Milá Dano,
dlouhou dobu mne nevyděsilo v souvislosti s budoucností Strany zelených nic tak, jako včerejší telefonický rozhovor s Tebou. Zavolal jsem Ti v reakci na Tvůj dopis, kterým jsi mne požádala o jednání se signatáři Výzvy. Zavolal jsem Ti v dobré víře dozvědět se, co chceš Ty, co chce Jiří Čáslavka, co chce Matěj Stropnický a co chtějí další.
Očekával jsem, že budu kritizován (to k břemenu, jež nesu, patří) a že se dozvím sérii požadavků na vedení strany. Nakonec, v tomto duchu byl i dopis, který jsi mně adresovala minulou neděli před půlnocí a který obsahoval téměř třicet požadavků z oblasti zdravotnictví, radaru a zahraniční politiky a dopravy. Je naprosto legitimní vést vnitrostranickou diskusi o politice strany a já jsem rád, že jsi zvolila tuto formu. Jsem ochoten vést dialog uvnitř strany a vysvětlovat a obhajovat dovnitř strany spolu s ostatními členy předsednictva strany a ministry a poslanci naši politiku. Potud vše v pořádku.
Z telefonátu jsem se ale současně dozvěděl, že dialog mezi předsedou strany a Tebou (spolu s Čáslavkou nebo Šlégrem) má být veden na pozadí hrozby, že založíte vnitrostranickou frakci a že část straníků pracuje dokonce na odchodu ze strany, s čímž nemáš Ty nic společného. Nemohu nikomu bránit v jeho rozhodnutí odejít ze strany a založit si novou. Nemohu nikomu bránit ani v tom, aby založil frakci ve straně. Mohu však, a je mojí povinností - poté, co jsem se tyto informace od Tebe včera večer dozvěděl - vysvětlit, jaké dopady bude mít podle mého názoru každý tento krok na preference strany a výsledek strany v nejbližších volbách, tedy červnových volbách do Evropského parlamentu. Velmi varuji před těmito kroky a prosím Tě, aby sis mé úvahy níže přečetla velmi pečlivě.
Nejprve k záměru založit stranickou frakci. Předesílám, že stranické frakce považuji za legitimní projev příslušnosti skupiny straníků k podrobněji definovanému programovému akcentu strany. Frakce vznikají na programovém základě. Více než rok například uvažuji o tom, že by ve Straně zelených mohla vzniknout křesťanská frakce. Ano, vedou mne k tomu rozhovory s několika autoritami katolické církve i úvaha nad tím, že bychom tak mohli otevřít dveře do strany novým lidem. Vznikla by platforma, která by hledala odpovědi na otázky přesahu náboženství a udržitelného rozvoje naši Planety, na otázky solidarity s chudými a na celou řadu dalších otázek. Takový dialog bych považoval nejen za legitimní, ale i za přínosný - jak pro stranu, tak pro společnost.
Zakládat stranickou frakci na bázi vnitrostranické opozice ale nedává smysl. To nebude vnímáno jinak, než jako další konflikt uvnitř Strany zelených. Další štěpení, hádání se. Řekneš asi, ale to tak není, my máme také programový základ. Jistě: odmítání radaru, pacifismus, požadavky v oblasti dopravy, zdravotnictví etc. Ano, znám je, vždyť jsi mi je poslala ve formě požadavků v dopisu. Dokážu o každém jednom z nich vést politickou diskusi a definovat na bázi mé politické zkušenosti realistickou pozici Strany zelených. A nejsem sám, tohle dovedou naši ministři, poslanci Poslaneckého klubu i členové předsednictva. Umíme nést odpovědnost za politiku strany. Umíme o politice debatovat, umíme předstoupit před republikovou radu a krajské konference, a naši politiku vysvětlovat a debatovat o ni.
O vnitrostranický dialog ale podle všeho nejde, že? Kdyby ano, pak jsem ochoten se s Vámi zavřít na den někam do stodoly a diskutovat až do bezvědomí. Jestli to dobře chápu, jde spíše o to, že se někteří lidé, kteří jsou součástí vnitrostranické opozice, chtějí dostat na volitelná místa na kandidátce do Evropského parlamentu. A nástrojem k "vyjednání" této dohody s opozicí má být hrozba dalšího štěpení strany. Máš k tomu Dano všechny předpoklady. Poslankyně Zubová a Jakubková už ukázaly, že umí sklopit ve Sněmovně vyslání našich profesionálních vojáků na zahraniční mise, včetně plnění našich spojeneckých závazků NATO a tento názor změnit, když ho změní předseda Paroubek. Ukázaly, že umí napínat vládu na schvalování rozpočtu do poslední vteřiny. Ukázaly, že umí držet pod krkem i předsedu vlády. Ukázaly, že umí vyjednat za zády vedení strany i sekce zdravotní vlastní představu o poplatcích ve zdravotnictví. A mohl bych pokračovat. Ale nebudu. Není mým cílem otáčet se do zpětného zrcátka.
Vidím perspektivní Stranu zelených, která znovu získává sympatie veřejnosti. Vidím stranu, na kterou ostatní strany nemají v tématech klima, zelená pracovní místa, nízkouhlíková ekonomika, odklon od ropy, obnovitelné zdroje energie a ochrana životního prostředí obecně, ochrana lidských a občanských práv, ochrana menšin, gender, ochrana spotřebitele, ekologicky a sociálně orientované tržní hospodářství a další a další témata. Máme na to vrátit se zpět až na neuvěřitelných deset procent a držet tuto laťku společně co nejvýše. Ale tohle Dano nejde s lidmi, jejichž cílem je neúspěch jako prostředek k převzetí moci ve straně. Takhle se politika nedá dělat. Tobě a řadě lidí v Tvé blízkosti chybí dvě vlastnosti. Respekt a pokora k tomu, kam jsme se dostali a odpovědnost za to, že předáme stranu další generaci politiků v co nejlepším stavu (můžeme tomu říkat "udržitelný rozvoj strany"). Jak si čtu vyjádření řady kritiků, oni se radují z toho, když se nám nevede. Věřím, že u Tebe to tak není. A pak loajalita ke straně. Mluvím o tom opakovaně. Každý straník by měl posuzovat svůj krok, dříve než jej udělá, z perspektivy zda tím prospěje či naopak ublíží straně.
S tímhle souvisí i mé úvahy nad tím, proč strana v podstatě nemá minulost. Proč nemá kontinuitu. Proč? Protože dějiny Strany zelených tvoří kontinuální revoluce. Ten, kdo neuspěje ve vnitrostranické soutěži se s tím nesmíří a bojuje otevřeně proti legitimnímu vedení strany. Strany mění vedení, to je v demokracie. Ale současně patří k vnitrostranickým kulturám respektovat vedení strany do doby, než prohraje v soutěži na sjezdu a je vystřídáno. Tohle by ses měla Dano pokusit vysvětlit těm nejradikálnějším z Tvých přátel.
Jestli si něco nemůžeme teď dovolit, tak je to další vnitrostranický konflikt vynesený před veřejnost. Balancujeme na hranici volitelnosti. Jak předsednictvo, tak ministři a poslanci dřeme jako koně, abychom obnovili důvěru veřejnosti v naši politiku. Předsednictvo jedná každý týden, připravujeme program do voleb do Evropského parlamentu a vymýšlíme spolu s externími profesionály strategii volební kampaně, hledáme optimální sestavu naši kandidátky, kterou nabídneme Republikové radě. Přemek Rabas a Kateřina Jacques se nerozhodli kandidovat do Evropského parlamentu kvůli osobním ambicím, ale proto, že je strana v úzkých a potřebuje pomoci. Všichni víme, že Evropské volby jsou pro SZ veledůležité. Když neuspějeme, bude velmi těžké obstát v parlamentních volbách. Když uspějeme, bude to překonání dalšího milníku, další historický úspěch české Strany zelených. Tvá argumentace, že volby do Evropského parlamentu jsou stejně prohrané a že bychom jich měli "využít" pro gesto dovnitř strany, kterým budeme deklarovat jednotu, je pro mne nepřijatelná. Politiku neděláme pro sebe, pro straníky, ale pro veřejnost. Politické strany nemohou ve volbách spoléhat jen na hlasy straníků. Cílem politiky není klid ve straně, ale prosazení zelené politiky do reálného života lidí. Ostatně, v žádné z parlamentních stran není klid - vnitrostranický boj o moc je součástí života všech politických stran. Vedle toho ale v těchto stranách převažuje pud sebezáchovy. Když jde do tuhého, strana se semkne a vystupuje na veřejnosti v zásadě jednotně. Samozřejmě, že v žádné straně jednota neexistuje, ale existuje elementární ctění mandátu, který dostalo vedení strany.
Druhým tématem, které jsem se od Tebe dozvěděl, byla iniciativa některých lidí odejít ze strany a založit stranu novou. Nic nového. Podívejme se na Libertas a tu druhou stranu, jejíž jméno si ani nepamatuji. K tomu nemohu než říci, že odchod kohokoli ze strany, i těch největších kritiků, by mne mrzel a považoval bych to za nerozumné. Současně znám ve straně lidi, kteří ani po dvou letech vládního působení Strany zelených nepochopili, co je to stranická politika a pletou si mechanismy tvorby politické vůle ve straně se sny o anarchii a s aktivismem. Takoví lidé se skutečně mohou v politické straně cítit špatně a pro ně může být odchod řešením. A pak jsou tu nedoceněné ambice lidí, pro které je Strana zelených jednoduše příliš malou, protože "se na ně nedostalo" při volbách do stranických funkcí. Z jejich pohledu je nejjednodušším řešením založit si stranu novou, vlastní. Nu, dojde-li k tomu, přejme jim mnoho štěstí a doufejme, že se budou starat především o vlastní štěstí a jejich motivací nebude škodit svým bývalým spolustraníkům. Ale opakuji. Nepřeji si odchod, sic největších radikálů a nepovažuji to ani za politicky prozíravé.
Co napsat nakonec? Prosím Tě, abys ten připravovaný proces další destrukce Strany zelených zastavila. Tuhle možnost máš a nepiš mi prosím, že to je mimo Tvoji kontrolu. Že ten proces běží spontánně a že už s tím nic neuděláš. To není pravda.
Jsem připraven s Tebou i dalšími pokračovat v rozhovorech. Mám i představu, jak zapojit Tebou zmíněné straníky na kandidátku. Přirozeně za podmínky, že pomohou přitáhnout voličské hlasy a současně budou jako oni, tak Ty dodržovat pravidla loajality ke společnému úspěchu ve volbách.
Přeji Ti Dano vše dobré,
Martin Bursík
P.S. zasílám tento dopis předsednictvu strany, protože jeho obsah považuji za klíčový pro budoucnost Strany zelených
