Jak fotbal, tak politika se ohání národním zájmem. Jím je v obou případech vyhrát, byť doba je svízelná. Ovšem důvěryhodnost obojího je komická. Hlavně že už nejde využívat proti těmto disciplínám v médiích odposlechů. Bylo by to totiž dle zákona nefér.
Tajuplnost fungování zdejší politiky a kopané nutno zachovat, protože občanovi, potažmo fanouškovi do zákulisí těchto her nic není. Zejména do válek, které mezi sebou vedou různí političtí a fotbaloví funkcionáři. Například: neustále se o kopané proslýchá, že v ní ve skutečnosti nerozhodují hráči a trenéři, nýbrž hráčští agenti. Tedy titíž, jakými jsou v politice Dalíci, Tvrdíci, Šloufové a další.
Podivné šachy kolem lustračních osvědčení fotbalových funkcionářů? Nezažili jsme to v politice? Výroky pana Vlastimila Košťála, nedávného "prezidenta" fotbalu? Copak se nenabízí srovnání s prezidentem republiky Václavem Klausem? Košťál si udělal z kopané objekt svých zájmů a ambicí. Klaus totéž ve státním pojetí. Nicméně pod praporem prý "národních zájmů".
Čí ty zájmy byly, kdo ví. Jisti si můžeme být, že jejich. Jednomu v tom, druhému v onom. Fanoušci, občané byli jim k legraci a manipulaci. Vlastně ve druhém případě ještě jsou. Nakonec vychechtaný Košťál odešel, když viděl, že se to už hroutí, a Klaus zase vyhrál. Ať se jdou bodnout všichni ti političtí radové, které neustále diriguje, když na něj nemají.
Bafuňáři obou národních sportů se navzájem osočují až po tvrzení, že jim ti druzí usilují o krk. A když ne o ten, tak alespoň o prachy. Což je pro ně důležitostí zhruba na stejné úrovni. Tváří se, jako by neměli nic společného s tím všelijakým svinstvem a blbstvím, co bylo ještě včera a dneska pořád smrdí.
Kořeny nehledají. Kořeni jsme pro ně my, fanoušci, občané. Soudci či rozhodčí v těchto hrách často svinsky připískávají. Máte pocit, že pro činovníky obou disciplín – politiky a fotbalu – je důležité, co jejich výkonům říkají slušní fanoušci za plotem? Přece: ať se nám do toho cizáci nemotají. My máme výzkumy mínění svých rowdies! Z hřiště malého, blátivého, zapšoukaného, ale našeho! V tom se dozajista nakonec političtí a čutálističtí šíbři shodnou.
My jsme tu všichni roduvěrní Češi, a co by se nám někdo kdovíodkud měl co posmívat nebo nás kritizovat?! K čemu jsou nám mezinárodní žebříčky a hodnocení? Na takové serepetičky kašleme!
Občané - fanoušci ještě pořád těm jednotlivým klikám fandí, a když nefandí, alespoň se hádají o velikost jejich viny. V politice i ve fotbale. Vždyť: kdo neskáče, není Čech! Sluší se připomenout, že v Osudech dobrého vojáka Švejka nazýval se obecní blázen Pepek Vyskoč.
A mudrlantům, kteří říkají, že se ve fotbale prostě občas prohrává a politické krize nastávají, připomeňme, že v Petrolejových lampách Jaroslava Havlíčka přezdívali posměšně kluci jedné z hlavních postav Skákavý lajtnant. Byl ten nebožák stižen progresivní paralýzou.
Hop! Hop! Hop!
