Sebedůvěra, s níž Dominik Feri předstoupil k prvnímu únorovému soudnímu stání, byla do očí bijící, i když čelí obžalobě ze dvou znásilnění a jednoho pokusu o něj. Ke druhým dvěma slyšením přišel minulý týden o něco pokorněji: odmítl mluvit s médii a raději se dostavil po vedlejším schodišti. Před soudem však aroganci sobě vlastní a obrovskou sebedůvěru v kombinaci s přesvědčením, že se nikdy ničeho špatného nedopustil, odložit nedokázal. A právě ta jeho projevu dodává až nebezpečnou přesvědčivost.
Kohokoli, kdo nezná pozadí případu, by Feriho výpovědi dokázaly přesvědčit o obrazu, který o sobě expolitik vykresluje: tedy „normální“ kluk, který si užíval „enormní pozornosti“ žen, která byla až nepříjemná. Nikdy nebral drogy, na střední škole maximálně zkoušel marihuanu.
Může využít zájmu a strhnout na sebe pozornost a s mírným úsměvem říci, co chce, o ženách, které se nemohou nijak bránit.
