Představte si, že své známé půjčíte ručně psaný recept a ona při pohledu na větu „Vraž do toho vejce“ ustaraně svraští čelo. Při čtení „Jemně posypeme cukrem“ už je viditelně rozrušená. Láskyplně vás chytí za obě dlaně, podívá se vám do očí a doporučí návštěvu lékaře. Ne proto, že zcela v rozporu s trendy používáte cukr. To vaše smyčky od „j“ a „y“ ji znepokojily. A to nemluvím o zakončení slov a vašem „m“, které na vás vykecalo spoustu dalších věcí. A ta divná šipka na konci věty! Ta je vskutku alarmující. Přesně to by se vám teoreticky mohlo stát, pokud byste kamarádili s grafoložkou Zuzanou Dobiášovou či jiným odborníkem přes písmo.
Spontánní zločinci, jednající v afektu, mívají písmo nesourodé, ale chladní vrahové můžou klidně mít krásné písmo.
