Amnestie vyhlášená k 9. květnu u příležitosti 15. výročí osvobození Československa tak pro mnoho lidí ukončila temné období masových stalinistických represí, ke kterým docházelo po celá padesátá léta. Řada jiných však v nelidských podmínkách komunistických lágrů zůstala.
Podle Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) se na svobodu ve dnech 10. až 12. května 1960 dostalo 5 601 politických vězňů z celkového počtu 8708. Propuštěno bylo dle studie Jaroslava Rokoského Amnestie 1960 také 1 491 kriminálních vězňů.
Součástí amnestie bylo i prominutí vedlejších trestů u odsouzených, kteří byli propuštěni z výkonu trestu před rokem 1960. Promíjely se dosud nevykonané tresty a jejich zbytky uložené soudy za trestné činy a přestupky a zastavovalo se trestní stíhání pro trestné činy a přestupky. Amnestie se dle Rokoského týkala celkem 212 845 osob, z toho prokuratury a soudy amnestovaly 87 958 osob a národní výbory 124 887 lidí.
Podle ÚSTR bylo v návrhu amnestie u protistátních trestných činů uvedeno, že milost se bude zásadně udělovat na základě žádosti o omilostnění. Odsouzení měli ve své žádosti slíbit, že budou po propuštění poctivě pracovat a povedou řádný život. Kvůli obavě, že mnozí političtí vězni se nebudou chtít kompromitovat a přijmout od totalitního režimu takové gesto, vedení KSČ rozhodlo, že i takové osoby je možné omilostnit.
Političtí vězní - občané druhé kategorie
Propuštěným nespravedlivě odsouzeným politickým vězňům se nedostalo žádné rehabilitace a stali se občany „druhé kategorie“. Navíc museli podepsat prohlášení, že o svém věznění nebudou mluvit.
Krásný Tony komolil slova. Přítomnost armády SSSR však Novotný odmítal |
V textu „Amnestie prezidenta republiky a vlády Republiky československé u příležitosti 15. výročí osvobození ČSR Sovětskou armádou“, jak stálo v záhlaví rozkazu ministra vnitra z 5. dubna 1960, mimo jiné stojí: „Úspěchy, dosažené při dovršování socialistické výstavby umožňují, aby u příležitosti tohoto výročí byla prezidentem republiky a vládou udělena široká všeobecná amnestie, která se bude vztahovat i na osoby, které se dopustily trestných činů, směřujícím proti politickým a hospodářským základům republiky“.
Na svobodu se v květnu dostala řada prominentních vězňů totalitního režimu. Byl mezi nimi například velitel protinacistického Pražského povstání, který dojednal německou kapitulaci, generál Karel Kutlvašr, na svobodu se však dostal s velmi poškozeným zdravím a zemřel v říjnu 1961.
Propuštění byli i bývalý ministr spravedlnosti Prokop Drtina, předválečný předseda vlády Jan Syrový, letecký maršál RAF Karel Janoušek, válečný hrdina Tomáš Sedláček, spisovatel Jiří Stránský, bývalá poslankyně Fráňa Zemínová, litoměřický biskup Štěpán Trochta, břevnovský opat Anastáz Opasek či opat želivského kláštera Vít Tajovský, většina z nich s trvale poškozeným zdravím. Na svobodu se mimo jiné dostal i bývalý a budoucí prominent komunistické strany Gustáv Husák, který nakonec stál jako poslední komunistický prezident v čele státu v době pádu režimu.
Havlova velká amnestie: na Nový rok 1990 propustil dvě třetiny vězňů |
I po amnestii z května 1960 zůstala v komunistických věznicích a lágrech řada politických vězňů, především vedoucí různých protikomunistických skupin. Řada amnestovaných se do věznic také brzy vrátila „pro porušení podmínek propuštění“. Mnohých politických vězňů se netýkala ani další Novotného amnestie z května 1962 a museli si počkat až na 20. výročí osvobození a amnestii z 9. května 1965.
I po ní však někteří ve vězení zůstali, poslední političtí vězni prvního období komunistické totality byli propuštěni až v létě 1968. Záhy poté, po sovětské okupaci v srpnu 1968 a především v době takzvané normalizace, se věznice opět začaly plnit lidmi odsouzenými za politické názory.
