Za zrádce i hrdiny byli v minulosti označováni signatáři „dopisu 99 pragováků“ z 18. července 1968, který komunistům posloužil jako reprezentativní hlas československé dělnické třídy k ospravedlnění intervence vojsk Varšavské smlouvy. Jeho iniciátorem prý byl velitel Lidových milicí v pražské automobilce Praga (tehdy Automobilové závody Klementa Gottwalda). List byl údajně 23. července předán na sovětské velvyslanectví a 30. července 1968 jej publikoval na titulní straně sovětský deník Pravda.
Komunisté ho pak interpretovali jako výzvu lidu k mocenskému zásahu ze strany SSSR na obranu socialismu. Ale v podstatě to byl soukromý dopis. Neprojednaly jej ani podnikové, ani stranické orgány a podepsali jej především funkcionáři podnikových stranických organizací, velitelé Lidových milicí a jejich rodinní příslušníci. Původně měl být doručen vedení českých komunistů (ÚV KSČ).
Před deseti lety se jeden z bývalých pragováků rozhodl ukázat redakci iDNES.cz výtisk sovětského deníku Pravda s oním dopisem, který léta schovával na chalupě. I když o jeho vzniku v té době netušil, přesto trval na zachování anonymity.
„Nevěděl jsem, že se něco podobného připravuje, že se sbírají nějaké podpisy. Za mnou nikdo nebyl,“ vzpomíná muž, který do provozu nastoupil jako čerstvě vyučený v 18 letech a zároveň studoval večerní školu.
Vše se dozvěděl až 21. srpna. „To se nešlo do práce,“ vzpomíná. S kamarádem chtěli dělat něco proti okupantům. „Strašně těžce jsme to nesli, byli jsme překvapení. Na Vinohradské jsme jim aspoň zamazávali na tancích skla hořčicí, aby neviděli ven,“ vypráví muž, kterému bylo tehdy osmadvacet a pracoval v nářadně.
Do Pragovky tehdy někdo přinesl výtisk Pravdy a on si ho vzal. To se o dopise svých kolegů dozvěděl poprvé. „Jeden pán, bylo mu kolem padesáti, mi říkal: Schovej to, jednou to bude mít cenu. Ty tady nebudou dlouho. Myslel Rusáky,“ pokračuje ve vyprávění pragovák.
„Pod dopisem jsou podepsaní konkrétní lidé z Pragovky,“ tvrdí pamětník. Některé podpisy mu nic neříkají, neboť mezi podepsanými byli i příbuzní lidí z továrny. U většiny jmen se ale zastaví a vzpomíná. „Tahle paní, to byla vrátná, hodná ženská. Ale neprošli jsme kolem ní, aniž bychom jí nemuseli ukázat tašku,“ směje se.
Dál se zastavuje u jména obávaného šéfa milicionářů, který podle něj uměl lidem ve svém okolí pěkně znepříjemnit život. Navíc to byl prý právě on a ještě jeden jeho kolega, kteří dopis donesli na sovětskou ambasádu. „Alespoň se to říkalo,“ dodává bývalý pragovák.
Zvací dopisy byly dvaSoudruzi je psali ve spěchu a nikdy se nepřiznali  |
Většina podepsaných byla podle něho ročník dvacet, dvacet pět. „Těm lidem bylo kolem dvaceti a přišel Hitler. V osmačtyřicátém byli nadšení, že se to otočilo, že vládnou komunisté,“ zamýšlí se.
Po osmašedesátém režim signatáře vyzdvihoval. U hlavní brány Pragovky dokonce visela pamětní deska s nápisem: „Z tohoto závodu velkých dělnických revolučních tradic byl v kritickém roce 1968 odeslán dopis s devadesáti devíti podpisy do SSSR, žádající podporu a pomoc v boji s protisocialistickými silami.“ Deska zmizela v roce 1989.
Režim z nich udělal hrdiny
Dopis zaměstnanců Pragovky byl publikován v době, kdy v Čierné nad Tisou na Slovensku jednalo vedení československých a sovětských komunistů o situaci v zemi. Podle některých informací vznikl na přímý popud sovětského velvyslanectví v Praze a při jednání v Čierné byl sovětským šéfem Leonidem Brežněvem využit jako reprezentativní hlas dělnické třídy a argument pro zásah v Československu.
„Drazí soudruzi, naše přátelství, naše spojenectví je spojeno společně prolitou krví u Sokolova, na Dukle a dalších bojištích. Naši nepřátelé se nemění, jsou to totiž imperialisté a jejich rozvědky, jenže jsou nyní zkušenější, a tím i nebezpečnější. Víme, co mají za cíl a kdo jim k němu pomáhá,“ stojí mimo jiné v dopise. „Máme oči upřeny na vás,“ psali sovětským soudruhům pragováci.
Signatáři dopisu se však doma uznání nedočkali. Čtrnáct dní po zveřejnění v moskevské Pravdě dopis otisklo i české Rudé právo, které ho odsoudilo. Předsednictvo městské KSČ v Praze dopis označilo za nevhodný, jednostranný a neodpovídající vývoji a politické situaci ve straně i v zemi. Zároveň však zdůraznilo, že „politická neprozíravost pisatelů nemůže být důvodem k jejich perzekuci v zaměstnání, ani ve společnosti“. Lidé podepsaní pod dopisem se skutečně, zvláště po invazi, stali cílem rozličných slovních útoků a všeobecného opovržení.
Kritika dopisu se velmi nelíbila v Moskvě. Tamní tisk začal tvrdit, že kontrarevoluce v Československu má podporu nejvyšších státních činitelů a likvidace socialismu zde nastává za podpory komunistické strany. To sovětský tisk dokládal mimo jiné i snahou zpochybnit dopis pragováků.
Po vojenské intervenci a opětovném upevnění moci prosovětských aparátčíků, tzv. normalizaci, byli naopak signatáři dopisu státní propagandou vyzdvihování jako hrdinové. U hlavní brány Pragovky dokonce visela pamětní deska s nápisem: „Z tohoto závodu velkých dělnických revolučních tradic byl v kritickém roce 1968 odeslán dopis s devadesáti devíti podpisy do SSSR, žádající podporu a pomoc v boji s protisocialistickými silami.“ Na konci roku 1989 deska zmizela.
