Navrátil ji napsal v roce 1975 a jak sám tvrdil, bylo to ve 34. budově areálu Svitu. Uznávaný muzikant, textař a malíř tam v té době pracoval jako mazač strojů.
Celý příběh popsal před lety pro inzertní noviny Infoservis, kterým přispíval jako externí karikaturista.
„Svého Jožina jsem původně umístil do bažin mezi Tlumačovem a Otrokovicemi. Jožin je plachý exhibicionista, voyer a neškodný úchyl. Dívá se po ženách v oknech projíždějících vlaků a při spuštěných kalhotách onanuje. Je až nelidsky vyvinut. V roce 1976 jsme s kapelou tento příběh zhudebnili a napasovali na jistou zahraniční melodii,“ řekl Navrátil.
Osudné se písni stalo setkání Navrátila s Ivanem Mládkem. „Přijel tehdy do Gottwaldova na koncert a bydlel na Moskvě, kde zrovna v nočním klubu hrál Kňučík s kapelou,“ vzpomínal zlínský muzikant a producent Luděk Malár.
Mládek si Jožina poslechl a napsal si k němu poznámky. A Kňučík příběh rozvíjel dál. „Ivan se mě ptal, čeho se Jožin bojí, odpověděl jsem, že polních letadel. A tady možná vznikl nápad, zafixovat ho do tehdy populárního slušovického rajonu. Slíbil jsem mistrovi, že když moje strašidlo zpropaguje v nějaké své veselé písničce, přivezu mu do Prahy slivovici,“ doplnil Navrátil.
V průběhu let se vytratila informace, kolik slivovice to mělo být, někde se objevilo, že snad demižon. Ale jisté je, že Navrátil skutečně v roce 1978 přijel k Mládkovi do Prahy a dovezl mu několik lahví. Bylo to rok po uvedení Mládkovy verze Jožina z bažin, která zlidověla. Znají ji třeba v Rusku (více jsme o tom psali zde), Polsku či Anglii.
Původní text Jožina je dnes trochu zahalený tajemstvím. Vyšel v Kňučíkově knize Výtěr z díla, její náklad je ale rozebraný a není snadné ji sehnat ani v knihovnách či antikvariátech.
Zdeněk Navrátil před několika měsíci havaroval, počátkem února rodina na Facebooku oznámila, že následky autonehody zhoršily jeho zdravotní komplikace. Zemřel v pátek 5. března v 66 letech. Kolegové na něj vzpomínají jako na nesmírně pracovitého, talentovaného a vtipného muže.
