Teprve před pár dny mohl nahlédnout do svého vyšetřovacího spisu a poprvé uviděl například návrh na uvalení vazby, kde kromě základních údajů o jeho osobě stálo: Bez pracovního poměru, dříve trestaný pro trestný čin obecného ohrožení. Tedy pro něco, z čeho byl jako údajný vysočanský
atentátník obviněn a kvůli čemu nakonec v cele vazební věznice na několik dní skončil. "Jednou jsem byl policií stíhán, protože jsem se legálně drženou zbraní bránil před útočícím psem. Ale nebyl jsem ani obviněn, natož odsouzen. Policie to tenkrát odložila," říká Kanaloš. Skutečnost, že nebyl nikdy trestán, jednoznačně dokazuje výpis z rejstříku, v němž stojí: Nemá záznam.
Vyšetřovatel Ladislav Čadský, který pochybil a Kanalošovu minulost zkreslil, se o případu odmítá bavit a tvrdí, že při vyšetřování postupoval podle svého nejlepšího svědomí. "Když jsem podával návrh na uvalení vazby, čerpal jsem z policejních záznamů, které jsem měl. Nebo myslíte, že jsem to četl ze stropu?" Nakonec připustil, že výpis z rejstříku trestů obviněného vůbec neviděl. "Nebyl čas všechno shánět, vycházel jsem prostě z toho, co jsem ten moment měl v ruce."
Soudkyně Vlasta Zvelebilová, která o vazbě rozhodovala, tvrdí, že ji omyl vyšetřovatele nijak nezmátl ani neovlivnil. "Já v podstatě ani žádost vyšetřovatelů nečtu. Mě zajímá to, co je ve spise a v drtivé většině případů tam bývá i výpis z rejstříků. V tomto případě si vybavuju, že při rozhodování jsem určitě věděla, že jde o netrestaného člověka," uvedla.
Kanaloš přesto podal na Čadského trestní oznámení pro pomluvu. Informace o tom, že byl v minulosti trestán, se totiž objevila nejen v návrhu na vazbu, ale vyšetřovatel ji také poskytl redaktoru TV Nova, který o kauze točil reportáž do pořadu Na vlastní oči. "Ta lež o mně tam taky zazněla a já teď těžko můžu všem říkat, že to tak není," vysvětluje Kanaloš. Trestní oznámení mají už na stole lidé z Inspekce ministra vnitra. Tisková mluvčí Marie Masaříková však žádné podrobnosti o průběhu vyšetřování nesdělila. "Je příliš brzo na to, abychom mohli dělat jakékoliv závěry," konstatovala.
O explozi v nemocnici se Kanaloš poprvé dozvěděl z novin a televize. Pak se v médiích objevil identikit (kresba sestavená experty z výpovědí svědků z místa činu, kteří popsali podezřelého muže s igelitkou, v níž byla výbušnina i s nástražným systémem). Někomu z Kanalošových známých byla nápadná jeho podoba s nákresem, a tak šel na policii. "Za pár dní přišli a ptali se mě, co jsem ten den dělal. Myslel jsem si, že jsem jim předložil dost neprůstřelné alibi a tím pro mě celá věc hasne," vzpomíná muž. Pak přišlo pozvání do Prahy a osudná rekognice. To je akt, při němž mají svědci v řadě osob - mezi nimiž je i podezřelý - označit toho, koho viděli na místě činu. "Poznávaly mě tři ženy, které pachatele popsaly zhruba takto: věk 50 - 55 let, silnější postava, prošedivělé vlasy. Pak ale dvě z nich v rekognici shodně označili mě, který jsem byl z těch mužů nejmladší - bylo mi osmatřicet a byl jsem nejštíhlejší. Asi je zmátlo to, že jsem byl jako jediný z pětice mužů v tmavém oblečení a pachatel měl taky na sobě něco černého, prý snad koženou bundu," domnívá se Kanaloš.
Policie ale po "úspěšné poznávačce" měla v ruce trumf. Ostatní karty ale naopak za moc nestály: Kanaloš měl několik důkazů, které prokazovaly, že v době exploze byl 200 kilometrů od Prahy: Kromě účtenky ze sokolovského květinářství s vyraženým datem a hodinou také výpis od operátora mobilních telefonů, podle něhož v kritické době telefonoval ze Sokolova (hovory byly potvrzené i volanou stranou, které šly přes sokolovský "zesilovač" a nemohl tedy volat například z Prahy). Předložil také zápis z návštěvní knihy sokolovského dopravního inspektorátu. Jeho jméno i s rodným číslem je uvedeno mezi lidmi, kteří podle svých výpovědí byli na inspektorátu - jeden kolem desáté a druhý kolem dvanácté. Výbuch poliklinikou otřásl krátce po jedenácté. Po propuštění z vazby se také dobrovolně podrobil vyšetření na detektoru lži - s negativním výsledkem.
Vyšetřovatele však tyto argumenty nijak nezviklaly a i dnes říká: "Když se rozhodnete, že třeba někoho zabijete, taky si dopředu opatříte alibi. Ať si na mě pan Kanaloš podá několik trestních oznámení. Já mám svědomí čisté."
| Text návrhu na uvalení vazby najdete ZDE. |
Vyšetřovatel Ladislav Čadský, který pochybil a Kanalošovu minulost zkreslil, se o případu odmítá bavit a tvrdí, že při vyšetřování postupoval podle svého nejlepšího svědomí. "Když jsem podával návrh na uvalení vazby, čerpal jsem z policejních záznamů, které jsem měl. Nebo myslíte, že jsem to četl ze stropu?" Nakonec připustil, že výpis z rejstříku trestů obviněného vůbec neviděl. "Nebyl čas všechno shánět, vycházel jsem prostě z toho, co jsem ten moment měl v ruce."
Soudkyně Vlasta Zvelebilová, která o vazbě rozhodovala, tvrdí, že ji omyl vyšetřovatele nijak nezmátl ani neovlivnil. "Já v podstatě ani žádost vyšetřovatelů nečtu. Mě zajímá to, co je ve spise a v drtivé většině případů tam bývá i výpis z rejstříků. V tomto případě si vybavuju, že při rozhodování jsem určitě věděla, že jde o netrestaného člověka," uvedla.
Kanaloš přesto podal na Čadského trestní oznámení pro pomluvu. Informace o tom, že byl v minulosti trestán, se totiž objevila nejen v návrhu na vazbu, ale vyšetřovatel ji také poskytl redaktoru TV Nova, který o kauze točil reportáž do pořadu Na vlastní oči. "Ta lež o mně tam taky zazněla a já teď těžko můžu všem říkat, že to tak není," vysvětluje Kanaloš. Trestní oznámení mají už na stole lidé z Inspekce ministra vnitra. Tisková mluvčí Marie Masaříková však žádné podrobnosti o průběhu vyšetřování nesdělila. "Je příliš brzo na to, abychom mohli dělat jakékoliv závěry," konstatovala.
O explozi v nemocnici se Kanaloš poprvé dozvěděl z novin a televize. Pak se v médiích objevil identikit (kresba sestavená experty z výpovědí svědků z místa činu, kteří popsali podezřelého muže s igelitkou, v níž byla výbušnina i s nástražným systémem). Někomu z Kanalošových známých byla nápadná jeho podoba s nákresem, a tak šel na policii. "Za pár dní přišli a ptali se mě, co jsem ten den dělal. Myslel jsem si, že jsem jim předložil dost neprůstřelné alibi a tím pro mě celá věc hasne," vzpomíná muž. Pak přišlo pozvání do Prahy a osudná rekognice. To je akt, při němž mají svědci v řadě osob - mezi nimiž je i podezřelý - označit toho, koho viděli na místě činu. "Poznávaly mě tři ženy, které pachatele popsaly zhruba takto: věk 50 - 55 let, silnější postava, prošedivělé vlasy. Pak ale dvě z nich v rekognici shodně označili mě, který jsem byl z těch mužů nejmladší - bylo mi osmatřicet a byl jsem nejštíhlejší. Asi je zmátlo to, že jsem byl jako jediný z pětice mužů v tmavém oblečení a pachatel měl taky na sobě něco černého, prý snad koženou bundu," domnívá se Kanaloš.
Policie ale po "úspěšné poznávačce" měla v ruce trumf. Ostatní karty ale naopak za moc nestály: Kanaloš měl několik důkazů, které prokazovaly, že v době exploze byl 200 kilometrů od Prahy: Kromě účtenky ze sokolovského květinářství s vyraženým datem a hodinou také výpis od operátora mobilních telefonů, podle něhož v kritické době telefonoval ze Sokolova (hovory byly potvrzené i volanou stranou, které šly přes sokolovský "zesilovač" a nemohl tedy volat například z Prahy). Předložil také zápis z návštěvní knihy sokolovského dopravního inspektorátu. Jeho jméno i s rodným číslem je uvedeno mezi lidmi, kteří podle svých výpovědí byli na inspektorátu - jeden kolem desáté a druhý kolem dvanácté. Výbuch poliklinikou otřásl krátce po jedenácté. Po propuštění z vazby se také dobrovolně podrobil vyšetření na detektoru lži - s negativním výsledkem.
Vyšetřovatele však tyto argumenty nijak nezviklaly a i dnes říká: "Když se rozhodnete, že třeba někoho zabijete, taky si dopředu opatříte alibi. Ať si na mě pan Kanaloš podá několik trestních oznámení. Já mám svědomí čisté."
 Výpis z trestního rejstříku z února 2000 |
