Třiapadesátiletý Šinágl, který se předloni vrátil po dvaadvaceti letech z emigrace ve Švýcarsku, se veřejně angažuje v mnoha kauzách. Asi nejznámější je jeho boj proti komunistům.
Brněnský soud bude 14. srpna rozhodovat o jeho žalobě na bývalého předsedu KSČM Miroslava Grebeníčka. Šinágl na něm požaduje omluvu za to, že ho na loňské prvomájové demonstraci nazval primitivem.
K institucionalizaci boje s levicí přiměla Šinágla přízeň spoluobčanů. "Hodně lidí mi píše, že mi důvěřují a že bych měl založit nějakou stranu. To nemůžu, protože nemám české občanství. Rozhodl jsem se proto založit alespoň občanské sdružení," vysvětlil aktivista.
Dal mu název Pravý střed a jako jeho hlavní cíle stanovil "zákaz komunistické strany, dohled nad politiky a vyvození důsledků z jejich selhání, vytvoření pravicových odborů nebo zvyšování objektivní informovanosti méně vzdělaných občanů".
Hlavním záměrem je však podle Šinágla sjednocení elit. "Každá země potřebuje shromáždit to nejlepší z národa, elitu, která ho vede. Velký národ ji případně nahradí, malému se to nemusí podařit, když ji několikrát ztratí, jako se to stalo tady," míní aktivista.
Podle něj sedí velká část potencionální elity například ve vězení. Konkrétní jména však říct nechtěl. "Je jich spousta. Já jsem s vězni v kontaktu, píšou mi dopisy, pohlednice," vysvětlil.
Celebrity nechceme, říká Šinágl
Pro spolupráci ve sdružení Pravý střed by však rád získal širší spektrum spoluobčanů. "Oslovujeme studenty, důchodce i podnikatele," uvedl. Jedinou skupinou, které se trochu brání, jsou známé osobnosti.
"Cíleně nikoho oslovovat nebudeme. Když si nás někdo sám najde, jako například Oldřich Kaiser, který se připletl na demonstraci během soudu s Vladimírem Hučínem, tak budiž, ale takový člověk by musel být čistý jako lilie," zdůraznil Šinágl s tím, že o transparentnost a bezúhonnost všech členů půjde jeho sdružení v první řadě.
To, čeho by rád dosáhl, je podle něj běh na dlouhou trať. "Nejde to ze dne na den. Něco se ale dělat musí. Pokud se nevzedme nějaká síla, tak bude ta situace zřejmě kulminovat a potom amen s touhle zemí," varuje Šinágl. "Nerad bych emigroval podruhé," dodává.
Rozvoji demokracie chce přispět i rozjezdem vlastních médií. "Časem bychom chtěli rozjet nezávislé noviny, rádio i televizi. Protože česká média nezávislá nejsou," dodal.
Kdo je Jan Šinágl
Narodil se 9.12.1952 v Berouně. Vyučil se zámečníkem, v devětadvaceti letech si dodělal maturitu, o rok později emigroval do Švýcarska. Tam pracoval do roku 2001 ve firmách na výrobu sportovního náčiní nebo výtahů. Angažoval se v místním Sokolu a psal do krajanského tisku.V roce 1997 získal švýcarské a ztratil české občanství. "Bylo mi odejmuto proti mé vůli, podal jsem žádost k rukám ministra vnitra o jeho znovunavrácení," říká. Má čistý trestní rejstřík, je svobodný a bezdětný. Do česka se natrvalo vrátil v červnu 2004. "Vrátil jsem se s úmyslem pomáhat obnovovat demokracii a občanskou společnost," vysvětluje.
Byl předsedou Petičního výboru na podporu konání veřejného soudu s disidentem Vladimírem Hučínem, je známý svými antikomunistickými postoji, podílel se na organizaci demonstrací proti Jiřímu Paroubkovi.
"Je to strašně hodný člověk a dokáže udělat spoustu práce. Jeho výkon je obdivuhodný, ale ne vždy míří správným směrem," řekl o Janu Šináglovi jeho spolupracovník Zbyněk Horvát. "Vrhá se do mnoha kauz, takže jsme ho už požádali, aby nám nezahlcoval internet. Určitě je to ale čestný člověk a to, co dělá, dělá nezištně. Chci věřit tomu, že jeho honba za publicitou je dána tím, že věří, že jako mediálně známá osoba dosáhne větší podpory pro své kauzy," doplnil Horvát.
