Něco o českém kulinárním snobismu aneb kdo je tady vlastně blbec

  9:17
Světovost konečně dorazila do tuzemských restaurantů. Někdy však jen při troše zdravého rozumu nezbývá než kroutit hlavou.
Po pěti chodech by se možná člověk mohl cítit trochu nasycen...

Po pěti chodech by se možná člověk mohl cítit trochu nasycen... | foto: Profimedia.cz

Na jednu stranu bych měl být rád, že se u nás v posledních letech věnuje víc pozornosti dobrému jídlu a pití. Kulinární rubriku si vždy přečtu s větší chutí než třeba kosmetickou hlídku. Jedl jsem v nejlepších restauracích Londýna, New Yorku a Las Vegas. Docela i umím vařit. Nelibě však nesu kulinární snobismus, který u nás poslední dobou kvete.

Olej a ocet
Trumfovými esy moderního kulinárního snoba jsou panenský olivový olej a balsamikový vinný ocet od Modeny. Kuchaři-amatérovi je v lifestylových časopisech doporučováno, aby tyto ingredience vléval po litrech snad i do buřtguláše. Co na tom, že existuje řada pokrmů, do nichž se olivový olej vysloveně nehodí, neboť ruší tradiční harmonii svou výraznou chutí a vůní. Například na severoněmecké saláty na bázi brambor a červené řepy patří panenský olej slunečnicový. Na fazolový salát rustikálních Rusínů ze Zakarpatské Ukrajiny patří nepročištěný slunečnicový olej. Kdo by se však v západní metropoli, jako je Praha, zabýval kuchyní nějakých buranů z polonin?

Ale ani v západnějších evropských metropolích panenský slunečnicový olej běžně nedostanete. Je totiž už dlouho, smím-li parafrázovat Milana Kunderu, špatným číslem na kulinární imagologické ruletě.

Pokud jde o sortiment octa, nasadil korunu našemu novému kulinárnímu myšlení Miroslav Macek, jenž si na stránkách týdeníku Reflex nasazuje masku znalce. Není prý nutno pořád vymýšlet co nejrafinovanější pokrmy. Hostům lze podat třeba jen tlačenku, a to i na nezdobeném porcelánu. Musí se to ovšem umět. Tak zaprvé, praví Macek, aniž uvádí podrobnosti, tlačenka musí být dobrá (v kraji mé babičky se podobné výroky komentovaly rčením: "To moh říct řetízek a tele mohlo zůstat zticha.“). Dále Macek praví: tlačenku nakrájíme, posypeme jemně nasekanou šalotkou a pokapeme balsamikovým octem. A ještě nějaké psycho tam bylo, snad barevný pepř. Náš trafikant na to pravil: "Ty kráso, to jsem ještě nežral. A doufám, že ani nebudu muset.“ Chápu ho.

Nejen Macek, také jiní gurmáni agitující v médiích masového dosahu by nejradši zrušili kvasný lihový ocet jako třídu, pokud se v něm nelouhuje aspoň otep estragonu. Ocet je jim sprostý. Jenže některá jídla jsou z podstaty poměrně sprostá. I když se z nás kulinární móda snaží udělat stádo hledící k Středozemnímu moři, hajme své právo dostat na takové sprosté delikatesy primitivní chuť.

V záři michelinské hvězdy
Stejně tak občas člověka popadne chuť na něco extra. Má-li našinec pár přátel s platinovou kreditní kartou, nemusí si tu chuť nechat zajít. I somrák má chuťové buňky. A tak jsem postupně pojedl v pražských restaurantech Le terroir, Allegro a Maze. Kulinární matka měst byla zrovna v extázi, protože nad českou metropolí právě vyšla hvězdička firmy Michelin. A mohl ji prý dostat kterýkoliv z uvedených podniků. Je to trapné, ale v každém z nich jsem se dříve či později přistihl, jak si kladu otázku: Kdo je tady vlastně blbec?

Problém nebyl ani tak v pokrmech, ty byly většinou vynikající. V našem případě nešlo ani o cenu. Jak opakují tržní ekonomové, cena je informace. Vzali jsme ji na vědomí. Porce však působily jako žert. Nešlo přitom o žádné degustační menu, ale jako by se stalo. Jistě, pařížská kulinární móda má už delší čas zalíbení v miniaturách. Ale po pěti chodech by se možná člověk mohl cítit trochu nasycen. Dokonce i můj hostitel, který by si mohl z fleku zaletět na oběd třeba do Honolulu, se místy škaredil, místy ironicky usmíval.

V Maze byl odvaz největší. Na jídelním lístku se mi zavděčili výrazem pro artyčok, jaký jsem ještě neznal. Bohužel jsem ho už zapomněl. A v mém mikropředkrmu vězel kousek mikrotenu. Když jsem na to upozornil, přiřítila se kavalkáda servírek a číšníků a nabízela novou porci. "Proboha ne,“ hlesl jsem upřímně. Předkrm se totiž skládal z proužků husích jater foie gras a z proužků kachní teriny. Zatímco játra z překrmených husí se vyznačují nadpozemskou jemností, kachní maso je samo o sobě výrazné, kořenné chuti. Co z této kombinace plyne? Že si husí játra proti terině z kachny ani neškrtnou.

Pardon. Pardon, pardon, pardon. Promluvil ze mě kulinární šosák.

Nezbývá mi však než spoléhat na svůj nesměrodatný kulinární rozum. Co jiného počít ve společnosti, kde food kritička ztrhá jeden vznešený pražský restaurant a jiný nóbl pražský restauratér se konkurenta vzápětí zastane tvrzením, že dotyčná dáma rozumí vysoké gastronomii asi jako on leteckým motorům, což je prý patrné z jejího blogu! Vždyť copak mám já čas ho číst?

Umělci, vědci
Pokud aspoň trochu chápu situaci, vězí dnes kuchařská avantgarda ve spárech dvou tak nedůvěryhodných oborů, jako jsou umění a věda. Například ve španělské restauraci El Bulli, považované gourmet guidy za nejlepší na světě, vaří pan Ferran Adriá, kulinární polobůh. Dělá hodně pěn. Říkají mu kulinářský Picasso, spíše však Dalí. Je to umělec, zároveň však používá metody molekulární gastronomie, což je těžká věda. "Kreativita a překvapení jdou ruku v ruce,“ říká Ferran Adriá.

"Svatá pravda,“ dodávám, "jen aby ta překvapení byla příjemná.“

Vážně by mi nevadilo, kdyby pár takových kuchařských hvězd, které jsou tak trochu mešuge, vařilo i v Praze. Jen ať si dělají třeba pesto z chocholouších mozků či kanářích varlat, to první s lehkým přídavkem černé indiánské cibule, to druhé s krůpějí suchého saké. Ať svá díla datují a signují monogramy vytvořenými z lanýžového oleje. Ať svým dílům dávají názvy jako střelení výtvarníci. Docela si umím představit kreaci pojmenovanou "Chtěl bych mít tři brambory, dvě kapary a kus flákoty“, přičemž na talíři by byla pošírovaná baby červená řepa s variací dipů. Ano, jen ať si básníci plotny pořádají drahé kurzy pro snoby, kteří se chtějí naučit, jak se vaří kapučíno z medvědího česneku a konfituje kambala nebo jak správně propéct steak z marcipánu. Pořád je to lepší, než kdyby je někdo učil, jak se vaří pervitin.

Pokud jde o mě, úplně by mi stačilo, kdyby bylo v Praze dost restaurací střední třídy, kde by vařili "pouzí“ umělečtí řemeslníci a kam bych si mohl dovolit chodit jednou týdně s rodinou na večeři. Jenže svody vysoké gastronomie jsou ďábelské a záře michelinské hvězdičky oslepuje. Na jídelníčcích několika restaurací, které jsem typově popsal v předchozím odstavci, se poslední dobou objevila degustační menu. Pro mě to bylo znamení, že je nejvyšší čas zdvihnout kotvy. I kdyby jen proto, že do výšin vzlétly i ceny.

. čtete zde

Reakce Miroslava Macka O tlačence s cibulí, octem a pepřem, panu Vereckém a solidnosti.

Politolog: Dělnická třída opustila levici a míří k populistické tyranii většiny

  • Nejčtenější

Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie

3. května 2024  10:10,  aktualizováno  13:43

Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve

6. května 2024  15:47,  aktualizováno  7.5

Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...

Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další

4. května 2024  17:40,  aktualizováno  21:09

Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů

4. května 2024

Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...

Hokej Česko - Finsko je pro řadu poslanců důležitější, divil se Fiala z SPD

10. května 2024  5:43,  aktualizováno  17:09

Přímý přenos Korespondenční volbu čeká už jen závěrečné hlasování. Do boje o ni vstoupilo ačínající hokejové...

Řidič se ženou a dítětem uháněl i stočtyřicítkou, ve slepé ulici prchl na střechu

10. května 2024  17:01

Až stočtyřicetikilometrovou rychlostí ujížděl klikatými silnicemi na Orlickoústecku řidič Škody...

Němečtí aktivisté se bouřili před továrnou Tesly a bili se s policií

10. května 2024  16:53

Před závodem výrobce elektromobilů Tesla v německém Grünheidu se v pátek sešlo několik set lidí,...

Policie přivezla z Ukrajiny šest Čechů zadržených v případu falešných bankéřů

10. května 2024  15:01,  aktualizováno  16:48

Policie v pátek přivezla z Ukrajiny do Hradce Králové šest Čechů zadržených v polovině dubna na...

V 59 letech zemřela herečka Simona Postlerová, ještě v sobotu zkoušela

Zemřela divadelní a filmová herečka Simona Postlerová, bylo jí 59 let. Zprávu o úmrtí potvrdil nadační fond Dvojka...

Titěrné sukně i míčky na podpatcích. Zendaya vzkřísila trend tenniscore

S nadsázkou bychom mohli říct, že největší tenisovou událostí tohoto roku je premiéra snímku Rivalové. Aspoň co se módy...

Zpěvačka Tereza Kerndlová měla autonehodu. Poslala vzkaz ze záchranky

Tereza Kerndlová (37) a její manžel René Mayer (53) měli v úterý ráno autonehodu. Na mokré vozovce do nich zezadu...

Kamion před nehodou vůbec nebrzdil, moderní tahač by tragédii zabránil

Policie obvinila řidiče za smrtelnou nehodu na D1. Litevský kamioňák narazil do osobního auta a natlačil ho na tahač s...

První světová válka zničila část Francie natolik, že tu stále řádí smrt

Řídkým rozvolněným lesem pokrytá pahorkatina u francouzského Soissons, Compiégne, Lens či Cambrai přirozeně svádí k...