Rodina mezi bezdomovci. Čtyřletou Eriku kousl pes, teď je dívka v Klokánku

  0:01aktualizováno  0:01
Ohořelé zbytky kabelů, střepy z rozbitých oken, hromady páchnoucích odpadků. V takových podmínkách žije s dalšími bezdomovci Jan C. a jeho žena Jana. Do nedávna v provizorním příbytku vychovávali i svou čtyřletou dceru Eriku, která skončila v nemocnici, když ji do obličeje kousl pes. Úřady pak holčičku rodičům odebraly.

Jan C. u svého příbytku. Jeho čtyřletá dcera, která tu žila s ním a jeho ženou Janou, je nyní v Klokánku. | foto: MF DNES

„Je to tu džungle. Umejt se chodíme do potoka nebo do rybníka. Na záchod, kam se dá. Občas do plastové toiky tamhle na stavbu, když nás nechytnou dělníci,“ ukazuje Jan směrem k silnici na okraji Chomutova. Jsme ve zchátralém areálu bývalých válcoven, kde se povaluje víc vykradených dámských kabelek, než kolik je na budovách zdravých, nerozbitých oken.

Provizorních přístřešků je tu hned několik. Třeba Janův soused, který za ním právě přišel, bydlí opodál – v další stanové osadě. Žijí tu lidé závislí na drogách a alkoholu.

Strážníci mezi odpadky uviděli hračky

Devětadvacetiletý Jan a stejně stará Jana jsou jediní, kdo tu měl dítě.

„Procházeli jsme Vodní ulicí, kde je stanové městečko bezdomovců,“ popisuje Jiří Vaniček, zástupce ředitele Městské policie Chomutov. „Naši strážníci si při tom všimli, že u jednoho stanu jsou dětské hračky a boty,“ pokračuje s tím, že u stanu pobíhali dva psi, jeden byl divočejší a rodiče přiznali, že pes jejich dcerku kousl do tváře. Strážníci informovali sociální odbor magistrátu...

Fotogalerie

„Přišli policajti a ptali se mě, jestli tu mám dítě. Viděli dětské hračky. Nejprve jsem zapíral, pak jsem to přiznal. Malou kousl pes do tváře, proto skončila v nemocnici, pak nám ji sebrali a je v Klokánku. Psy jsem dal do útulku, protože nebyli očkovaní,“ vypráví Jan.

„Jídlo dostaneme občas od charity, občas chodím na brigády, byl jsem třeba v Praze u Vietnamců, kde jsem tahal zboží ze skladů, to bylo super, měl jsem tisícovku na den,“ líčí Jan, vyučený kuchař. „Ale taky jsem u jinýho Vietnamce vyklízel baráky a boural zdi. To bylo špatný, bral jsem jen čtyřicet korun na hodinu. Jenže když potřebujeme alespoň na jídlo...“ svěřuje se.

Jídlo je pro bezdomovce problém. Dneska budou těstoviny s omáčkou. Z hrnce, kde jsou ještě přilepené špagety na dně. Pro pitnou vodu na vaření chodí na autobusové nádraží, nosí si ji v PET lahvích.

Rodina žije z pěti tisíc

Od státu bere rodina sociální dávky. Donedávna to bylo osm tisíc; když dítě skončilo v Klokánku, přišli manželé o tři tisíce. Teď berou pět tisíc – polovinu ve stravenkách, polovinu hotově.

„Jsou tu mladí kluci, zdraví, schopní pracovat a přitom nejdou do práce. Mají ruce dozadu, jen fetujou, kradou. Těm bych dávky sebral,“ vmísí se do hovoru Janův strýc. Jako každé ráno přišel zkontrolovat, jestli jsou manželé v pořádku. „Já bych tu nebyl ani jednu noc. Tady nevíte, kdy vám nějakej magor poleje stan benzinem a zapálí,“ dodá sedmdesátiletý důchodce.

Jan C. líčí, že to není jen planá obava. „V noci tady pořád někdo šmejdí kolem stanu. Před pár dny nám někdo rozřízl stan, dokonce mi někdo ukradl botu. Chápete to? Jednu botu. Koupil jsem si nový ‚najky‘ a zbyla mi jedna,“ dodává. Na to zašátrá v přístřešku a jako důkaz vytahuje novou polobotku. „Ale jsem připravenej. Teď by si to mohl zkusit,“ otočí se do stanu a zpod matrace vytahuje starý kuchyňský nůž.

Vyhlídky na lepší budoucnost

Jan s Janou na budoucnost příliš nemyslí. Teď se upínají k tomu, aby v říjnu, nejpozději listopadu z „džungle“ zmizeli. „Budu dělat tady v Chomutově v zooparku, krmit zvířata. Jsem zdravej, nejsem chromej, musím pracovat,“ říká Jan. Jeho žena bude od října bydlet u matky.

Dcerka Erika už ve stanu s rodiči nežije. „O dítě je postaráno,“ sdělila mluvčí radnice v Chomutově Denisa Špeilová. „Bylo umístěno do zařízení pro děti vyžadující okamžitou péči,“ dodala.

Zatím za Erikou smějí rodiče jen na návštěvy. A do doby, než si najdou skutečně byt, se to nezmění. Ten měli naposledy před dvěma lety. „Bydleli jsme v paneláku na sídlišti, v bytě 1+1. Jenže jsem jednou pozval kamarády, všechno jim platil a oni slíbili, že přispějí na nájem. Vykašlali se na mě a já najednou dlužil 13 tisíc na nájemném. Vyhodili nás z bytu, tak jsme šli na ubytovnu,“ vypráví Jan. Když po dvou letech ubytovnu zavřeli, ocitla se rodina na ulici.

Nejasný osud bezdomovecké kolonie

Co bude s lokalitou a se zchátralým a zpustošeným areálem někdejších válcoven, není jasné. Radnice sem podle mluvčí Špeilové posílá strážníky, aby dohlíželi na bezpečnost. Co tady bude dál, město příliš ovlivnit nemůže, areál patří soukromé firmě Z-Group. „Rádi bychom ho prodali nebo pronajali,“ řekl správce Vlastimil Semela. Zatím je ale jen plný křovisek, houští a letitého nepořádku po bezdomovcích.

Ti se vždy po pár měsících o kus přestěhují. Dál od odpadků. Třeba vedle jedné z hal, která za deště slouží jako „palírna“ kabelů, je vydupaný plácek se dvěma stany. V jednom žije starší žena, u vedlejšího se povalují dětské hračky. Chrastítko, plyšák, kterého okousali psi, a postavička z animovaného filmu. „To tu mají sousedi, když za nimi přijde vnučka,“ vysvětluje žena.

Úzké vyšlapané stezky vedou k dalším stanům čtveřice mladých lidí, kteří tu mají ostrého pitbula. „Mercedes, přestaň!“ okřikne blonďatá dívka psa a má co dělat, aby ho udržela. Stejně vyvádí pes, i když odcházíme směrem k zchátralé, zrezlé a vyvrácené bráně areálu. U ní potkáváme mladého muže v kšiltovce a ušmudlané mikině.

„Vy jste sekuriťáci? Vy to tady hlídáte?“ znejistí muž. V levé ruce si nese sáček s tabákem, plastovou krabičku, v pravé natrhané dětské vlhčené ubrousky. „Jo, vy jste novináři,“ zkonstatuje a namíří si to do nedalekého houští.


  • Nejčtenější

S Gottem se na Žofíně loučilo téměř 50 000 lidí. Dostalo se i na poslední

Na pražském Žofíně lidé dávali poslední sbohem zesnulému zpěvákovi Karlu Gottovi. Rozloučení skončilo deset minut před...

Rakev s Karlem Gottem vyprovodily ze svatého Víta rodina, potlesk a zvon

Stovky hostů z řad umělců, sportovců, politiků a blízkých se rozloučily se zesnulým Karlem Gottem na zádušní mši v...

Turecko vede pozemní útok proti Sýrii, po dělostřelecké a letecké přípravě

Turecko zahájilo ve středu večer pozemní boje na severu Sýrie. Invazi předcházelo letecké a dělostřelecké bombardování...

Komunista Ondráček opisoval ve své disertační práci, bral si celé odstavce

Komunistický poslanec Zdeněk Ondráček opisoval ve své disertační práci, díky níž na Univerzitě Palackého v Olomouci v...

Rybář, či fanoušci z Německa. První lidé přišli na Žofín 16 hodin předem

Na rozloučení se zesnulým zpěvákem Karlem Gottem čekají u paláce Žofín v centru Prahy už první fanoušci. Jako vůbec...

Premium

Chci chlapa, co má větší koule než ego, říká svobodná matka Nikol Štíbrová

Před pár dny oslavila třiatřicítku a cítí se šťastná a spokojená. Nebylo to ale zadarmo – moderátorka a hvězda...

Krampol o Belmondovi: Když on točil Zvíře, já hrál traktoristu

Přes třicet let promlouvá na české diváky božský Bébel, jak Jean-Paul Belmondovi v rodné Francii přezdívají, hlasem...

Premium

Sex je snadno dostupný, ale nevěra ještě není důvod k rozchodu

Tolerance je podle něj jen povýšenecký postoj k druhému a vytváří korupční prostředí, proto do partnerských ani jiných...

  • Další z rubriky

V Japonsku by za tu dobu měli dálnici, vítali v Brandýse vysněný bankomat

Jen málokteré město v zemi nemá na náměstí nebo jinde v centru bankomat. Tento přístroj ale dosud chyběl v Brandýse nad...

Žádné zbraně Turecku. Lidé v Praze a Brně demonstrovali na podporu Kurdů

Na podporu Kurdů se ve středu v podvečer sešlo v Praze na Klárově asi sedm set demonstrantů. Chtějí podpořit zákaz...

Miloš Zeman bude do neděle v nemocnici. Chce být fit na 28. října

Prezident ve čtvrtek odpoledne nastoupí na čtyři dny do Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Půjde o rekondiční pobyt,...

Na ledvinu se čeká rekordně krátkou dobu, čas by mohl být ještě kratší

Na transplantaci ledvin čekají pacienti v České republice zhruba jeden rok. Na západě Čech je to jen kolem čtvrt roku....

KRUTÁ REALITA: První měsíce po porodu byly peklo
KRUTÁ REALITA: První měsíce po porodu byly peklo

Měli jste možnost si přečíst o mém porodu a o pobytu v porodnici na šestinedělí. Nyní bych chtěla rozvést poslední a nejtěžší část mého příběhu. První půlrok mého mateřství.

Najdete na iDNES.cz