Kunsthistorik Karel Srp nesporně náleží k nejpracovitějším a nejschopnějším kurátorům, kteří v této zemi působí. Galerie hlavního města Prahy (GHMP), potažmo pražský magistrát jako její zřizovatel, se jej rozhodly zbavit. Obdržel výpověď. Argumentem je personální audit, jenž navrhl snížit stavy. Stav má být snížen o člověka, který podstatnou měrou ustavil a garantoval prestiž galerie. Proti rozhodnutí protestují jak výtvarníci různých generací, tak odborná obec, například Ústav dějin umění Akademie věd, příslušná pracoviště pražské a brněnské univerzity či Rada galerií České republiky.
Bylo pro vás překvapením, že jste dostal výpověď?
Vůbec ne. Paní, která galerii nyní vede, vzala funkci ředitelky s vědomím, že se mě při první příležitosti zbaví. A ta pro ni nastala. Nezazlívám radnímu přes kulturu Milanu Richterovi, že mě vloni odvolal (pozn. red.: viz box dole Kdo je Karel Srp). Na to má právo. Ale dosadil sem Petru Hoftichovou jen proto, že ji znal kvůli restaurování plastik na Karlově mostě, aniž by však ona byla schopna vytvořit pro galerii perspektivní program, což bylo evidentní od samého počátku. Se současným vedením galerie už nechci mít nic společného. Nepodepsal jsem jejich nabídku na externí spolupráci zcela demonstrativně, i jako příklad pro mladé kurátory, protože by se nemělo ustupovat metodám obdobným těm, které provozovaly staré struktury. A zcela demonstrativně jsem nepřijal ani výpověď. Tím jsem jasně řekl, že mám zájem v galerii setrvat, ale ne za současného vedení. Prostě odejdu, to ano, ale zatím vlastně ani nevím, kdy přesně to bude.
Proč jste vlastně tak vysazen proti ředitelce Petře Hoftichové?
No právě a hlavně proto, že provozní úroveň galerie šla za poslední rok strašně dolů, vždyť v její práci zmizelo dlouhodobé plánování výstav. A bez takového plánování nic kvalitního nevytvoříte. Modelovým příkladem může být loňská úspěšná retrospektiva Jindřicha Štyrského. V roce 2000 jsme uskutečnili rozsáhlou výstavu Toyen. Už tehdy po nás ředitel galerie Jaroslav Fatka chtěl, abychom uspořádali přehlídku Štyrského. Ale ta z různých důvodů – zejména kvůli pracnosti zápůjček – nešla uskutečnit dříve než vloni. Velké retrospektivy se všude připravují hodně dopředu. Třeba v USA ještě déle než tady.
Nakolik považujete za oprávněné konstatování auditorské firmy BNV Consulting, že v GHMP příliš výstav připravovali externisté, a naopak interní zaměstnanci se realizovali jinde?
To je nesmysl. Když jsem galerii vedl – a převzal jsem ten model po Jaroslavu Fatkovi – bylo důležité, aby kunsthistorici, kteří v ní pracují, byli známí. Fatkovi bylo jedno, jestli někdo taky učí nebo dělá výstavu jinde, protože GHMP přítomností žádaných osobností jen získávala renomé; beztak na vedlejší projekty mnoho času nevybývalo. Já osobně ani tolik nestál o to pracovat i jinde, byť nabídky jsem měl. Tady jsem měl zázemí, tady jsem chtěl připravovat výstavy. Navíc když udělá kurátor jednu pořádnou výstavu ročně, je to až až.
Auditorská zpráva je pochybná i v tom, že hodnotí pouze výstavy, jenže kurátor v takovéhle instituci navíc ani není primárně zaměstnán proto, aby připravoval expozice, nýbrž aby pečoval o sbírky. Sám jsem se toho držel: coby kurátor přes kresbu a fotografii jsem přímo založil fotografickou sbírku galerie – a skladba této sbírky je programově jiná než u fotografické sbírky, kterou disponuje Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze. Výstavy mohou dělat právě externisté. Program je pak i barvitější, protože v momentě, kdy vše budou vymýšlet stálí kurátoři, stane se z instituce názorový monolit.
Z auditu mimo jiné vyplynulo, že když galerie propustí část zaměstnanců, získá pět milionů na nákup nových děl. To je absurdní, protože kdo nákup bude vybírat, když zde žádní odborní pracovníci nebudou? Ani ten nejlepší marketingový ředitel vám neřekne, jaké jsou sbírkové mezery, jež by se slušelo akvizicemi zaplnit. Co se teď v galerii přihodilo, to je útok na samu její odbornou podstatu.
Zvenčí to vyhlíží, jako byste se od určité chvíle vezl na nějaké špatné vlně. Vloni na jaře vás radní pro kulturu Milan Richter odvolal z funkce ředitele GHMP, zároveň jste více než předtím začal být některými z mladších generací kurátorů a teoretiků napadán za prezentaci současného mladého umění na Staroměstské radnici, což prozatím vyvrcholilo letos v květnu spory kvůli předčasnému ukončení výstavy aktivistické skupiny Guma Guar. Vnímal jste to tak i vy, "zevnitř“?
Vůbec ne. Půda současného umění je velmi vratká a kontroverzní. Na činy kurátorů a výstavy mohou tudíž být naprosto různé reakce. To je zcela oprávněné. Výtky na svou adresu tedy beru. Ostatně připravuji velkou knížku o současném umění, s mladými tvůrci se znám a komunikuji s nimi zcela bezprostředně. Řada z nich se také teď postavila na mou stranu.
Ano, bylo mi například vytýkáno, že jsem vloni zakázal při přípravě jedné výstavy pornografické záběry. I když to není přesná interpretace, protože já je neodmítal z principu, jen jsem chtěl, aby se na danou výstavu dalo něco jiného, když se má uskutečnit na Staroměstské radnici.
Nicméně letos jste schválil, aby skupina Guma Guar přenechala tytéž radniční prostory při své prezentaci extremistickému Svazu komunistické mládeže, který je soudně zakázán…
Nedá se říct, že jsem to schválil. V rámci výstavního projektu Hustý provoz jsem kurátorsky poskytl prostor mladým umělcům k realizaci jejich nápadů. Guma Guar se rozhodla ukazovat archiválie mladých komunistů. Bylo složité s nimi diskutovat o obsahu té výstavy. Je totiž těžké někoho přizvat a pak od pozvání raději ustoupit jen proto, že se vám nelíbí, s čím přichází.
Možná však největší problém téhle akce spočíval v tom, že následovala "stará reakce“: uzavření výstavy Guma Guar, jakmile ji odpůrci napadli, posprejovali. Nebylo by bývalo případnější nechat tu prezentaci Komunistického svazu mladých přístupnou třeba až do jejího úplného fyzického zničení. To se ovšem nabízí pochybnost, zda je vůbec vhodné prezentovat mladé umění zrovna na Staroměstské radnici...
Původně v sálech ve druhém patře radnice chtěli komunisti vybudovat síň bojových tradic; už ji měli připravenou. Ale nakonec sály připadly GHMP a od 80. let se tam prezentuje současné umění.
Jenže "současné umění“ je ve svých projevech stále radikálnější a jednoho dne se může stát – a co když ta situace vlastně už nastala?! – že přirozená podvratnost "současného umění“ se zcela přestane slučovat s historicky zatíženou a jistě úctyhodnou Staroměstskou radnicí…
Jednoznačně. Ale vrátím se k tomu uzavření výstavy Guma Guar. Já jsem tady nebyl, když k němu došlo. Musím však ředitelce GHMP přiznat, že v tomto případě se zachovala optimálně. Expozice Guma Guar byla posprejovaná a zničená, byl poškozen i majetek galerie a ohroženy kustodky dozorující v sálech. Pokud se má z výstavní síně stát bojiště, bude takový boj adekvátnější někde na periferii. Tvůrčí skupiny – neboť podle všeho právě konkurenti z umělecké scény napadli projekt Gumy Guar – by si svoje účty měly vyřizovat někde jinde než na Staroměstské radnici.
Vypracoval jste si během více než dvacetileté kariéry v GHMP představu o tom, jak by tato instituce měla ideálně fungovat? Tedy v rámci možností, které město velikosti Prahy má?
Galerie vznikla v roce 1963 jako poměrně složitý útvar, protože v zakládací listině má tři oblasti. Zaprvé výstavní a sbírkotvornou činnost. Zadruhé správu Bílkovy vily (pozn. red.: sochař a grafik František Bílek žil v letech 1872 až 1941 a byl nejvýznamnějším představitelem tuzemské symbolistické generace). A zatřetí péče o plastiky ve městě. Ideální stav by byl ten, kdyby galerie mohla pracovat jako kupříkladu partnerská instituce v Paříži – Musée d’Art moderne de la Ville de Paris. Tam je jeden obrovský výstavní prostor, sbírkotvorná činnost je bohatá a rozvrstvená, kromě toho muzeum pořádá expozice mimo své prostory. Kdežto GHMP pod sebe během své existence nabrala řadu prostor a budov – některé úmyslně a ráda, jiné na ni "spadly“. Například k ní náleží zámeček v Troji, jenž by podle mě spíše patřil Národnímu muzeu, a nám by více slušela Müllerova vila od Adolfa Loose.
Ostatně Trojský zámek se dostal pod galerii podivuhodnou cestou. V 80. letech jej obhospodařoval ÚV KSČ, jenže jeden z moskevských pohlavárů prohlásil něco v tom smyslu, že pražští soudruzi si vydržují zámek, takže Národní výbor hlavního města Prahy Troju vyfasoval a přiřkl ji galerii. Dům U Kamenného zvonu nebyl vůbec určen k výstavám, rekonstrukce byla dokončena roku 1988 – a byl přidělen GHMP. Oba jmenované objekty svou povahou nevyhovují vystavování umění. Vložili jsme do nich spousty energie, abychom v nich vytvořili například lepší světelné či klimatické podmínky, nicméně i tak výsledek vždy zůstane polovičatý.
Do GHMP jste nastoupil roku 1988, za ředitelování již zmíněného Jaroslava Fatky. Jak na svoje začátky vzpomínáte?
Fatka byl tenkrát mladý, takzvaně perspektivní komunista, který si však dokázal najít lidi, kteří mu postavili výstavní program. Nejprve tu působila Hana Rousová, pak jsem přibyl já a další spolupracovníci. GHMP se výstavně vyprofilovala do čtyř okruhů, jichž se drží dosud: okruh české moderny či avantgardy, okruh týkající se hnutí či skupin, okruh uznávaných českých mistrů současnosti – jako jsou Sýkora či Boštík, a okruh mladého umění.
Zatímco Fatka vydržel být ředitelem dvě desetiletí, vy – coby jeho nástupce – dva roky. Znamená to, že Fatka v tom takzvaně uměl chodit, dovedl s lidmi z magistrátu jednat? Nebo se v posledních letech proměnil vztah magistrátu ke galerii?
Vyjít s magistrátem bylo vždycky složité. Zvláště po potopě v roce 2002 začala kontrola stíhat kontrolu. Ne že by si na nás někdo zasedl. Asi to začal být obecnější trend. A právě v této fázi Fatka začal o všechno ztrácet zájem. Až odešel.
Byl vyhlášen konkurz, vy jste jej vyhrál, nicméně řádným ředitelem jste jmenován nebyl, byl jste jen ředitelem pověřeným. Proč?
To je věc politického rozhodnutí Rady hlavního města Prahy.
Nějak jste si to musel vysvětlovat.
Ne. Nechal jsem to být.
Považujete to zpětně za chybu?
Co jsem měl dělat? Obcházet jednotlivé radní?
Měl jste se zeptat: Když jsem vyhrál řádný konkurz, proč nejsem řádným ředitelem? To považujeme za normální reakci.
Tohle není můj styl jednání. A byl jsem zahlcený agendou.
Vraťme se k vámi kritizovanému personálnímu auditu BNV Consulting. Myslíte si, že je to ze strany magistrátu "jen“ nešikovné využití obecných manažerských metod na půdu, jejíž specifika ty metody nejsou s to postihnout, anebo v tom spatřujete kulturně-společenský záměr určité skupiny lidí, jimž kultura, kterou GHMP prezentovala, prostě nevoní?
Na obojím je špetka pravdy. Když si přečtete auditorské závěry, tak v nich obsažené výtky jsou dost obecné, nejdou opravdu do hloubky. A množství reálných peněz, které galerie od města dostává, se snižuje. Což se promítá například do instalační úrovně výstav, která se nedá srovnávat s Paříží či Vídní. Občas to tady vypadá, jako že výstavu instalovali někde v Kotěhůlkách a ne v hlavním městě. Kultura výstav obecně šla dolů.
To se nám moc nezdá. Instalační kultura výstav dneska přece je – alespoň co se Prahy týče – obecně vyšší, než bývala v 80. i v 90. letech.
Chci říci toto: výstav, které jsou skutečně špičkové, jako byl třeba Mistr Theodorik, a které by měly na to, aby dostaly cenu v zahraničí, těch je tady strašně málo.
Když už tedy jsme u srovnání se zahraničím: Jak obecněji nahlížíte – samozřejmě z hlediska výtvarného umění – kulturní niveau Prahy posledních řekněme osmi let?
Obecně jde nahoru. Nemyslím tolik kamenné instituce, ale spektrum soukromých galerií, spektrum dalších výstavních možností i mladých autorů. Jediný zádrhel tu je v prezentaci světového či evropského umění. Dosud se tu neuskutečnila například kvalitní reprezentativní výstava latinskoamerického výtvarného umění.
Až se v GHMP za vámi zavřou dveře, na čem budete pracovat?
Styl mé práce se příliš nezmění. Až na to, že tady mám k ruce navíc asistentky a zázemí instituce.
No právě. Vaše výsledky přece do značné míry souvisí s tím, že reprezentujete určitý právní subjekt, který může jednat s jinými institucemi nebo majiteli kupříkladu o zápůjčkách děl na výstavy. Když budete na volné noze, tahle možnost padá…
Ano, formulujete to přesně. Až na to, že jakmile jsem výpověď dostal, začal jsem si domlouvat výstavy jinde. Práci mám.
Pro koho a co budete dělat?
Pro Olomouc připravuji výstavu Asymetrická harmonie, která představí vztah avantgardisty Karla Teigeho ke knize. V Ostravě připravuji výstavu s pracovním názvem Sváry zření věnovanou umění přelomu 19. a 20. století. V německém Wilhelm-Hack-Museum bude výstava srovnávající český a francouzský surrealismus. S Museum of Fine Arts v americkém Houstonu jednám o výstavním představení jedné sbírky českého umění, která se nachází v USA. Píšu monografii o Václavu Boštíkovi. Rozepsanou mám i knihu o současném mladém českém výtvarném umění.
Nicméně nám to nedá: pokud by pražský magistrát vyhlásil výběrové řízení na post ředitele GHMP, kandidoval byste?
Vůbec nevím. Třeba se rozhodnu zítra, ale dneska vážně nevím.
. Karel Srp (jr.)Narodil se 20. února 1958. Vystudoval Dějiny umění na FF UK. Angažoval se v Jazzové sekci, kterou vedl jeho otec Karel Srp. V roce 1988 nastoupil do Galerie hl. m. Prahy; pracoval v ní jako kurátor. Od jara 2005 do jara 2007 na základě vítězství v konkurzu galerii vedl, pak jej radní Milan Richter odvolal kvůli nesouhlasu s tím, jak Srp smluvně zajistil restaurování pomníku Jana Husa na Staroměstském náměstí. Srp se vrátil na místo kurátora. V červenci 2008 mu byla předložena výpověď. |
