O výstavěPavel Mára: Memory Kurátorka Helena Staub. Kotelna Karlin Gallery, Pernerova 55, Praha 8, výstava trvá do 21. března 2010, otevřena je denně od 11 do 19 hodin, vstup volný. |
Zvolil figurální cyklus Memory (2009), sestavený z rozměrných tisků na plátno. Poprvé jej představil vloni v Galerii umění Karlovy Vary na své retrospektivě, která byla zahájena v rámci doprovodného programu mezinárodního filmového festivalu. A nyní k tomuto souboru připojil dvě práce ve vyloženě monumentální velikosti (Memory XIV a XV, 280 x 420 cm), zhotovené speciálně pro Kotelnu.
Pohled do Márovy výstavy v pražské Kotelna Karlin Gallery
V oproštěném ateliérovém prostoru vybaveném pouze kvádrem, jednoduchými molitanovými útvary a plastovými "šlahouny" na tloušťku ruky fotograf do různých konstelací aranžoval čtveřici nahých modelů. Na většině snímků jde o muže, někdy je pohlavnost figury zcela potlačena (toto smytí rozlišovacích znaků Mára zde nepoužívá zdaleka poprvé): to zřejmě chce vyjádřit lidskou bytost obecně, vydanou napospas sobě samé a obnaženému prostoru. Umělec ponořil cyklus Memory do negativně převrácené barevnosti (i tento postup v minulosti už zvolil) – tedy jako kdybyste se dívali na negativní barevný film, nikoli na pozitiv, který vznikne jeho prosvícením na světlocitlivý papír.
Při prohlídce v architektonicky věcné karlínské Kotelně se obnažují umělecké limity Memory; průmyslové stěny nekřiklavě, ale důsledně demaskují "neobsah" – a bude tomu tak u každého dalšího vystavujícího. Je to nenápadně krutý interiér; rychle v něm shoří každá póza, každé "jen jako".
Pavel Mára: Memory 16 - z autorovy výstavy v pražské Kotelna Karlin Gallery
Márova kolekce se štěpí na dva typy děl: jednu, bohužel méně početnou, skupinu tvoří práce věrohodně vyjadřující vydanost lidské existence nicotě a nahotě v existenciálním, nikoli doslovně tělesném slova smyslu. Jsou to ty fotografie, na nichž se nachází buď pouze jedinec, anebo naopak se na nich k sobě a do sebe choulí kvarteto postav. Jakmile však Pavel Mára nutí dvojice mužů do různých fyzických vytržeností či do expresivního, divadelně baletního obcování s plastovými šlahouny, pak plátno, jakkoli řemeslně perfekcionistické, není než cvičením a la these, přičemž tezí je zvolený technologický a aranžérský postup.
Tvořit duchovní umění – a Pavel Mára nemá menší než právě tuto ambici, ostatně je fotografem umělecky zjevně velice ctižádostivým – žádá právě to, čeho se převážné části souboru Memory nedostává, totiž značnou duchovní investici samotného tvůrce. Tato dimenze nemůže být v umění "předcvičována" – právě tak je tomu v převažující části Memory.
Pavel Mára: Memory 15 - z výstavy v pražské Kotelna Karlin Gallery
Ritualizované umění, respektive umění využívající rituálních postupů, se mnohdy nechtěně překlopí do směšnosti, působí nepatřičně, exaltovaně a vyprázdněně. To proto, že rituál má jinou funkci, jiný účel: rituál je historicky i metafyzicky prověřeným oknem při mši nebo při meditaci: směruje člověka k duchovní dimenzi existence. Ale v umění se musí otevřít ještě jedno okno – okno umělcovy duše, která vyzařuje do díla cosi, co je mimo kategorie, která prosvítá jakoukoli ritualizací výrazu.
U Pavla Máry vloni převážila potřeba "něco" udělat, nikoli sdělit. Vnější u Memory zatlačuje vnitřní.
Objekt Kotelny v pražském Karlíně, kde se koná Márova výstava
