To, že se milionáři nechávají obskakovat hezkými slečnami nám připadá normální, přirozené a roztomilé. Jsme dokonce ochotni připustit, že to patří k jakési milionářské morálce.
Někomu tak může být divné, že jsme tolik pobouřeni přístupem našich fotbalistů k plnění reprezentačních povinností. Každý, kdo někdy pořádně sportoval, ví, že k nejlepším lékům na to, jak zažehnat krutou prohru, patří sex a alkohol. Pomůže uvolnit stres, zapomenout na krušné chvíle a znovu se nastartovat pro nadcházející důležité zápasy.
Je pravda, že pařba do rána není z hlediska životosprávy sportovce tím nejlepším nástrojem. Na druhé straně opět každý výkonnostní sportovec či sportovní odborník potvrdí, že téměř čtyři dny, které uplynou od zhýralého večírku k novému zápasu, jsou naprosto dostatečnou dobou na potřebnou regeneraci.
Co se tedy vlastně stalo? Inkriminovaní fotbalisté se svým excesem nikde veřejně nechlubili, nikomu neublížili, nic nerozbili, utratili svoje peníze a riskovali maximálně svoje partnerské vztahy. Těžko však tvrdit, že by nějak snížili svou sportovní formu, či ohrozili středeční výkon týmu. S jistou nadsázkou můžeme říci, že se nestalo prakticky nic.
Tedy nestalo by se bývalo nic, kdyby je nad ránem, kdy všichni slušní lidé spí, nevyšpiónovali paparazziové, kteří až do rána tvrdě pracovali na tom, aby měli svůj zásek.
A tak tu máme problém. Velké sportovní hvězdy by měly být příkladem morálky, čestnosti, měly by respektovat kázeň v týmu. Co kdyby se tak jako oni začali chovat všichni? A co příklad pro mládež? Přesto je dobré si připustit, že naši vrcholoví sportovci se zachovali jako hrdinové slavného filmu a slavné knihy, kde se 99 procent z nás popadá za břicho a nechává se unášet libými pocity.
