Je tomu ale skutečně tak? Proč je místo porodu u nás takovým tématem a proč se při debatách o porodech strhávají tak vášnivé diskuze? Odpověď je jasná. Protože se nás to každého velmi osobně dotýká. V buňkách máme hluboce zakořeněno, že na porodu skutečně záleží. Nelze tomu nevěnovat pozornost. A právě proto zde jako odbornice píšu.
Lepší přežití u porodů bylo desetiletí právem připisováno moderní technologii a vývoji vědy. V dnešní době, kdy ale narážíme na opačnou hrozbu (sice přetechnizování světa při podmínkách relativního dostatku) už pouhé přežití nestačí. Co je málo a co už je dost?
Velký výzkum v prestižním časopise Lancet (2016) upozorňuje na nešvar popisující rozevírající se nůžky dvou extrémů, se kterými se potýká současný svět, a které je potřeba překonat. Na jedné straně vidíme tendenci tzv. „konat příliš mnoho, příliš brzy“ (naráží na přehnané intervence) a na jedné „příliš málo, příliš pozdě“ (na nedostupnost adekvátní péče napříč zeměmi).
Řešením i u nás by mohly být porodní domy a centra, které se soustředí na podporu komplexního přístupu. Evropské standardy pro porodní domy a centra hovoří jasně, za jakých podmínek bezpečnost platí a za jakých ne.
Rozsáhlá „Birthplace study“ (2011) prokazující bezpečnost a smysluplnost různých porodních prostředí na vzorku 65 000 žen, kterou můžete najít ve vyhlášené Cochraně databázi, shrnuje jasně, že by si žena měla mít možnost vybrat ze čtyřech porodních prostředí (kterými jsou porodnice, porodní centrum, porodní dům a porod doma), neboť jsou adekvátně bezpečná, má-li žena zajištěnou péči.
Porodů bez lékaře přibývá. Nemocnice častěji umožňují rodit jen s asistentkou |
Zdravým ženám dokonce doporučuje jako první volbu porod v porodním centru či domě, neboť je pro ni bezpečnější než v nemocnici, tím že přináší lepší porodní výsledky pro ženu. Pro zdravé vícerodičky jsou všechna zmíněná prostředí vhodnější než ta nemocniční, tedy i domácí, při stejném zachování zdraví novorozenců.
Při plánovaném výběru a péči tedy nelze mluvit o vyšší úmrtnosti. Nejen tento výzkum popírá tvrzení, které vyslovil pan profesor Pafko ve svém nedávném komentáři pro iDNES.cz.
Vyjádřil zde názor, že je úmrtnost při porodu doma dvojnásobná. To mě vede k polemice, neboť je to zajímavé i vzhledem k faktu, že u nás neexistují statistiky, které by přinášely čísla o tom, kolik žen vůbec doma porodí, natož kolik záměrně. V českém kontextu tedy není možné spočítat ani dobré ani špatné výsledky. Bohužel, možná bychom byli také příjemně překvapení. Zaráží mě, že je to schopen s takovou jistotou tvrdit, když není porodníkem, navíc bez udání zdrojů, ze kterých čerpal.
Rozhodující je přístup, nikoli místo porodu
Měla jsem příležitost se v roce 2017 účastnit profesních návštěv porodních center a domů v Kanadě. Zde i na Novém Zélandě jsou například tato zařízení stovky kilometrů od nemocnic, aniž by se to projevilo na úmrtnosti žen či novorozenců. Je tedy jasné, že bezpečnost je závislá na jiných faktorech než na místě porodu.
Na čem tedy, ptáte se? Na samotném nahlížení na porod, způsobu nastavení systému a návaznosti péče, interdisciplinární mezioborové spolupráci, na míře autonomie žen i porodních asistentek. Aby nastala změna, budeme muset opustit kulturu vlastnění porodního procesu institucí a skutečně vrátit rozhodovací pravomoce do rukou rodících žen.
Když se tedy vrátím k porodům doma. Pozoruji, jak nekonečné české debaty o tom, zdali rodit v nemocnici nebo doma, a domněnky o tom, co je a není bezpečné, jednoduchým způsobem odvádějí pozornost od základního faktu, že pro průběh porodu je určující přístup nikoli místo.
Jak rodí Češky? Více vyvolaných porodů, ubylo nastříhávání hráze, uvádí průzkum |
Tak si troufám, zamyslet se ještě dál, že jen ´porod nějak přežít´ skutečně nestačí. Světová zdravotnická organizace ve svých nových doporučeních (2018) dokonce zahrnuje tzv. „pozitivní porodní zkušenost ženy“ jako její základní právo. Tedy považuje za normu porod dokonce „prožít“ se všemi náležitostmi podpory přirozenosti.
Mgr. Natalie Sedlická, Msc. Autorka se specializuje na fyziologii porodního procesu, přednáší v ČR i v zahraničí. Je porodní asistentkou a odbornou garantkou Asociace pro porodní domy a centra, z.s. a na vládní úrovni spolupracuje na vzniku funkčních porodních domů a center v ČR. |
Přirozený porod není žádnou alternativou k normálnímu, existuje statisíce let. Císařský řez je tou alternativou existující cca sedmdesát let, nad níž bychom se měli zamýšlet, neboť stále netušíme, jaké důsledky bude mít pro vývoj lidstva za pár generací, naši schopnost dalšího množení a přežití. Stejně jako se nutností snížení jeho počtu zabývá nejen WHO, ale i skupiny dalších světových organizací. Doma jsme rodili až do nedávna a vida, jak jsme narostli.
Říká se, že na tom, jak se staráme o rodící a umírající, vidíme vyspělost dané společnosti. Kéž bychom byli schopni to reflektovat a v 21. století se i my uprostřed Evropy považovat za vyspělý demokratický stát podporující rozhodnutí a zodpovědnost svých obyvatel.
