Psal se 22. březen 1939 a Kamila Ornsteinová odešla kolem osmé hodiny ráno ze svého půldomku na zlínské Letné na nákup.
„Když se asi po půlhodině vrátila, začal ji manžel hned za dveřmi škrtit a s výkřikem ,Děti jsou již hotový‘ ji táhl do koupelny,“ popisuje historik Marcel Sladkowski rodinnou tragédii, která se odehrála v domě zlínského zubního lékaře Dezidera Ornsteina.
Ornstein se snažil svoji ženu povalit do vany a podřezat břitvou. Vysmekla se mu a přes kuchyni vběhla do pokoje, kde se jí naskytl hrůzný pohled.
„Na posteli v tratolišti krve ležel sténající pětiletý syn Petr s podřezaným hrdlem. Zděšená žena otevřela okno a volala o pomoc. Nepříčetný muž ji už dále nepronásledoval a s výkřikem ‚Nahoře máš Evu!‘ opustil místo kruté tragédie,“ vypráví Sladkowski.
Sousedé přivolali městskou policii i sanitní auto Baťovy nemocnice. Dvanáctileté dceři Evě už bohužel nebylo pomoci. Matka ji našla v horním pokoji s podříznutým hrdlem. Syn Petr zemřel v sanitce.
Pološílený doktor mezitím spáchal sebevraždu. „Zamířil do hotelu Společenský dům, kde se v desátém patře zamkl na toaletě a z jejího okna vyskočil,“ dodal Sladkowski.
Po tragédii se Kamila Ornsteinová odstěhovala ke svému bratrovi do Prahy. Osudný se jí stal 10. červen 1942, kdy byla zařazena do transportu do vyhlazovacího tábora. Zachránili se z něj jen dva lidé, Kamila mezi nimi nebyla.
Jako Žid nemohl dělat lékaře
Brutální čin, který se stal týden po vstupu nacistických okupantů do republiky, otřásl celým městem.
„Zpráva o tragédii se rychle roznesla,“ uvedl Sladkowski, který se zaměřuje zejména na regionální historii, ale věnuje se i církevním dějinám či historii Židů.
„Doktor Ornstein podlehl stresu z bezvýchodné situace, kdy rodina náhle přišla o jediný zdroj příjmů, protože jako Žid nemohl po okupaci vykonávat lékařské povolání,“ doplnil historik.
Otřesný příběh ilustruje hrůznou dobu, v níž se odehrál. Dezider Ornstein neměl žádné politické ambice. Na první pohled nenápadný muž chtěl jen být se svou rodinou a věnovat se medicíně.
To ostatně byly důvody, které jej přivedly do Zlína. Pocházel z Mukačeva na Podkarpatské Rusi, kde se narodil v roce 1894 v rodině přednosty berního úřadu. Po studiích na klasickém gymnáziu v rodném městě zamířil na Univerzitu Karlovu do Prahy. Vybral si medicínu.
Jako zubní lékař začínal v roce 1932 a vystřídal několik míst v Čechách – Blatnou, Louny nebo Veselí nad Lužnicí. Manželka Kamila tak zůstávala v Praze s dětmi povětšinou sama.
„Stálé změny zaměstnání a odloučenost od rodiny jej vedly k rozhodnutí ucházet se o místo zubního lékaře inzerované firmou Baťa ve Věstníku československých lékařů,“ popsal Sladkowski obtíže mladého lékaře.
Přijímací řízení dopadlo dobře a Ornstein nastoupil v roce 1935 jako lékař na zubní oddělení Sociálního ústavu ve Zlíně. Nastěhoval se do firemního půldomku v Lipové ulici na Letné.
S manželkou se nejdřív dohodli na společné otravě svítiplynem
Splnilo se mu tak jeho přání žít pohromadě s rodinou. Ne však na dlouho. S narůstající agresivitou Německa se situace stávala stále vypjatější. Ve Zlíně tehdy žilo asi 150 Židů. Kdo mohl, hledal možnost úniku.
Z archivních materiálů vyplývá, že o vystěhování usilovala také Ornsteinova rodina.
„Měli zřejmě již vyřízena povolení výjezdu a výstupní víza, avšak samotná okupace 15. března 1939 je zaskočila ještě ve Zlíně,“ konstatoval Sladkowski.
Už dva dny po obsazení německými vojsky zakázala protektorátní vláda výkon praxe lékařům neárijského původu. Ornstein nenastoupil do práce již 15. března, oficiálně byl veden ve stavu nemocných.
Situace mu přišla natolik bezvýchodná, že začal nahlas mluvit o hromadné rodinné sebevraždě.
„Návrh na společnou otravu svítiplynem manželka Kamila přijala. Zdá se však, že Ornstein v jejím souhlasu vytušil jisté váhání, které jej přimělo jednat na vlastní pěst,“ řekl historik.
Proto se nakonec odhodlal k naprosto zoufalému a otřesnému činu...
