letech začala navštěvovat klášter voršilek, z něhož se do rodného Vrchlabí vrátila v devatenácti letech. Bez prodlevy se pak zasnoubila s lékárníkem Vojtěchem Kablíkem.
Devětsil Kablíkové
Scientia amabilis v rukou Kablíkové
Z prvotního nesystematického koketování s krkonošskou květenou se postupně stával vědecký počin. Kablíková se kromě horských pochůzek začala soustavně vzdělávat, a to zejména pod vedením tehdejšího medika Václava Blažeje Manna.
S jeho odborným dohledem vznikla Kablíkové pod rukama vůbec první kniha. Nesla název Catalogus Herbarii Floras Bohemicae a obsahovala téměř dvě stovky hub, mechů či lišejníků s jejich abecedním seznamem.
Kuks poprvé vystavuje rukopis neznámého lékaře, vzácný herbář z 18. století |
V tu dobu už začala být Kablíková uznávanou botaničkou a dostála čestnému příjmení své vědy – scientia amabilis neboli nauka milostná. Kromě vědy o rostlinách tak byla ještě pojmenována věda o ptácích. „Duší ptáka je zpěv – duší rostliny vůně; a jejich pěstitelé a milovníci jim dávají podle toho jména; platí staré rčení, že ptáka po zpěvu a květinu po vůni poznáváme,“ napsal již v roce 1940 v časopise Naše řeč český filolog Václav Flajšhans.
Zlomový byl pro českou botaničku rok 1825. Tehdy vstoupila do Opiziova pražského ústavu, do jehož útrob poslala tisíce a tisíce položek. Některé zdroje hovoří až o 2 415 exemplářích ročně, celkově pak o více než 240 tisících položkách rostlin. Další tisíce usušených exemplářů pak Kablíková rozeslala i dalším institucím rozesetým po celé Evropě.
Obecně byla Kablíková uznávána nejen pro svou houževnatost, ale zejména pro svou preciznost, kterou při sběru a řezu květin projevovala. V roce 1841 se stala členkou Královské bavorské botanické společnosti a o deset let stála u zrodu pražského přírodně-historického spolku Lotos. Jako jediná žena se pak v roce 1853 zařadila mezi členy Zoologické botanické společnosti ve Vídni.
Bylinky i recepty. Ostravské muzeum láká na herbáře renesančního lékaře |
Vzácný devětsil ze Špindlerova mlýna
V roce 1846 si při svých toulkách po Krkonoších zapsala Kablíková objev ze všech nejcennější. Na soutoku Labe a Svatopetrského potoka nalezla horský druh rodu devětsil. Správně ho sice zařadil a popsal až o pět let později botanik Ignaz Friedrich Tausch, druhové jméno však rostlina dostala po své objevitelce – Devětsil Kablíkové (Petasites kablikianus).
V Česku se jeho růst omezuje na několik málo horských a podhorských lokalit. Kromě Krkonoš, kde ho nalezla právě Kablíková, se vyskytuje v Beskydech nebo Hrubém Jeseníku. Z hlediska ohrožení dnes patří mezi druhy vyžadující pozornost.
Činnost Kablíkové byla v tomto smyslu na svou dobu neobvyklá v celé rakouské monarchii, a vynesla jí tak přezdívku „kněžka krkonošské flóry“.
Josefína Kablíková zemřela 21. července 1863 ve věku 76 let. Tehdy už byl její manžel Vojtěch deset let po smrti. Po celý život však svou ženu ve vědecké činnosti podporoval. Jejich manželství bylo bezdětné, říká se ovšem, že o to více naplněné láskou k přírodním vědám i přírodě samotné.
Ve své závěti dala Kablíková pokyn ke zřízení nadace pro farmaceuty. Na tyto účely věnovala 1000 zlatých. V rodném Vrchlabí má česká botanička dodnes svůj hrob, a na její počest existuje ve městě i ulice, jež nese její jméno.
Inspirativní ženySeriál iDNES.cz Inspirativní ženy, které se rozhodl představit projekt portálu iDNES.cz, jsou silné, pevné v názorech a jdou si za svým. Jsou vidět a slyšet ve veřejném prostoru nebo se dokázaly prosadit bez větší mediální pozornosti. Mají ale dostatek možností všechny? Ptáme se na témata, která o úspěchu mohou rozhodovat - píle, platové podmínky, rodina, ale i diskriminace, sexuální obtěžování stejně tak jako férovost a rovnost. Otevřené rozhovory jsou základem našeho projektu. Statistika je neúprosná, pořád je jen zlomek rodin, ve kterých jde na rodičovskou dovolenou muž. Tedy je rodina v dnešní době překážkou a jak skloubit děti a kariéru, kterou muž většinou přerušit nemusí? Každý si musí najít odpověď sám, ale pevně věříme, že vás Inspirativní ženy bez ohledu na pohlaví zaujmou. |
Zdrojem pro článek byla diplomová práce Josefína Kablíková, vrchlabská osobnost 19. století (Jana Limberská, 2015).
