Martin Bursík se včera vrátil ne přímo z Hradu, ale z vlády. Nekřepčí, ale usmívá se. Kabinet právě schválil zákaz páteční jízdy kamionů. Jeden z klíčových požadavků Strany zelených. Jeho nesplnění otloukali nespokojenci vedení Danou Kuchtovou Bursíkovi o hlavu. Měl to být jeden z hlavních argumentů na sjezdu. Ten teď padá.
Dostal loajální Bursík od Topolánka dárek?
Bursík to odmítá: "Pracujeme na tom patnáct měsíců, měl jsem s premiérem před časem velmi ostrý rozhovor, ve kterém jsem mu objasnil své stanovisko..."
Možná je Martin Bursík opravdu jen dítkem štěstěny, jakým byl až donedávna. Do té doby, než se mu začala strana rozpadat pod rukama.
Proč zelení, kteří minimální počet mandátů přetavili v maximální vliv, riskují uprostřed volebního období existenci vlády? Může za to osobní nespokojenost Dany Kuchtové, která musela opustit ministerstvo školství s nálepkou neschopné úřednice? Odpověď na tuto otázku jsem hledal v rozhovorech s čelnými představiteli nejmenší parlamentní strany.
"Nejsem zhrzená“
"Názor, že Kuchtová je zhrzená, se těžko vyvrací," směje se místopředsedkyně zelených. "Ano, Topolánek říkal, že jsem neschopná, ale zeptejte se lidí, které jsem na ministerstvo přivedla. Všichni tam zůstali." Uznává, že udělala chyby, zároveň si však stěžuje, že Topolánek jí nevyšel v ničem vstříc, zatímco jejímu nástupci Liškovi ve všem. Absolutně však odmítá, že by osobní ublíženost byla hlavním motivem jejího boje proti Bursíkovi, o kterém však mluví jako o Martinovi – s tvrdým výrazem v očích.
. Kdo hraje zelený mariášMartin Bursík Dana Kuchtová Matěj Stropnický Kateřina Jacques |
Ani Bursíkovy stoupenkyně, Kateřina Jacques a Džamila Stehlíková, nejsou nezdvořilé. Nechtějí Kuchtové připisovat zrádcovské sklony. "Na její motivy se musíte zeptat jí," odpovídají, byť v jiný čas a na jiném místě, téměř stejnými slovy. I když se bojuje do statků a hrdel, zelené a zelení se snaží zachovat zdání slušné strany.
Martin Bursík sice také přímo neútočí, ale jeho rozhořčení nad odpůrci je zřetelné: "Už několik měsíců se dostávají důvěrné informace z jednání předsednictva zelených do médií. Ptám se, jestli je to iniciativa Dany Kuchtové, nebo těch, kterým záleží na rozpadu vlády." Kuchtová se naopak domnívá, že Bursík potlačuje kritiku a prosazuje své názory intrikami: "Martin rozhoduje sám, nestaví si limity, za něž naše spolupráce s ODS nepůjde. Před koaličním jednáním přijde a řekne: Bude to tak a tak."
Ze strany snílků a individualit chce udělat zglajchšaltovanou partaj. Bursík nad tím vrtí hlavou. Poukazuje na to, že pokud předsednictvo politické partaje po demokratické diskusi nějak rozhodne, neměli by jeho členové hlásat opak. A dodává: "Co by chtěli? Předsedu bez autority?" Je to osobní spor? Nebo má hlubší kořeny?
Tmavozelení a světlezelení
Kateřina Jacques s dokonalou profesionální dikcí vypočítává: "Problém je dán rychlou akcelerací strany, která měla jen krátkou dobu k adaptaci na vládní odpovědnost. Musela zvládnout rychlý příliv členstva, celou řadu nových úkolů, a to prakticky bez aparátu."
Jacques, v současné době nejen největší politická opora, ale i životní partnerka Martina Bursíka, musela nedávno opustit místo předsedkyně poslaneckého klubu. Není s tím srozuměna, podobně jako Dana Kuchtová s tím, že odešla z ministerského křesla. I ona cítí křivdu, ale z druhé strany.
Ale Jacques víc než Kuchtová dokázala vplout do role výkonné političky: "To, co nás potkalo, je klasický spor fundamentalistů a realistů," říká. Fundamentalisté, vedení Kuchtovou, nechtějí připustit, že práce politické strany je něco jiného než práce občanských sdružení. Nemají disciplínu ani trpělivost. Chtěli by všechno a nejsou schopni akceptovat, že zelení mohou ve vládní koalici prosadit jen to, k čemu je opravňuje síla hlasů, které dostali ve volbách.
Matěj Stropnický, známější jako strašlivý lesů pán z Brabcova Máje, to vidí z ostřejšího úhlu. Podle něho se neměli zelení cpát do vlády, ale zůstat po úspěchu ve sněmovních volbách ještě nějakou chvíli v opozici. "Náš program je neslučitelný s programem ODS," tvrdí.
Proti Bursíkovi táhnou hned dvě křídla. Jednak jeho, které vychází z programu autentických evropských zelených. A pak křídlo Dany Kuchtové, které se začalo formovat "od krize na ministerstvu školství".
Úspěch, nebo prohra?
Ale jsou Bursík a jeho ministři ve vládě vítězi, nebo slouhy? Podle obhájců je strana superúspěšná. Podle jeho kritiků se drží při zdi ve stínu ODS. A navíc Bursík rozhoduje jako autokrat, dusí vnitrostranickou diskusi. Opravdu zelení prosadili málo?
Podle Džamily Stehlíkové uspěli ve všech nejdůležitějších strategických otázkách: "Je to ochrana klimatu, těžební limity pro uhlí, nerozšiřování jaderných elektráren, zákon o zelených kartách. Držíme lidská práva, evropské směřování, vyrovnané příležitosti pro muže a ženy." Ministryně Stehlíková však připouští, že více měli udělat i v oblasti zdravotnictví – proti Julínkovu konceptu měli postavit vlastní zákon o neziskových organizacích.
Zlepšit se má i to, čemu se říká "vnitrostranická komunikace". "Debata ve straně nefunguje dokonale," říká diplomaticky Stehlíková.
To, co vidí Bursíkovi obhájci jako poloplnou sklenici, kritizují odpůrci jako poloprázdnou. Do středy bylo jejich trumfem řádění kamionů. Ten jim Bursík vyrazil na poslední chvíli z ruky.
Dana Kuchtová kritizuje i to, že zelení opouštějí svou linii v zahraničněpolitické oblasti. "Schwarzenberg možná není špatný ministr, ale není náš," říká. Kuchtová má velký otazník nad radarem, ale například i nad uznáním Kosova. Bursík poukazuje na to, kolik vyjednal on a jeho lidé ve vládě. I když má jen šest poslanců, zatímco ODS jedenaosmdesát. Kuchtové je to málo: "Nejsme ve vládě aktivní." Lidovci podle ní jsou při vyjednávání daleko úspěšnější.
Jak to dopadne
Dana Kuchtová si jde pro vítězství: "Nepochybuju o tom."
Zároveň si však jedním dechem připravuje zadní vrátka: "O tom, že bude sjezd, věděl jen Martin a jeho okolí. Připravili si tak rozhodující náskok."
Bursík v televizi pohrozil, že pokud jeho sokyně zvítězí, stáhne se ze všech funkcí. Výsledek však předvídat nechce: "Z principu se nesázím. Před sjezdem jsem odpracoval, co jsem mohl, ale výsledek nechám na delegátech.“ Matěj Stropnický do hry nesází tolik, a proto má možná tak trochu pozici nezávislého pozorovatele: "Bursík si vyrobil přes padesát nových organizací, tedy i nové delegáty. Nedávám velkou šanci tomu, že Kuchtová zvítězí. Předseda posílí, Kuchtová bude zvolena do předsednictva.“ O víkendu uvidíme, jaký je prognostik.
. Kdo volí zelené: mladí a nestálíZelení dlouho živořili pod hranicí ne pěti, ale tří procent. Kateřina Jacques dává k dobrému, že našla nedávno šest let starý časopis Týden. Před volbami 2002 zelení nikoho nezajímali, byli na konci seznamu stran. O čtyři roky později vystřelili do parlamentu. Pomohli jim voliči liberálů? Unie svobody se v závěru svého působení znemožnila, nejen proto, že ministr Němec vydal chlípného prince do Kataru. Nestáli ti, kteří nesnášejí technokratickou ODS, ale zároveň nejsou levicoví, za náhlým úspěchem zelených? Sociolog Tomáš Lebeda to vyvrací. "To je častý omyl," řekl mi. Čísla mluví jasně a překvapivě. Přes šedesát procent příznivců zelených byli lidé, kteří v roce 2002 vůbec nevolili. Dvaadvacet procent proto, že neměli volební právo, a neuvěřitelných téměř čtyřicet procent proto, že nechtěli. Lebeda nechce spekulovat. Odkazuje znovu na tvrdá čísla. Zelení mají obrovskou podporu mezi mladými lidmi. Mezi těmi, kdo jsou mladší dvaceti čtyř let, jsou hned druzí za ODS. S postupujícím věkem obliba klesá a u důchodců je minimální. Jaký je tedy typický volič zelených a co chce? Jan Herzmann, ředitel agentury Factum Invenio: "Typický volič Strany zelených je spíše mladší, řekněme do 44 let, má alespoň maturitu a není vyhraněný na škále levice – pravice. V tom posledním se liší od voličů zelených stran v západní Evropě – ti jsou totiž jednoznačně levicoví." Sociolog Jan Hartl: "Ano, voličská podpora zelených je celkem jasně strukturovaná. Jsou to mladí lidé, věková skupina do 39 let tvoří 50 procent příznivců! Začasté jsou to studenti, lidé s (perspektivně) vyšším vzděláním, středostavovského zázemí a solidního materiálního zajištění, středopravé politické orientace. Šedesát sedm procent z nich se hlásí k politickému středu, inklinace směrem ‚napravo‘ se v čase spíše posiluje. Z hlediska ‚kvality‘ stoupenců by to bylo pro zelené dobré zjištění. Má to ale háček – tato skupina je nespolehlivým účastníkem voleb. Jejich podpora pro zelené je vlažná. Není jisté, zda se příštího hlasování zúčastní." Mohou současné hádky ve straně nakonec poslat zelené znovu do mimoparlamentní nicoty? Zázračný příliv mladých voličů se může změnit ve stejně zázračný odliv. Hartl i Herzmann se shodují, že hádky a spory vedení zelené pravděpodobně poškodí. Dopady však nemusí být zničující. Podle Herzmanna zejména proto, že do sněmovních voleb zbývá hodně času a voličská paměť je krátká. Hartl poukazuje na jiný aspekt: veřejnost sice vnímá politické hádky negativně, ale je schopna ocenit toho, kdo konflikt na úrovni a profesionálně zvládl. Z tohoto hlediska jsou velmi zajímavé výsledky nedávného průzkumu agentury Median pro ČT. Zatímco lidé bez rozdílu stranické příslušnosti fandí Kuchtové, voliči zelených preferují s pohodlným náskokem deseti procent Martina Bursíka. |
