Státní svátek 28. října je byl v době svého ustanovení za první republiky koncipován jako nejdůležitější den v roce pro připomínku zrodu státu. Dodnes ho provází řada slavnostních aktů, při kterých jsou připomínány tradice a symboly bohaté národní minulosti a zmiňována jména velkých osobností, které spojujeme se zásadními dějinnými událostmi.
Je to den oslav i piety, vzdání holdu minulosti i zamyšlení nad budoucností. Občané České republiky jako celek jsou v některých chvílích pořadu oslav symbolicky zastoupeni svými nejvyššími zvolenými představiteli (například při kladení věnců na znamení uctění památky všech, kteří položili své životy za svobodu a zachování naší země).
Čestné první místo při těchto aktech vrcholné státní reprezentace vždy náleželo (a stále náleží) prvnímu občanovi – tedy prezidentu republiky. Nabízí se tak otázka, jaký vztah měli naši prezidenti k 28. říjnu a jak vypadali jejich povinnosti ve slavnostní den v průběhu posledních sta let?
Tomáš Garrigue Masaryk
Jeden z hlavních aktérů událostí, které vedly k vyhlášení samostatnosti Československa v roce 1918. Po celou dobu výkonu prezidentského mandátu byl vnímán jako ztělesnění tohoto historického kroku. Dějinná personifikace se později proměnila v ustálenou legendu.
Tomáš Garrigue Masaryk na jedné z vyjížděk v Lánech
Oslavy státního svátku se hned zpočátku koncentrovaly právě na osobu prezidenta Masaryka. Školní mládež tak na slavnostních shromážděních recitovala básně, které mu byly dedikovány, zatímco učitelé v rámci přednášek vyzdvihovali jeho důležitý přínos pro věc republiky a občanstvo se mu symbolicky zavazovalo slibem vlastenecké loajality.
28. říjen 1919, Pražský hradA jak vypadal prezidentův 28. říjen?
"Pánové, nebudu vás zdržovat dlouhými úvahami. Tento den byl důvodem dost, aby člověk zpytoval své svědomí, aby zkoumal, co jsme vykonali a co jsme si přáli. Každý rozumný politik a státník dělá to dnes sám. Ujišťuji vás, že mám pocit povinnosti hodně silný - povinnosti k práci pro mír - mír doma i za hranicemi, mír národní a sociální. Znám naše úkoly jako znáte je vy. Rád budu pracovat a jsem jist, že součinností s vámi dojdeme vítězství také doma." (Svobodné slovo, archiv, říjen 1919)
|
Masaryk dával ve svých vystoupeních 28. října důraz na národní jednotu, připomínku oběti těch, kteří za svobodu svých spoluobčanů položili život a povzbuzení k pracovitosti a disciplinovanosti při dalším budování státu.
Prezidentský post se v Masarykově podání stal středobodem státních oslav civilních i vojenských. Působil otcovsky vlídně a spolehlivě i profesorsky přísně a apelativně.
28. říjen 1927, Pražský hrad
|
Celá země mohla prostřednictvím tisku sledovat prezidentův program ve sváteční den do nejmenšího detailu. Jednalo se vlastně o vzorové nastavení prezidentských povinností, z nichž některé přetrvaly až do současnosti (například přijímání cizích diplomatů, vojenské přehlídky a slavnostní recepce na Pražském hradě), zatímco od jiných se postupem doby upustilo (například slavnostní představení v Národním divadle).
Z hlediska státní tradice je důležité, že právě Masaryk inicioval vznik Řádu Bílého lva a stál tak u zrodu státních vyznamenání Československé republiky. Ze všech našich prezidentů jich udělil bezkonkurenčně nejvíce.
28. říjen 1934, zámek Lány"Vzhledem na rekonvalescenci presidenta republiky byly oficiální oslavy státního svátku letos v Lánech a jejich rozsah poněkud omezen." (Svobodné slovo, archiv, říjen 1934)
"Předseda vlády Malypetr odevzdal panu presidentovi ve vkusných kožených deskách objemný svazek pozdravných adres štafet Ústředí lig čsl. motoristů, jejich skupin a jejich členstva, kteréž projevuje sympatie československé armádě a ohlašuje organisování sbírky jednoho milionu Kč, který do roka a do dne má býti sebrán a věnován na motorisaci naší armády." (Svobodné slovo, archiv, říjen 1934)
|
Edvard Beneš
Nástupce T. G. Masaryka pokračoval v započatých prezidentských tradicích svátečního dne. Po roce 1937 je ještě rozšířil o pietní akt položení věnce k hrobu prezidenta Osvoboditele. Byl stoupencem velkých veřejných oslav 28. října, při kterých byla prezentována republika coby silný a rozvíjející se stát.
Tělem i duší diplomat staré školy tak neváhal použít aranžmá svátečního dne k utužení mezinárodního spojenectví. V říjnu 1936 v Praze přivítal na státní návštěvě rumunského krále Carola II. a korunního prince Michaela, aby jim během třídenního programu na velkolepých akcích ukázal předválečné Československo v tom nejlepším světle.
Význam říjnových oslav připomínal ale i později - ať už během svého exilového působení ve Velké Británii za 2. světové války, nebo i po návratu do vlasti po jejím skončení. 28. října 1945 byl navíc symbolicky potvrzen v úřadu prezidenta.
Emil Hácha
I když si udržoval určitý odstup od kultu prvního československého prezidenta, měl vůči němu velkou míru respektu. Sám se ujal prezidentského úřadu pouhý měsíc po 20. výročí říjnových událostí roku 1918 (tedy 30. 11. 1938).
Oslavy státního svátku v pozici hlavy státu v podstatě nezažil. Brzy po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 byl totiž 28. říjen jako státní svátek i jako památný den zrušen.
Masarykovské tradice sice nemohl zachovávat veřejně, ale jejich symbolika pro něho váhu bezesporu měla. Na zámku v Lánech tak například přikázal zachovat úmrtní pokoj zakladatele československého státu v původním stavu a zámecká správa za jeho „prezidentování“ tolerovala a přehlížela fakt, že ve výroční den vzniku republiky se na Masarykově hrobě objevovala záplava květin (od roku 1941 byl přístup k hrobu z rozhodnutí německých okupantů zakázán).
Klement Gottwald, Antonín Zápotocký, Antonín Novotný
Prezidenti komunistické éry se plně podřídili požadované linii odklonění se od prvorepublikových tradic oslav 28. října. Význam svátku byl záměrně umenšován. Klement Gottwald ve svých projevech pravidelně zdůrazňoval význam a přínos jiných historických událostí, a i jinak se vůči původnímu státnímu svátku vymezoval.
28. říjen byl v 50. letech oslavován jako den znárodnění a v roce 1951 přišel o postavení státního svátku a byl nahrazen 9. květnem. Prezidenti republiky se proto již neúčastnili ani pietních aktů, ani nevystupovali v roli hostitelů slavnostních recepcí.
28. říjen 1949, Pražský hrad
|
Ludvík Svoboda
Stál v čele země v roce 1968, kdy se na mnoha místech spontánně připomínalo 50. výročí vzniku Československa.
K oslavám 28. října měl díky vlastní historické zkušenosti osobní vztah. Z jeho chování byla patrná úcta k tradici i symbolice první republiky (například k legionářskému odkazu).
Gustav Husák
Vládnoucí strana a její představitelé – včetně prezidenta – připomínali 28. říjen, který v roce 1975 přestal být dnem pracovního klidu a stal se pouze významným dnem, aby byl o 13 let později opětovně prohlášen za státní svátek, pouze v oficiální linii událostí vztahujících se k tomuto datu: vznik republiky v roce 1918, akty znárodnění v roce 1948 a přijetí zákona o federaci v roce 1968. V roce 1988 byla však opětovně uctěna památka prvního prezidenta položením v věnců na jeho hrob v Lánech. Prezident nicméně veřejně při této příležitosti nevystupoval.
Václav Havel
V počátku jeho prezidentského mandátu dostaly oslavy státního svátku 28. října novou podobu. Ustálilo se schéma aktivit prezidenta republiky tento den i předávání státních vyznamenání. Prezident sám věnoval pečlivou pozornost organizaci i detailu prezentace (například uspořádání Vladislavského sálu pro slavnostní ceremoniál). Obnovily se mnohé historické tradice a symboly.
Prezident Václav Havel
Václav Klaus
Jeho dvě prezidentská období provázely respekt a úcta k oslavám 28. října. Pokračoval v udržování i rozvíjení tradice při slavnostních a pietních aktech. Nechal rozšířit vojenský ceremoniál v Národním památníku na Vítkově a ustálil podobu pietního aktu položení věnce k soše T. G. Masaryka na Hradčanském náměstí. Velký důraz kladl na projev v úvodu slavnostního večera předávání státních vyznamenání, který adresoval národu.
Miloš Zeman
Schéma „prezidentského dne“ 28. října převzal většinově po svých předchůdcích. Drobné změny provedl jen v organizaci setkání s diplomaty nebo v pojetí výběru vyznamenaných osobností.
Slavnostní předávání státních vyznamenání ve Vladislavském sále (28. října 2019)
