Paroubek žaluje zběhlého poslance Wolfa za pomluvu. Policie bude vyšetřovat, zda ho Paroubek kvůli zneužitým dotacím vydíral, nebo nevydíral. Pravda se ukáže...
Schwarzenberg si prostuduje audit Čunkova majetku. Buď zjistí, že to bylo v pořádku, nebo že nebylo. A buď odstoupí Čunek, nebo Schwarzenberg, nebo ani jeden. Příští dny rozhodnou…
Tři velké události, které hýbou domácí politikou. Opravdová dramata ve stylu "kdo s koho". Padají silná slova, na aktérech je znát velké osobní nasazení, taktizuje se, útočí a brání. Bojuje se ze všech sil, osudy aktérů se lámou.
Tři velké události, které své aktéry téměř naplno zaměstnávají. A které jsou nám, co si politiky platíme, úplně k ničemu. Z peněz, které ze svých nekřesťansky vysokých daní platíme na provoz stran a odměny politiků, nemáme v těchto případech vůbec žádný užitek.
Jasně, můžeme přát buď Bursíkovi, nebo Kuchtové. Můžeme fandit Paroubkovi, nebo Wolfovi. A držet palce Schwarzenbergovi, nebo Čunkovi. Úplně stejně, jako můžeme fandit Brnu, nebo Baníku ve fotbale (což by, mimochodem, asi byla lepší podívaná).
Politici nám v tomto případě nabízejí zajímavý fanouškovský zážitek, který dokonce může některým zvláštním jedincům přinést jisté emocionální vzrušení. Jenže za to jim přeci peníze neposíláme.
Jen pro představu: nejsou to žádné drobné – platy a náhrady poslanců, senátorů a ministrů vydají dobře na dvě stě milionů za rok, další stovky milionů jdou na fungování politických stran. A za tyhle investované prostředky čekáme, že se budou věnovat práci pro dobro nás, svých zaměstnavatelů.
V normálním zaměstnání by jim to dlouho neprocházelo. Jen si zkuste představit, jak by asi reagoval majitel truhlárny, kdyby se tam místo výroby stolů a skříní řešilo, jak to mají Martin s Danou po rozchodu a kdo koho vyštve z baráku, jestli Jirka zmlátil Petra, nebo ne, a jestli má Karel pravdu, když si myslí, že je Jura tak trochu zloděj.
Předpokládám, že by je všechny vyházel. A dobře by udělal, jinak by přišel na buben. V tomhle to máme trochu složitější. Naše nezvedené zaměstnance v politice s nízkou produktivitou a vysokou mírou sebezahleděnosti jen tak vyhodit nemůžeme.
Ale když už je toho moc, je dobré se občas ozvat. Docela se na to hodí jeden pěkný zlidovělý citát z mého rodného Polabí: nekoukej, co kde lítá, a dělej, co tě živí!
