Proč si lidé začali v širším měřítku připomínat 17. listopad až v posledních třech nebo čtyřech letech?
Souvisí to s vývojem ve společnosti. Ne nadarmo T. G. Masaryk říkal, že je potřeba padesát let demokracie k tomu, aby se ustálila. Tehdy to sice myslel v rámci Československa, ale asi to platí téměř pro každou demokracii. Je potřeba vyměnit elity a změnit generační návyky. Čtyřicet let komunismu na nás zanechalo výraznou stopu. Je potřeba na tom pracovat a určitě to ještě zabere nějaký čas.
Co se tedy změnilo?
Více se rozvíjí občanská uvědomělost. Lidé tuší, že se musí aktivně zapojit. Bylo tady období, kdy se prakticky nedemonstrovalo a bylo těžké najít pár lidí, kteří by vyšli do ulic.
Kdy jste si vy sám uvědomil, že je potřeba něco dělat?
Ten moment pro mě byl u 26. výročí, kdy jsme se ještě jako iniciativa Nerudný fest, resp. Koncert pro budoucnost oslav neúčastnili. Tehdy mě mrzelo, jak byly všechny akce roztříštěné a některé se dokonce nepovedly. Nevěděl jsem, kde co pořádně je. Mělo to divnou atmosféru. Byl jsem pak rád, když se loni povedlo spojit všechny iniciativy, zkoordinovat program a podepsat se pod jednu společnou výzvu.
Více uskupení s sebou ale nese také více vizí a představ o oslavách 17. listopadu. Není to nevýhoda?
Mně se na Festivalu svobody líbí, že je takto rozmanitý. Názorová pestrost se hodí, když se snažíme oslovit celou společnost. Každý přinese trochu jiný pohled. Máme politické aktivisty, čistě satirický průvod, Korzo Národní je více vzpomínková akce. My se jako Koncert pro budoucnost zase hodně upínáme k tomu, co bude.
Podívejte se, jak lidé vzpomínají na 17. listopad 1989:
16. listopadu 2017 |
30 let svobody
Sledovat další díly na iDNES.tvCo je jeho poselstvím?
Objeví se tam společenské a umělecké osobnosti, které se společně s lidmi přijdou zamyslet nad budoucností naší země. Zároveň je ale chceme i k něčemu vyzvat. Plánujeme happenning Tři špejle, který už teď běží. Chceme jím upozornit na to, že existují nějaké základní pilíře demokratického systému, jejichž funkčnost by neměla být narušena, ačkoliv tu máme takové, kteří se je snaží zpochybňovat. Myslím ústavu, senát
KVÍZ: Co víte o 17. listopadu?Vyzkoušejte, co všechno víte o listopadu 1989. Čeká vás celkem 17 otázek. |
nebo i média. Jsme za to jako občané zodpovědní. Tyto pojistky se formovaly staletí a nejsou tu jen tak pro nic za nic.
Část občanů přesto dala ve volbách hlas stranám, které si stoprocentně nezakládají na podpoře demokratických principů.
Chápu, že existují lidé, kteří si myslí, že tyto hodnoty nebo pilíře nejsou potřeba. On jim taky nikdo moc nevysvětluje, proč jsou potřeba. Dobrým příkladem ale může být Polsko, kde neměli systém tak dobře nastavený jako u nás, a teď tam slaví úspěch jedna strana, která se snaží o jeho naprostou destrukci.
Jak si hodláte pohlídat, aby Koncert pro budoucnost zůstal v čistě občanské rovině a někdo se jej nesnažil zpolitizovat?
Koncert pro budoucnost nebo i Korzo Národní má v programu, že aktivní politici v něm nevystupují. Usilujeme o to být nadstraničtí. Řečníky vybíráme s ohledem na to, že se jejich projev nezvrhne v nějakou “hejtovací kampaň”. Naším cílem není se vůči někomu vymezovat, ale zdůraznit důležité věci. Minulý rok se nám to docela obstojně povedlo a za letošní řečníky dávám ruku do ohně.
Koncert pro budoucnost 2017 V pátek 17. listopadu na Václavském náměstí od 16:30 vystoupí Laco Déczi, Emma Smetana, Jaroslav Uhlíř, Jiří Schmitzer, Vladimír Merta, Lenka Dusilová & Baromantika nebo kapely Buty a Zrní. Z řečníků se na pódiu objeví Tomáš Sedláček, Petr Pithart, Terezie Kovalová, Jáchym Topol, Mikuláš Kroupa, Václav Němec nebo youtuber Kovy. |
Takže, když to přeženu, nebudete jim kontrolovat řeči těsně předtím, než je pustíte na pódium?
To úplně nejde. Za prvé žijeme ve svobodné společnosti a za druhé je na nich, co budou chtít sdělit národu. Máme tam velká jména, jakými jsou Petr Pithart, Tomáš Sedláček nebo Šimon Pánek. Zajímavé osobnosti, které dokáží formulovat silné a důležité myšlenky, aniž by měli zapotřebí se vůči někomu vymezovat.
Teď upřímně. Myslíte, že lidé na Koncert pro budoucnost chodí spíše proto, že si mohou zadarmo poslechnout široký výběr kvalitní hudby nebo si opravdu chodí připomínat svátek?
Já pevně doufám, že tam chodí podpořit nějaké hodnoty, ale taky bych se nedivil, kdyby přišli kvůli programu. Letos je hodně nabitý - Laco Déczi, Lenka Dusilová, Kapitán Demo. Žánrově je to dost pestré. Upřímně pro mě ale není tak důležité řešit tu primární motivaci lidí, proč přišli, jako hlavně fakt, že přišli a mohli se k nim dostat naše myšlenky.
Loni přišlo čtyřicet tisíc lidí. Jakou metu máte letos?
Bylo by hezké tam dostat sto tisíc. Uvidíme, jak se to ve skutečnosti povede. Taky záleží na počasí. Nicméně si myslím, že po loňském ročníku je už pro lidi tak trochu zvyk vyrazit do ulic a zapálit svíčku. Chápu, že ne každý si chce 17. listopad připomínat s davem lidí a raději tak učiní o samotě.
Jak počítáte kolik lidí se na Václavském náměstí sešlo?
Loni jsme měli možnost dostat data od T-Mobilu, o což se budeme snažit i letos. Počítá se to podle SIM karet přítomných na jednom místě. Loni jich tam bylo v celé oblasti 88 tisíc. Z toho jsme odečetli denní provoz, který by tam byl v jakýkoliv jiný čtvrtek a vyšlo nám čtyřicet tisíc. Reálně ale jejich počet mohl být větší, jenže jsme chtěli být fér.
Připravujete nějaká speciální bezpečností opatření?
Už jsme absolvovali jednu schůzku s policií. Podle mých informací jsou připraveni na všechno, stejně jako byli loni, kdy to všechno proběhlo v pohodě.
Sametové posvícení, Festival svobody 2016
Loni se na Václaváku zvonilo budíky. Co říkáte na to, že ze symbolu cinkání klíčů se v očích mnohých stává spíše posměšek, vyprázdněný symbol?
Chápu, že pro mnohé, kteří si po revoluci procházeli euforií a pak dopadli tvrdě na dno, ten symbol může být zničený. Já si ale myslím, že ten symbol je stále
velmi silný. Odráží tu nejjednodušší věc, kterou tehdy měli všichni u sebe a spojovala je. Síla symbolu záleží pouze na tom, jaký mu my dáme význam.
Mluvíte o euforii. Jakou náladu byste chtěli Festivalem svobody vyvolat ve společnosti?
Určitě pozitivní, tu tady ale teď moc nemáme.
Přitom podle mnoha ukazatelů by tomu mělo být naopak.
Ano, ekonomicky máme dobrou situaci. Patříme mezi jednu z nejbezpečnějších zemí. Máme své problémy, ale všichni víme, že leckde jsou na tom hůř. Přesto je tu obrovská nespokojenost. Viděl jsem, kolik lidí je ohroženo úvěrovou pastí, skoro dva miliony. To je šílené. Chápu, že poté mají špatnou náladu a za vinu to dávají politikům. Mnohým připadá heslo, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí úsměvné. Dobrá, ale přece se nakonec ve většině shodneme na tom, že tak by to asi mělo být, ne? Měli bychom o to usilovat a s každým, kdo s námi nebude souhlasit, budeme rádi diskutovat.
Proti projevům nenávisti, Festival svobody 2016
O čem třeba?
Měli bychom překlenout ten pseudopříkop, který tady údajně je mezi Prahou a regiony. Jsem na půl z Moravy a nemyslím, že bychom tady byli zase až tak jiní. Jen občas řešíme u piva možná trochu jiné problémy a nepijeme ho jen v hospodě, ale někdy taky v kavárně.
Takže tady chybí nějaké pojítko.
Rozhodně nám tato energie chybí na postu prezidenta. Občas se zamýšlím nad tím, že nám ale obecně chybí taková osobnost na politické scéně. Taková, která by se nebála hájit základní hodnoty a spojovala by údajnou pražskou kavárnu a regiony, jestli je tedy nutné k tomu takto přistupovat.
Budete dávat prostor někomu z prezidentských kandidátů v rámci Koncertu pro budoucnost?
Dáme prostor těm, u kterých jsme přesvědčeni, že se chovají v souladu s hodnotami 17. listopadu, ale třeba nemají takové prostředky, aby byli více vidět.
Konkrétně mluvíme o kom?
Jedná se o Jiřího Drahoše, Marka Hilšera a Pavla Fischera.
Oslovili jste je sami?
Oslovili jsem je po celkem dlouhé interní diskuzi. Nakonec jsme se shodli na těchto třech jménech, protože se jedná o kandidáty, za které se můžeme postavit. Zároveň jsme ale nechtěli narušit občanský ráz akce, aby si někdo nemyslel, že děláme čistě prezidentskou kampaň. Nakonec převážila potřeba to téma otevřít a dát jim prostor.
Stojíte za kampaní Nevolíš, zaplatíš, která se snažila přesvědčit mladé, aby v říjnu šli k volbám. Měla nějaký dopad?
Kdybychom měli dostatek financí, tak můžeme dělat exit polly. Ty ale teď nemáme. Máme jen online údaje. Videa měly půl milionu zhlédnutí. Ta kampaň byla hodně pragocentrická, čtyřicet procent zhlédnutí bylo z Prahy.
Je právě Praha to místo, kam je potřeba tuto kampaň cílit?
Ona to bylo spontánní myšlenka, kdy jsme přemýšleli, co jako Festival svobody udělat, protože i pro nás jsou volby důležité téma. Nakonec jsme se rozhodli cílit na mladé, protože právě účast této části skupiny je hodně problematická. Kdybychom měli větší rozpočet, tak uděláme kampaň, která bude širší a v co nejvíce místech po Česku. Takto byla pouze virální, šířila se sama. Ty konkrétní dopady se ale opravdu špatně vyhodnocují. Svou roli to sehrálo. Snad pozitivní.
Zvažujete podobný projekt i před prezidentskými volbami?
Rádi bychom něco realizovali. Vždy je to ale spíše otázka financí než nápadů, protože máme kolem sebe spoustu šikovných lidí. Ať už je to náš režisérský pár Nina Zardalishvili, Oliver Beaujard nebo jiní.
V této souvislosti se hodně mluví o volebním právu od šestnácti let. Zavedl byste ho?
To je složitá otázka. V šestnácti lidé rozhodně nejsou hloupí nebo přemladistvělí. Nejsem si jistý, jestli by měli volit do Poslanecké sněmovny, ale měli by volit třeba v komunálních volbách, protože to se více a bezprostředně týká jejich životů.
Vy byte si sám dal v šestnácti právo volit?
Spíše ne, ale nevím, jak bych se na to díval v šestnácti sám, kdyby se mě někdo zeptal.
Chtěl byste k 17. listopadu ještě něco říct?
Neseďte doma. Přijďte na Festival svobody. Čeká nás toho moc. Přijďte podpořit myšlenku nebo se jen tak pobavit. Přece jen to je to festival.
