„Jednou jsem se málem rozbrečela smíchy, když jsem potkala pár se psem v dětském kočárku,“ svěřila se Tanzánka Corona Cermak v seriálu o cizincích, kteří se usadili v Brně. Brazilku zase překvapilo, že Češi berou své mazlíčky s sebou třeba i do restaurace. A okolí to toleruje, fascinuje cizince.
„Postřeh, že jsme k psům jako součásti společnosti benevolentnější než jiné národy, je jistě správný. Mít psa považujeme za stejně normální jako mít doma televizi, a podle toho se - až na výjimky - ke psům a jejich lidem chováme,“ potvrzuje Vladimíra Tichá z Českomoravské kynologické unie.
Zatímco v části světa je pes hlavně hlídačem majetku, Čechy doprovází na cestách městskou hromadnou dopravou, na dovolené, leckdy i do školy nebo zaměstnání. Mazlíčky na pracovišti oficiálně povoluje třeba brněnská společnost Skypicker.
„Na odděleních, kde pracuje v součtu přes 200 zaměstnanců, nám běžně pobíhá kolem deseti až patnácti psů. Pokud psa nechtějí nechávat zavřeného doma, zkrátka si ho vezmou s sebou. Je to součást firemní kultury, chceme, aby se lidé cítili jako doma a ne je omezovat,“ říká PR manažer společnosti Michal Majnuš.
Kolik psů Češi chovají a jak je to jinde?Odhaduje se, že lidé v Česku chovají přes dva miliony psů, alespoň jeden žije ve 43 procentech domácností. V chovu psů s průkazem původu je Česko ve srovnání s ostatními evropskými státy na 4. místě za severskými státy, kde však zaostávají chovem psů bez papírů a kříženců. U nás dle odhadů tvoří papíroví psi asi čtvrtinu až třetinu všech - ročně kynologická unie eviduje narození asi 40 tisíc papírových štěňat (pro porovnání - v sousedním Rakousku zhruba osm tisíc), dalších zhruba 100 tisíc se narodí bez průkazu původu. Následující čísla vyjadřují, kolik psů v dané zemi v přepočtu připadá na sto obyvatel (pozn.: jde o výběr):
Členy Mezinárodní kynologické federace nejsou USA (25), Kanada (18), Velká Británie (cca 12) a většina afrických států. Zdroj: ČMKU, statistiky FCI z roku 2013 |
Že by někteří majitelé psa rádi brali s sebou všude, potvrzuje i vedení Správy jeskyní ČR. Na základě množících se dotazů na svém webu vzkázalo návštěvníkům, že do podzemí skutečně nesmějí ani s mazlíčkem v tašce.
Odpůrci psů mluví o Česku s despektem jako o čoklostánu, většina populace ale jejich takřka všudypřítomnost akceptuje s pochopením.
„Nikoho to vlastně ani moc nepřekvapuje a pejskaře většinou nikdo neomezuje. Podle mých zahraničních kynologických kolegů je v celé řadě států vlastnictví psa považováno za luxus, nikoliv běžnou součást života, a čas, který u nás trávíme se psy, lidé v cizině využívají jinak,“ podotýká Tichá.
I statistiky Mezinárodní kynologické federace (FCI) potvrzují, že psy milujeme více než ostatní. Zatímco v tuzemsku připadá jeden zhruba na pět obyvatel, třeba v Rakousku a Francii je to výrazně méně. V Belgii je pes, řečeno s nadsázkou, skoro rarita. Snadné to nemají pejskaři v Anglii - není výjimečné, že kvůli zvířeti narazí například při hledání podnájmu.
Když chybí dítě či partner
Česko bylo kynologická velmoc už před rokem 1989, role psa se ale mění. Němou tvář čím dál víc hýčkáme jako partnera a plnohodnotnou součást rodiny. Psycholog Petr Šmolka vidí paralelu ve vztahu k dětem:
Chovatelské potřeby levnějiPři nákupu chovatelských potřeb využívejte cashbackový portál VratnéPeníze.cz. Ročně lze ušetřit stovky až tisíce korun. Více ZDE. |
„Děti jsou u nás oproti některým jiným zemím v popředí zájmu, téměř středem našeho vesmíru. Do podobné role se může stejně dobře dostat výstavní čistokrevný ohař i oříšek. Jen málokterý pes nocuje venku v kotci, častěji s člověkem sdílí stůl a mnohdy i lože. Pak se nelze divit, že mu přičítáme téměř člověčí charakteristiky a stejně tak o něj pečujeme,“ vysvětluje.
Že roli mazlíka může plnit i pes, který spí v boudě a k tomu slouží jako parťák v terénu, potvrzuje myslivec a majitel chovatelské stanice retrívrů Jan Flégl.
„Prvního retrívra jsme si pořídili před šestnácti lety, protože našemu sdružení chyběl lovecký pes. Postupem času jsme však dospěli až k založení chovatelské stanice. Nejsme z těch, kteří musí mít dvakrát ročně štěňata, aby točili peníze. Naši psi jsou pro nás členové rodiny a život bez nich už si neumíme představit,“ přibližuje chovatel z Lázní Bělohrad.
Nyní má jeho rodina pouze tři dospělé psy, už ale pečovala i o osm naráz plus štěňata, která u nich noví majitelé nechali na výcvik a přípravu na lovecké zkoušky. „Psi od nás slouží jako slepečtí i pro canisterapii. Jeden dokonce pomáhá jako terapeut pacientům v pražské nemocnici,“ říká hrdě.
Zřejmě nejčastější pohnutkou k pořízení psa je podle odbornice z kynologické unie touha mít po svém boku společníka či kamaráda. Následuje společný výkon povolání či hobby a narůstá počet psů sloužících hendikepovaným.
„Běžte od nás pryč, my háráme“
„Pes do určité míry vyvažuje nepříliš ideální mezilidské vztahy, najdete ho leckde tam, kde se člověk cítí osamělý. Někteří si jej ale pořizují i jako módní doplněk - u správné vily chtějí toho správného psa. To je ale jako důvod, doufám, až úplně na poslední příčce,“ vyjmenovává Vladimíra Tichá.
O čem se dočtete v dalších dílech:
|
Chlupáč nejenže majiteli dělá sám společnost, je také prostředkem k navázání kontaktů s cizími lidmi: venčení sbližuje. Psycholog Šmolka doplňuje úsměvný zážitek, kdy pes naopak družení bránil. „Ráno zazněl pod našimi okny zoufalý výkřik pejskařky: Pane, běžte od nás pryč, my háráme!“
Láska ke psům tak má částečné vysvětlení i v demografii, více než třetina českých domácností je jednočlenných.
„Jsme zemí, která se již řadu generací odklání od soužití více generací pod jednou střechou. A minimálně po celou druhou polovinu 20. století se u nás rozpadal i spolkový život, navykli jsme si na ‚hry na vlastním písečku’ a pejsek se na něm docela hezky vyjímá,“ uvažuje Šmolka.
Nezřídka čtyřnohý mazlíček znamená pro svého chovatele víc než většina lidí v nejbližším okolí. „Nevím, co budu dělat, až mi umře,“ posteskla si nedávno jedna z kolegyň. Psí náklonnost řada lidí považuje jako jedinou za nezištnou a chovatelé o ni neváhají soupeřit stejně usilovně jako rodiče o lásku dítěte.
Velký atlas psůPřehled nejoblíbenějších plemen a základní informace o nich |
Některé páry si štěně pořizují, aby si ověřily, zda jsou schopny společně se postarat o živého tvora - teprve pak uvažují o dítěti, má zkušenost Šmolka.
„V poradně jsem měl rozcházející se partnery, kteří zatím kvůli pejskovi zůstávali spolu. Zvažovali střídavou péči, losování, občasné společné vycházky,“ líčí psycholog, který působí jako poradce pro rodinu.
Nesezdaná dvojice vyhledala odborníka několik měsíců po pořízení štěněte, aby požádala o radu, jak postupovat, když se přátelská dohoda nezdaří.
„Podobně jako u sporů o děti by i zde mohl rozhodnout soud. I psi ale zřejmě vnímají atmosféru, která doma panuje. Možná vycítil, že jeho smečka zůstává pospolu jen kvůli němu a přitom se trápí. Jindy klidný, až lenivý psík se při jedné vycházce vytrhl a vběhl přímo pod kola kamionu. Kdykoli se od té doby setkám s dvojicí, která se rozhodne setrvat spolu jen kvůli dětem, poněkud mne mrazí,“ uzavírá psycholog.
