Kolik nespravedlivě odsouzených podle vás sedí v českých věznicích?
Podle mého kvalifikovaného odhadu mohou existovat desítky lidí, kteří byli v minulých letech odsouzeni na základě špatných posudků z biologie a genetiky, nebo kvůli špatnému pochopení závěrů v nich uvedených. A nespravedlivě odsouzených může být podstatně víc, třeba i kvůli nepravdivé výpovědi očitých svědků. Takové svědectví se totiž považuje za hodně silný důkaz. Ale třeba v USA zjistili, že zhruba v 75 procentech případů se svědci mýlí. Jsou pod stresem, roli hraje i špatné osvětlení, neznámé prostředí, vliv alkoholu nebo drog, popřípadě je jim „identifikace“ vsugerována nekorektním postupem vyšetřovatele.
Jak číst DNALze v Česku provést dokonalý zločin? A jak oklamat testy na DNA? Celý rozhovor s Danielem Vaňkem najdete v novém vydání týdeníku TÉMA, který vychází v pátek. |
Analýza DNA je ale považovala za stoprocentní důkaz.
Musí se ale dělat v kontextu a správně. Kolem genetiky se vytvořila gloriola neomylnosti. Bohužel to není pravda, protože když se materiál špatně zpracuje, bude špatný i výsledek. Jenže soudy bohužel naprosto neochvějně spoléhají, že důkazy, které jim dávají soudní znalci a znalecké ústavy, jsou správné. Znalci se zase chovají, jako by byli ti nejneomylnější a nejchytřejší. U policejních genetických posudků je pak standardem, že zde nejsou uvedeny konkrétní výsledky analýzy DNA a proto je téměř nemožné studiem posudku zjistit, co tam opravdu vyzkoumali a zda je jejich interpretace správná.
Jak se na využití analýzy DNA v kriminalistice podepsal boom seriálů typu Kriminálka New York, Miami a podobně?
Když jsme českou policejní DNA laboratoř v roce 1992 začínali budovat, nebyly tyto seriály ještě ani v Americe, natož u nás. Analýza DNA se ukázala jako dobrý nástroj, který dokáže vyřešit určité problémy při dokazování viny nebo neviny. Bohužel to sklouzlo k tomu, že už se moc nedělá taková ta klasická policajtčina.
Co tím myslíte?
Velkou úlohu při obhajování trestných činů hrají operativci, policisté, kteří jsou v terénu a sbírají střípky informací, jež by mohly napomoci k vyřešení případu. Jenže dnes si obvykle řeknou: zajistíme stopy a pošleme je na genetiku. V lepším případě jim za pár měsíců přijde nějaký výsledek, který bohužel často slepě respektují a moc nepřemýšlí o ostatních okolnostech. Takže případ vlastně „vyřeší“ jediná kapka krve. Přitom mohou existovat indicie, které ten genetický nález vyloučí ze hry. Nebo může jít o náhodnou shodu.
V genetice náhody neexistují!
Ale existují. Například pokud na místě činu najdeme smíšený biologický materiál, čili „stopy“ více lidí. Pak by se ve zprávě mělo uvést, že daného podezřelého nemůžeme vyloučit jako donora biologického materiálu. Laicky řečeno: ano, může to být jeho DNA. Ale zároveň musím tuto skutečnost zkvantifikovat, tedy napsat, že se může jednat například o každého stého člověka. Pokud to neudělám, může soudce nabýt dojmu, že tato DNA je jen a pouze z daného člověka, tudíž ho odsoudí.
