Kybernetická doména počítačů a s nimi spojených elektronických aktivit je složité, člověkem vytvořené prostředí a lidští protivníci jsou cílevědomí a inteligentní. S horami a oceány se těžko pohybuje, ale části kybernetického prostoru lze zapínat a vypínat stisknutím tlačítka. Přesouvat elektrony napříč zeměkoulí je mnohem levnější a rychlejší než překonávat dlouhé vzdálenosti s velkými loďmi.
Náklady na vývoj takových plavidel – víceúčelových letadlových lodí a ponorkových flotil – představují obrovské bariéry vstupu, což umožňuje námořní nadvládu USA. V kybernetické sféře jsou však bariéry vstupu tak malé, že v ní mohou hrát při nízkých nákladech významnou roli i nestátní aktéři a malé státy.
Americká letadlová loď USS Abraham Lincoln ve vodách Indického oceánu (18. ledna 2012)
Ve své knize Budoucnost síly tvrdím, že rozptýlení moci směrem od vlády je jedním z velkých politických přesunů tohoto století. Kybernetický prostor je dokonalým příkladem. Velké země, jako jsou USA, Rusko, Velká Británie, Francie nebo Čína, mají větší schopnost než jiné státy a nestátní aktéři kontrolovat moře, vzduch či vesmír, ale hovořit o nadvládě v kybernetickém prostoru nemá valný smysl. Už samotná závislost na složitých kybernetických systémech podporujících vojenské a hospodářské aktivity vytváří ve velkých státech nová zranitelná místa, jichž mohou nestátní aktéři využívat.
Co je to vlastně kybernetický útok?
Před čtyřiceti lety vytvořilo americké ministerstvo obrany internet; dnes zůstávají USA podle většiny názorů vedoucí zemí v oblasti jeho vojenského a společenského využití. Větší závislost na počítačích a komunikacích propojených v sítích však činí USA zranitelnějšími vůči útoku než mnoho jiných zemí a kybernetický prostor se stal významným zdrojem nejistoty, protože v této fázi technologického rozvoje v něm má útok převahu nad obranou.
Pojem „kybernetický útok“ zahrnuje širokou paletu akcí, od jednoduchých sond až po mazání webových stránek, odepření služeb, špionáž a ničení. Podobně i termín „kybernetická válka“ se používá k volnému popisu řady různých chování, která odrážejí slovníkové definice války zahrnující vše od ozbrojeného konfliktu až po jakékoliv nepřátelské soupeření (například „válku mezi pohlavími“ nebo „protidrogovou válku“).
The Hacker
A co je to kybernetická válka
Druhým extrémem je úzká definice kybernetické války, kterou používají někteří experti: „válka bez krveprolévání“ mezi státy, již tvoří výlučně elektronický konflikt v kybernetickém prostoru. To však opomíjí důležitá vzájemná spojení mezi fyzickými a virtuálními vrstvami kybernetického prostoru. Jak ukázal virus Stuxnet, který zamořil íránský jaderný program, softwarové útoky mohou mít velmi reálné fyzické dopady.
Užitečnější definicí kybernetické války je nepřátelská akce v kybernetickém prostoru, jejíž dopady zesilují velké fyzické násilí nebo se mu rovnají. Ve fyzickém světě mají vlády bezmála monopol na rozsáhlé použití síly, obránce je důvěrně obeznámený s terénem a útoky končí v důsledku ztrát nebo vyčerpání. Zdroje i mobilita jsou nákladné.
Naproti tomu v kybernetickém světě jsou aktéři rozmanití (a někdy i anonymní), fyzická vzdálenost je nehmotná a některé formy útoku levné. Protože byl internet vyvinut spíše s ohledem na snadné využívání než na bezpečnost, mají útočníci v současné době výhodu nad obránci. Technologický vývoj včetně snahy o „reinženýring“ některých systémů v zájmu větší bezpečnosti by to nakonec mohl změnit, ale zatím se tak neděje. Větší strana má jen omezenou schopnost odzbrojit nebo zničit nepřítele, okupovat území nebo efektivně používat kontrastrategie.
Stránky virtuální americké ambasády v Teheránu (7. prosince 2011)
Kybernetická válka, třebaže je dnes teprve ve fázi zrodu, je z potenciálních hrozeb nejdramatičtější. Velké státy s propracovanými technickými a lidskými zdroji by v zásadě mohly prostřednictvím kybernetických útoků na vojenské i civilní cíle vyvolávat masivní rozvrat a fyzickou destrukci. Mezi reakce na kybernetickou válku patří jistá forma mezistátního odstrašení prostřednictvím odepírání a vojenských překážek, ofenzivních kapacit a plánů na rychlou obnovu sítě a infrastruktury v případě, že odstrašení selže. V určité fázi by mohlo být možné posílit tyto kroky některými základními normami a kontrolou zbraní, avšak svět se nachází v rané fázi tohoto procesu.
Účet zpravodajské stanice Fox News na sociální síti Twitter po útoku hackerů
Nacházíme se teprve na začátku
Přistupuje-li někdo k takzvanému „hacktivismu“ ideologických skupin v této fázi převážně jako k nepříjemnosti s rozkladnými účinky, pak je nutné konstatovat, že nadále existují čtyři hlavní kategorie kybernetických hrozeb pro národní bezpečnost, přičemž každá má jiný časový horizont: kybernetická válka a ekonomická špionáž jsou spojovány převážně se státy, zatímco kybernetický zločin a kybernetický terorismus bývají většinou spojovány s nestátními aktéry. Pro USA znamenají nejvyšší náklady v současné době špionáž a zločinnost, ale v průběhu příštích zhruba deseti let se mohou i válka a terorismus stát většími hrozbami než dnes.
S dalším vývojem aliancí a taktiky se navíc mohou tyto kategorie stále více překrývat. Podle názoru admirála Mikea McConnella, bývalého ředitele americké národní rozvědky, „dosáhnou teroristické skupiny dříve či později kybernetické sofistikovanosti. Je to jako šíření jaderných zbraní, jen daleko snazší.“
Vojáci odnášejí tělo po bombardování města Gori
Gruzínské raketomety v akci poblíž města Ergneti (8. srpna 2008)
Gruzínské tanky poblíž jihoosetského hlavního města Cchinvali (8. srpna 2008)
Svět teprve začíná vidět první záblesky kybernetické války – jmenujme například útoky formou odepření služeb, které doprovázely konvenční válku v Gruzii v roce 2008, nebo nedávnou sabotáž íránských centrifug. Největší kapacity mají státy, avšak u nestátních aktérů je větší pravděpodobnost rozpoutání katastrofického útoku. „Kybernetické 11. září“ je možná pravděpodobnější než často zmiňovaný „kybernetický Pearl Harbor“. Je načase, aby státy zasedly k jednacímu stolu a diskutovaly o tom, jak tuto hrozbu pro světový mír omezit.
Joseph S. Nye, Jr
Joseph S. Nye, bývalý náměstek amerického ministra obrany, je profesorem Harvardovy univerziy a autorem knihy The Future of Power (Budoucnost síly).
Copyright: Project Syndicate, 2012. Z angličiny přeložil Jiří Kobělka. Titulek a mezititulky jsou redakční.
