Skoro každému z nás na partnerovi ve vztahu něco vadí, co by rád změnil. Vadit může cokoli, i ona pověstná špatně zašroubovaná zubní pasta. Někomu k tomu, aby uvažoval o rozchodu, stačí nedostatek komunikace nebo empatie, to, že s partnerem doma není žádná legrace, je věčně v práci a doma s ničím nepomáhá. Jiný toleruje celou sérii nevěr, soustavné pošlapávání důvěry či dokonce pár facek.
Míra tolerance je různá a závisí na typu osobnosti. Nikoho nelze soudit, ale stejně se občas neubráníme užaslému povzdechu, že to někde skřípe víc než je zdrávo a dotyčná si takříkajíc šlape po štěstí - například žije-li s feťákem či alkoholikem.
Vztah s psychopatem je peklo, nezměníte ho. Tyto znaky by vás měly varovat |
Staré známé stigma: agresivní pijan
Možná znáte někoho, kdo se pravidelně opíjí, po návratu z hospody na ženu křičí, vzduchem létají nadávky, padne nějaká ta facka, případně se volá i policie. Scéna jako z filmu zobrazujícího syrovou realitu života v bývalém východním bloku. Tehdy se však takovéhle manželské neshody často zametaly pod koberec. Domácí násilí ještě nebylo tématem, které by se řešilo, jak je tomu dnes. Pokud se oběti alkoholiků rozhodly něco s tím udělat a násilníka nahlásit, zažívaly trapné a ponižující chvíle na policii.
„Opilý manžel mě tehdy vláčel za vlasy po schodech, nakonec se mi podařilo vymanit a doběhnout na policii,“ vzpomíná Anna (64). „Už to samotné bylo pro mě děsné, ale nejhorší ponížení mě čekalo tam. Policista se mě zeptal, jestli na to mám svědky. Tak jsem šla s oteklým okem zpátky a zvonila u sousedů. Většina jich vůbec neotevřela, ostatní jen rozpačitě zavrtěli hlavou.“
Dnes je sice situace jiná, pomoci obětem domácího násilí se zabývá mnoho institucí. Navzdory tomu se stále ještě najde hodně žen, které si takové chování nechají líbit a násilníka neopustí, i když on léčení zatvrzele odmítá.
