Mladá firma Vasky, která pět let šije boty ve Zlíně a okolí, letos zvýšila tržby o více než 200 procent a poptávka zákazníků narostla tak, že společnost chce expandovat. Proto se vydala za hranice a menší díly obuvi bude vyrábět na Slovensku.
Měsíční náklady budou v řádech milionů korun. „V Česku je čím dál těžší najít výrobní kapacity, a protože si chceme udržet kvalitní ruční výrobu, museli jsme hledat řešení. V Partizánskem, které má silnou obuvnickou tradici založenou Janem Antonínem Baťou, se nám podařilo najít dodavatele, kterého potřebujeme. Na výrobě svršků obuvi se bude podílet přes třicet slovenských ševců a šiček,“ upřesnil zakladatel firmy Vasky Václav Staněk.
„Zlín a Partizánske se díky tomu spojí stejně jako v době, kdy u nás obuvnictví vzkvétalo.“
Současně ale firma otevírá i první vlastní dílnu ve 44. budově baťovského areálu. Na místě už stojí původní svitovské stroje, které projdou opravou a na konci srpna by měly vyrobit první pár obuvi. Příští rok by jich měsíčně mohly být až tři tisíce.
„Potřebujeme do výroby dvacet lidí, sháníme je přes inzeráty, sociální sítě, známé,“ popsal Staněk. „Je to problém, ale snažíme se zaučovat lidi, které obuvnické řemeslo zajímá, ale nejsou v něm vyučení. Jsme vděční za každého, kdo se v této době rozhodne obuvnictví věnovat.“
Nedostatek lidí vyučených v tradičním řemesle řeší všechny tuzemské obuvnické firmy. Některé už výrobu částečně přesunuly do Polska, jiné do Číny. Zahraniční dílnu na Ukrajině chtěl otevřít i slavičínský Prabos. Nakonec od záměru upustil a výrobu zatím zvládá v tuzemsku.
„Jde to, ale jen díky automatizaci výroby,“ vysvětlil spolumajitel jedné z největších českých obuvnických firem Jaroslav Palát. „Když odejde člověk do důchodu, tak ho v podstatě nemáme kým nahradit a nahradíme ho spíše strojem. Děláme větší série obuvi, takže pro nás je to jediné řešení.“
Absolventů obuvnického oboru je málo
Za posledních 15 let v Česku prakticky vymizeli kvalifikovaní ševci a šičky. Jediná škola v republice, která nabízí učňovský obor Výrobce obuvi, je soukromá Academic School ve Zlíně. Počet absolventů se ale každý rok dá spočítat na prstech jedné ruky. A i tito lidé v oboru zůstanou jen výjimečně.
„Je zakořeněné, že je to moc práce za málo peněz. Ale výdělky už jsou dnes slušné. Problém je spíše v tom, že lidem se nechce manuálně pracovat,“ poukázala ředitelka České obuvnické a kožedělné asociace Vlasta Mayerová. „Obuvnické firmy spolu více kooperují, mají zajímavé zakázky a mohly by vyrábět i více párů obuvi, ale nemají na to dost lidí,“ upozornila.
Obuvníkům v kraji se letitý problém daří řešit většinou jen díky tradici a vlastním školitelům. Třeba v Dolním Němčí se boty vyrábějí už půl století, skoro 30 let pod hlavičkou firmy Baťa. Ročně z linek odjede kolem 300 tisíc párů, které míří do celého světa. Vyrábějí je většinou lidé z okolních obcí, které řemeslo naučili zkušenější.
„Rodiny z okolí u nás mají často i několik zaměstnanců. Ale situace je každý rok horší, odcházející se nám nedaří je nahradit,“ potvrdil ředitel pobočky Josef Kubíček. „Byl zázrak, když jsme před časem našli tři šičky. A zase byly místní.“
U oboru zůstávají jen srdcaři
Firma Moleda ve Štípě u Zlína má podobnou zkušenost. Tradiční prestižky, které se v bývalém svitovském areálu vyráběly od poloviny 80. let, dělají často potomci bývalých zaměstnanců.
„Mladé lidi po škole neláká osmihodinová práce na nohou. Spíš u nás pracují ti, kteří mají rodinu a potřebují stabilní zaměstnání, nebo děti a vnuci našich zaměstnanců. Jiná cesta není,“ konstatoval ředitel Moledy Jaroslav Navrátil.
Situaci částečně pomáhá dílna, kterou Academic School otevřela loni v lednu v baťovském areálu. Boty se v ní učí šít studenti, ale i dospělí zájemci. Nabízí kurzy pro veřejnost, pro nezaměstnané i pro zaměstnance obuvnických firem na doplnění znalostí.
„Jezdí z celé republiky, někteří si chtějí odpočinout od práce za počítačem, jiní mají v plánu si otevřít malou dílnu,“ podotkl vedoucí kurzů Václav Talaš. „Je s nimi úžasná práce, protože mají o obor zájem. Ti, kteří v něm zůstávají, ale musejí být srdcaři.“
