Co přesně exhibicionismus je a jaké jsou jeho projevy?
Jedná se o parafilii, tedy sexuální deviaci, při které jedinec získává sexuální vzrušení a uspokojení prezentací svého genitálu před anonymními subjekty. V naprosté většině jde o muže, i když jsou popsané také případy žen-exhibicionistek. Objekty bývají především ženy.
Exhibicionismus patří k nejnutkavějším a rovněž k nejčastějším sexuálním deviacím. Ve výzkumech sexuálního chování téměř jedno procento mužů uvádí tyto exhibicionistické potřeby. Samozřejmě ne každý z nich svému nutkání vyhoví. Mnozí z nich jsou celoživotně schopni jej kontrolovat a naplňují své potřeby pouze na základě masturbačních fantazií.
Vyvrcholil mi na záda, masturboval v okně. Exhibicionistu potká většina žen |
Jsou exhibicionisté nebezpeční?
Je potřeba myslet na to, že existují i takzvaní expozéři genitálu, kteří sice zdánlivě exhibují, ale ve skutečnosti jsou to patologičtí sexuální agresoři, kteří volí exhibici jako méně nebezpečnou formu deviantního sexuálního uspokojení. Ti naopak kontakt často navazují, a obvykle vulgární, a zkracují vzdálenost ke svým obětem. V těchto případech se jedná o mnohem nebezpečnější deviaci než pouhý exhibicionismus.
Jak vypadá takový typický exhibicionista?
Nejčastěji jde o muže ve věku mezi 20. a 30. rokem života, kdy jsou muži obecně sexuálně nejaktivnější. Často jde o muže, kteří jsou stydliví, nenápadní, třeba vzorní otcové od rodin. Anonymita je základním předpokladem. Žádný exhibicionista to nedělá před vlastní manželkou.
Událost dneKaždý den se děje něco významného. Portál iDNES.cz vybírá to nejzajímavější a ptá se přímo aktérů. Každý den nabízí rozhovor z míst, kde události ovlivňují svět kolem nás. V několika otázkách, jasně, stručně, výstižně. |
U žen se to projevu jako u mužů?
Stejně, nicméně jeden velký rozdíl tady je - neznám žádný případ muže, který by běžel na policii, protože před ním nějaká žena nebo dívka exhibovala.
Jaké jsou možnosti terapie nebo léčby?
Český model ochranné léčby sexuologické, která je obvykle nařizována, pokud se daný exhibicionista dostane až před soud, je velmi úspěšný. Recidivita pacientů po léčbě je pouze kolem 17 procent. Hlavní součástí je psychoterapie.
Nicméně když je puzení příliš naléhavé a pacient není schopen vůlí kontrolovat své chování, existuje možnost hormonálního tlumení. To znamená takzvané antiandrogeny, které potlačí potřebu nejen u exhibicionistů, ale i jiných deviantních jedinců tak, aby ji byli schopni kontrolovat.
Jaké psychologické dopady na oběti toto jednání má?
Obvykle se uvádí, že následky nejsou tak dramatické, jako je to například u sexuálního zneužití nebo znásilnění. Ale znám případy žen, hlavně tedy mladých dívek, které po setkání s exhibicionistou rovněž trpěly posttraumatickou stresovou poruchou. Domnívám se, že proto, že eroticky nevyladěný člověk v té chvíli netuší, co všechno se může stát. Nevědí, že exhibicionista ve skutečnosti nechce navazovat bližší kontakt, nepřibližuje se.
