Genetik Daniel Vaněk už před skoro patnácti lety přešel na „druhou stranu barikády“. Dělá soudního znalce obhajoby, ale pořád má obrovskou autoritu a například stále školí policisty.
Vaněk mluví o chybách při rozborech DNA už dlouho, ale před prázdninami mu dal v první velké kauze zatím nepravomocně za pravdu soud v Českých Budějovicích. Osvobodil muže obžalovaného z vraždy matky. V kauze hrály roli pachová stopa i DNA.
Vaněk dále třeba dosáhl zproštění viny Josefa S. souzeného za znásilnění dcery u Okresního soudu v Příbrami.
Vaněk upozorňuje na několik základních chyb: Policie často opomíjí, že vzorky DNA se mohly na místo činu dostat i nějakým „nevinným“ způsobem. Zvláště se to týká kauz, kde je podezřelým příbuzný. Policii vytýká i to, že vzorky neschovává, aby je mohl prozkoumat nezávislý znalec.
Policisté celkem pochopitelně svému bývalému kolegovi z laboratoře nemohou přijít na jméno. „Pan Vaněk prezentuje polopravdy. Někdy má částečně pravdu, někdy ne. Interpretace výsledků genetických zkoumání může být pro laiky těžce pochopitelná, čehož obhajoba využívá,“ reagovala mluvčí kriminalistického ústavu Petra Srnková. Spor je aktuální i z toho důvodu, že ministerstvo vnitra finišuje s přípravou „zákona o DNA“. Jde o další pokus, jak oblast nějak upravit.
K Vaňkovým obavám se částečně připojuje i autor podobného neschváleného opozičního zákona o DNA, poslanec Daniel Korte (TOP 09). „K omylům může dojít a dochází, to víme,“ míní Korte. Proto chce uzákonit, aby policie povinně skladovala vzorky tělních tkání právě kvůli přezkoumání.
