kdysi davno jsem chodil s manzelkou do pripravneho 2 mesicniho kursu, poradaneho porodni asistentkou z velke nemocnice pro pary nastavajicich rodicu.

V 80. letech a nikoliv v Cesku, kde tatove tehdy jeste nesmeli k porodu. Vedouci kursu byla velice sympaticka starsi pani s 30+ letou praxi v oboru a zadny predmet nebyl tabu.

Samozrejme, ze se probiral bonding. Porodni asistentka oznamila, ze bonding je dulezity bod v rozvoji vztahu dite/matka, dite oba rodice, ALE.... soucasne zduraznila, ze pozadavek c. 1 na konci porodu je zdrave dite a zdrava matka. A pokud ochrana zdravi obou clenu pozaduje zakrok, ktery docasne zabrani v navazovani vztahu bezprostredne po porodu, budiz.

Zadna narodni tragedie, protoze rodice si tim vic budou moci s nejakym nutnym zpozdenim uzit mazleni a navazovani vztahu s ditetem kdyz bude mimo nebezpeci a s matkou ktere nehrozi nebezpeci.

Porodni asistentka srovnala pozadavek pro bonding s pozadavkem, ktery uz tehdy vznesly ruzne zeny - minimalni intervenci zakroku a drog.

Vsechno vporadku, pokud porod probiha bez komplikaci - ale je nutne prijmout, ze ne vzdy to vyjde podle prani rodicky....a nastavajiciho taty pritomneho na sale, davajiciho ji moralni podporu a drziciho jeji ruku.

V tom pripade lekar/ka musi rozhodnout priority protoze oni nesou zodpovednost za vsechno, pozadavky rodicky proste v takovych pripadech jdou stranou.

Platilo to v 80. letech a plati to dodnes.

Jezis, takova boure ve sklenici vody. Vubec nechapu, proc je toto v rubrice Domaci. Mam dve deti, u obou byl kratky bonding a nemela jsem pocit, ze by se bez toho zboril svet. Ja jsem navic necitila nic zvlastniho krome ulevy, ze to mam konecne za sebou, ze uz me nic neboli a ze se mi chce hrozne spat.

Kdyby rodila před 100 lety nebo v méně civilizované zemi, tak má jiné starosti. Pokud by vůbec s miminkem přežila. Trochu vděku a méně ega by neškodilo.

Ta mladá žena měla nějakou dohodu s lékaři a ta nebyla dodržena. Navíc bez vysvětlení. A teď všichni vy, co se navážíte do ženy, která jen chtěla mít jistý druh zážitku se svým prvorozeným dítětem. Vy opravdu všichni máte jen samé pozitivní zážitky s naším zdravotním systémem? Pokud ano, tak blahopřeji. Má zkušenost je taková, že profesně si není možno prakticky na nic stěžovat,ale lidsky je opravdu co dohánět. Mě se například lékař u porodu syna zeptal, zda chceme císařský řez nebo normální porod. Bez vysvětlení, proč nám dává tento výběr. Jako kdybych si měl vybrat mezi poličanem a uherským salámem. Koukal na mě jak na zjevení, když jsem mu řekl, že se nedomnívám, že tohle rozhodnutí mám dělat já s infomacemi, které k tématu mám. Tedy nula.

Jakou "dohodu" že měla? A jak bez vysvětlení? Přece jí řekli, že dítě jen prohlédnou, zda je v pořádku.

Ne, nemám s naším zdravotnickým systémem jen samé pozitivní zážitky. Tím spíš se divím, když někdo "hledá hnidy" na něčem, co pozitivní bylo, jen proto, že si vysnil, že to bude nějak jinak.

Dítě je zdravé a evidetně šťastné. Tak snad bude čase zdravá i manika.

Chápu postoj matky, dokážu pochopit postoj lékařů. A je mi jasně, že část lidi bude na jedné a část na druhé straně. A rozhodne nechci nikoho soudit...

Ale nedokážu pochopit, proč autorka citovala příspěvky pouze od mužů, když stejně nenávistné příspěvky byly i od žen... Chvíli jsem myslel, že se Vlčková přejmenovala...

Všechny tyhle pindy o hejtovani jsou pouze důkazem o netoleranci autorky a redaktorky k odlišným názorům.

A proto Vám doporučuji vzájemný bonding a už to lejno dal nerozmazavejte.

Minus za hulvátství... svůj názor jste mohl vyjádřit i slušnou formou...

jedinou omluvu pro matcino ponekud hystericke chovani bezprostredne po porodu - mela rozhozenou psychiku a vedle toho nechapala ze dite docela normalne breci -normalne reaguje na nahlou zmenu prostredi, v nemz se octlo. Prohlidka je bezpodminecne nutna a je na lekari, zda se rozhodne prohlednout dite polozene na matcinu hrud nebo na miste k tomu ucelu pripravenemu.

Nevim jak u vas v Cesku, ale kdyz manzelka rodila v Australii v osmdesatych letech, bylo uplne normalni, ze dite polozili na vyhraty stolek na sale (soukrome porodni mistnosti), po strane se vsemi potrebami pro pripadne ozivovani a tam dostalo prohlidku lekarem za asistence vedouci porodni sestry, zatimco my jsme to pozorovali ze vzdalenosti asi 1.5metru, manzelka samozrejme na luzku

Oba nasi kluci meli episodu mensich dychacich potizi a my jsme byli lekarum a sestram vdecni, ze se jim tak peclive venovali.

Po par minutach bylo vsechno vporadku, kloucka nam dali k pomazleni, sestricky nam prinesly caj a sendvice na obcerstveni a nechaly nas o samote v soukromi na sale nejakych 20 minut.

PS. manzelka rekla, ze skutecny bonding si zazila pristi rano v 5, kdyz ji privezli kloucka ze specialni loznice pro novorozence. Rekli ji, ze place a jestli by se chtela s nim pritulit a uklidnit ho.

Tak ho vzala pevne do naruci, pritiskla k sobe, telem zastinila svetlo aby byl v polotme v jejim naruci.

On hned prestal plakat, otevrel oci a dlouze si ji uprene prohlizel. Vypravela pak jaky to byl nadherny moment - skutecny bonding - 11 hodin po jeho narozeni.

-

Pozn. tenkrat tu jeste novorozenci nezustavali s matkou po celych 24 hodin, ale jen po co nejdelsi cast dne. Na noc je vsak odvezi aby se matka mohla vyspat. V porodnici se zustavalo v prumeru 6-7 dni.

Trochu zahleděná do sebe. Chybí jí respekt k ostatním lidem.

Což si vzhledem k její pravděpodobné diagnóze uvědomí všichni okolo, ale ona nikdy.

Jako u většiny takových opravdu srdceryvných a zásadních případů i zde bude zřejmě problém ve vzájemné domluvě a pochopení. Absolutně není jasné na čem se dopředu domlouvali nebo ne.

Na porodu s masazi, svicickama a aroma terapii a misto toho skoncila na sale: dite se dralo ven ale spatnou polohou. Jeste v lete na lekare orla chvalu... (neznam ji - ale ma zaklade poznatku jinych jsem si to nasla na netu).